-

Rašení

Rašení
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96810/raseni-96810.peg 4 10 10

Když kohout dozpíval série

< 3. díl

Třetí díl rozsáhlé historické trilogie, volně navazující na romány "Když kohout dozpíval" a "Pod kardinálskou pečetí". Obraz více než dvou set padesáti let vývoje české společnosti od doby pobělohorské dokončuje Alena Vrbová vylíčením vrcholu národního obrození, revoluce roku 1848, doby tzv. Bachova absolutismu i let pozdějších. Své hrdiny, autentické postavy naší historie, sleduje autorka až do osmdesátých let devatenáctého století. Osu románu tvoří životní příběhy Františka Karla Miltnera, zakladatele české numizmatiky, a některých členů jeho rozvětvené rodiny, zejména syna Jindřicha Otakara a dcery Albertinky, provdané Kiowské. Popisované události z let 1823-1885 (těmito daty je vyprávění ohraničeno) dokumentují nezdolnou snahu a zásluhy českých lidí o jazykový. literární, vědecký, kulturní i společenský rozvoj národa za složitých podmínek. Vedle detailů ze života význačných osobností (např. Jungmann, Palacký, Hanka, Tomek, Mácha, Havlíček, Němcová, Sabina aj.) dozví se čtenář o dalších osudech rodu Kiowských, pozná svérázné potomky kovářského rodu Mukanů. Kniha je doplněna historicky ověřenými rodokmeny Miltnerů, Kiowských, Mukanů a Jirsáků-Lemberků.... celý text

Přidat komentář

Evina.Cetba
15.08.2021

3.díl románové trilogie, rodové ságy, vypráví o naší historii a drží se skutečných událostí. Tentokrát se děj odehrává v 19.st a je o životě Františka Karla Miltnera, zakladatele české numizmatiky, jiných členů jeho velké rodiny a o tehdejší společnosti všeobecně. Psáno poměrně podrobně. Na konci knihy jsou rodokmeny 4 rodů.

Jana Květoňov
03.09.2020 1 z 5

Tak já vážně nevím. Jsem stará čtenářka (už i věkem, důchodkyně) a miluji historické romány. Přečetla jsem jich spoustu. Těšila jsem se, i když ty předchozí díly neznám. Knihu jsem si vybrala na poličce veřejné knihovničky na nádraží v Řevnicích. Nemohla jsem to dočíst. Nakonec má silná vůle zvítězila, protože já vždycky všechno dočetla do konce, ale styl, jakým je to psané, je hrozně zvláštní a pro mě až nesrozumitelný. Jsem vysokoškolačka, mám zkušenosti i v historii, ale někdy jsem se nedokázala orientovat, přibývala nějaká nová jména, nechápala jsem, kam je zařadit. Asi největším úskalím autorky jsou příliš dlouhé (a mně připadá, že kostrbaté) věty. Uvedu příklad: "Vyplouvá pozdní jaro, v Soukenické ještě dokvétají šeříky, Babetka vyhlíží beztoho příliš často k protějšímu miltnerovskému domu, v prvním patře se rozlétne okno, samozřejmě se zjeví mezi bílými záclonami důstojně a vzpřímeně o n a, Růže Čechová, jak přezdívají slánské měšťanky dávným dívčím jménem manželce kontribučního Miltnera ; panna Volcová pokaždé ucouvne ze své vyhlídky před obrazem příští tchyně, tentokrát neodolá, upíjí zvědavýma očima tu teatrální scénu, jak blahosklonně kyne paní Růže neznámému hostu, vysokému, ztepilému muži, host odchází s Františkem Karlem uličkou vzhůru k rynku, neznámý muž je krásný, má vysoké čelo, ověnčené hnědými kadeřemi, i to zachytí letmý pohled, je o hlavu vyšší než pan Miltner, vyrovnaných pohybů, ani se neohlédne ..." Pamatujete si někdo, čím ta věta začala? Musím se vrátit na její samý začátek, protože v jejím průběhu jsem to zapomněla a začala jsem dokonce myslet na nějaké svoje věci! :-)