Kdysi v Angole
José Luandino Vieira
Šest povídek postihuje různé fáze tvůrčího vývoje předního angolského spisovatele, který v nich rozvíjí na příbězích prostých Angolanů specifické otázky své země. Doslov „Případ Luandino Vieira“ napsala Pavla Lidmilová.
Přidat komentář
Kniha je průřezem z tvorby angolského spisovatele Josého Luandina Vieira, která zřejmě byla různorodá - první část knihy tvoří tematicky i formálně podobné povídky, poslední povídka se nicméně těm předchozím zcela vymyká a její význam mi zůstal nejasný. Knihu bych doporučila tomu, kdo by měl stejně jako já zájem přečíst si něco angolského, ale to je tak asi vše, jinak musím říct, že mě ničím nezaujala.
Část díla
Čtvrťák Zito Makoa
1968
Příběh o slepici a vejci
1963
Příběh o zloději a papouškovi
1963
Švec Cardoso Kamukolo
1968
Tam, v Tetembuatubii
1974
Až na poslední povídku jsou to takové vcelku klasické povídky se sociálním tématem. Je to pochopitelné, vzhledem k době ve které a o které Vieira píše, ale ten levicový apel a výstavba těch povídek nijak nevybočuje z tehdejšího "socíku" vehementně naočkovaného marx-leninismem. Ale najdou se tam dobrý místa, jako ty z věznice.
Z toho celku pak vybočuje závěrečná surreálně básnická povídka Tam, v Tetembuatubii, ve které jsem se dost ztrácel. Je to takový surreální popis dětství, které bylo ovlivněné jednak různými někdy i dost drsnými klukovinami, tak něčím, co bych nazval mytickým vnímáním času nebo prostě vnímání reality skrze sny, pověsti a legendy. Místy dost zmatečné, ale oproti těm předešlým kouskům je to jako výprava do jiného světa. Tak trochu magický realismus po africku.