Když prší jehličí
Aleš Dostál
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445103/bmid_kdyz-prsi-jehlici-bCG-445103.jpg
4
30
30
Jak bude vypadat krajina po kůrovcové katastrofě? Uvidíme ještě růst nový les a ucítíme jeho vůni? Hrdina románu lesník Kamil už to ví. Zažil začátky kůrovcové kalamity před rokem 2000 a se čtyřmilimetrovým broučkem bojoval část svého produktivního lesnického života. Nejnovější román Aleše Dostála se odehrává v blíže nespecifikovaném moravském podhůří. Hlavní hrdina, čerstvý důchodce, se díky školnímu srazu po dvaceti letech vrací na místo svého prvního působiště. Tady v roce 1992 začala jeho velká kůrovcová válka, odsud musel pro jistá nepochopení a křivdy odejít. Kamil se těší na setkání se spolužáky a kamarády a zároveň si představuje, jak asi vypadá nový les, který tam po kalamitě založil. Zůstal po něm pomník slávy, nebo hanby?... celý text
Přidat komentář
Medlovské lesy zpívají a šumí. Smrky, duby,akáty , jedle , borovice. Vždycky tu stály a dýchaly pro nás. Možná, že tu byl les už v roce 1351 , když tudy kráčel muž jménem Medl a založil Medlovice. Ted tudy prošel kůrovec a líbí se mu tu. Pily se zakously , traktory a vyvážečky ničí lesní cesty. Krajina se mění , stromy mizí a na obzoru jsou mezery , ztrácí se kouzlo zalesněného kopce , ztrácí se les. Jakoby ta kniha byla od nás.
Tempo dějové linky naprosto odpovídá prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Les, oproti lidem, je majestátný, klidný a nikam nespěchá. A tak stejně vás bude unášet kniha už od prvních stránek. Zapomeňte na chvíli na své vztahové problémy, nepořádek doma i požáry v práci. Zaměřte svou pozornost na něco mnohem důležitějšího. Něco, co nás přesahuje víc, než vrcholky smrkového porostu.
Tato kniha mě hluboce zasáhla.
Příběh lesníka Kamila a jeho boje s broukem v moravském podhůří se odvíjí od r.1992. do r.2018.
Spojení slov " kůrovcová kalamita " je stále strašákem téměř ve všech koutech naší krásné země a trápí nejednoho lesního hospodáře, ekology , vědce i milovníky našich lesů. A nutí k zamyšlení : kde je problém - v nekoordinované změně systému hospodaření s lesy, ve změně klimatu, v samotném kůrovci , v hamižnosti podnikatelů ( spíše podnikavců) dřevozpracujících firem ?
Velice mě pobouřila zmínka v knize o tom , že někteří pracovníci techto firem schválně vysypávali z lapačů brouky, aby napadli další stromy a bylo více práce. Puštěno sice jako fáma , ale dost věrohodná. Něco podobného se opakovaně stalo při likvidaci bolševníku v okolí Kladské u M.Lázní - při mechanické eradikaci si pracovníci vždy pár kousků nechali na příští rok. Lidská hloupost a krátkozrakost nezná mezí.
Držím palce všem postiženým lesům , aby se znovuzrodily, byť v jiném hábitu a pestrosti.
Plně souhlasím s komentáři předešlých dvou uživatelů .
A přeji nám všem, kteří nejsme lhostejní k tomu, co po nás zůstane dalším generacím , serióznější práci médií v této oblasti .
Byl to takový poklidně plynoucí příběh, zezačátku dost smutný, ale jsem ráda za ten optimistický konec. Přesně, jak píše v komentáři pajaroh, lidi jsou pro přírodu mnohem horší katastrofou než nějaký kůrovec, který se navíc v přírodě vyskytuje zcela přirozeně a je pro ní prospěšný. Problém nastane, když se přemnoží, do toho navíc pár let sucha a je vymalováno. Za to si ale můžou lidi sami, když jim jde jen o zisky a ne o skutečné blaho lesa. V příběhu to bylo, myslím, moc pěkně vykresleno. Bylo mi fakt nedobře z přístupu státní byrokracie a nenažranosti některých vlivných osob. Bohužel asi jen málokterý lesník se dokázal nařízením postavit. Kamil měl můj obdiv nejen za svou odvahu, ale i za jeho celoživotní krásný vztah k lesu a přírodě jako takové. Jsem ráda, že se na sklonku svého života dočkal jisté satisfakce, i když se mu vlastně nikdo za křivdu na něm spáchanou nikdy neomluvil.
Dobře a autenticky je vykreslena krajina "mého" kraje kolem Řeky, atmosféra lesa a zajímavosti přehrady nové i staré, ze kterých jde cítít láska k přírodě. Bohužel i jiných míst působících jako pěst na oko. A pak ten lesní těžební průmysl, lov na zakázku...
Přesně je na situacích popsána povaha lidí, ať už se jedná o zabírajícího chovatele dobytka v údolí či papaláše z Nové Pláně. Co proti tak agresivní hamižnosti zmůže jeden člověk? A kolik takových nenažranců je v mém malém okolí. Kdo nemá ambice, jakoby nežil.
Příběh plyne, lesy mizí a mně se jen potvrzuje, že lidská povaha je pro přírodu mnohem větší katastrofou než kůrovec.
Štítky knihy
příroda ochrana životního prostředí člověk a příroda kůrovec
Autorovy další knížky
| 2021 |  Když prší jehličí |
| 2018 |  Trofeje a ztráty |
| 2022 |  Válka s vlky |
| 2014 | Nejenom o psech |
| 2017 | Pytlácké povídky |
Kniha, kterou jsem četla pomalu, protože jsem potřebovala strávit každé slovo, přemýšlet o každé situaci. To se mi nestává často a jsem moc ráda, že se mi to stalo. Vyvolalo to ve mně spoustu dávno zasutých vzpomínek na prázdniny strávené v Lužických horách, kde byly lesy umírající, na mé dětské sny o životě na hájence ... Život to všechno zamotal jinak, ale láska k lesům zůstala. Kniha si mě sama našla a moc děkuju za všechno, co jsem si díky ní uvědomila.