Když hlad a válka zuřily
Antal Stašek (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176617/bmid_kdyz-hlad-a-valka-zurily-ILr-176617.JPG
3
1
1
Antala Staška Sebrané spisy, sv.XVII - 7 povídek (Tarantovo zlato, Návrat, V příboji, Poslední noc, Když hlad a válka zuřily, Poznání, Shledání)
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1961 |  O ševci Matoušovi a jeho přátelích |
| 1959 |  Blouznivci našich hor |
| 1974 | V temných vírech |
| 1936 | Dílo |
| 1940 | Blouznivci našich hor. Díl 1 |
Staškovy povídky jsou vlastně docela čtivé, pokud autor dodrží dvě podmínky: za prvé se mu vlastní příběh musí povést ukočírovat, aby dával smysl a vedl odněkud někam, a za druhé by si měl sednout na ruce pokaždé, když se chce pouštět do divokých a mnohdy nechtěně komických úvah o zářné komunistické budoucnosti. To se pak totiž může stát, že se jím vytvořený chrabrý dav nadšeně hlásí ke společnému vlastnictví jen pár okamžiků poté, co totálně zdemoloval přepychový dům (ústřední povídka Když hlad a válka zuřily).
Ze sedmi povídek v této knize stojí za přečtení určitě V příboji, Taranovo zlato (ty jsou nejlepší), Poznání (jakž takž) a s přimhouřením všech očí i již zmiňovaná hlavní povídka, a to především díky překvapivě povedenému a velmi plastickému líčení dekadentních večírků ve zbohatlické vile. Jinak bych potenciální zájemce o Staškovu tvorbu odkázal spíše na výbor Povídky z hor, který je mimochodem dostupný i ve fondu pražské městské knihovny. Pokud se přenesete přes občasné nepřirozeně šroubované dialogy a nesáhnete zrovna po knize, kde autor do čtenáře tlačí své politické přesvědčení, je Antal Stašek celkem zajímavým spisovatelem. (A co se fyzického vzhledu týče, je to asi nejzapamatovatelnější obličej české literatury. :))