Když se Bůh smál
Marianne Fredriksson
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77479/bmid_kdyz-se-buh-smal-w5Q-77479.jpg
4
15
15
Desetiletá Sofie je zvláštní, na svůj věk velmi vyspělá dívka, nadaná neobyčejnou vnímavostí a intuicí. Není proto divu, že ji zaujme nevidomý Anders a jeho vnitřní život. Chlapec zažívá nelehké období sílícího poznání, neboť právě pochopil, že je jiný, že nevnímá okolí stejně jako ostatní. Přestože světy obou dětí jsou naprosto odlišné, Sofie a Anders se spřátelí a začnou experimentovat se svými představami a sny. Jednoho dne se jim podaří skutečný zázrak - o adventní neděli proletí obě děti ruku v ruce klenbou kostela. Shromáždění v místním svatostánku zatají dech úžasem a mladý pastor se jen tiše usmívá a není schopen slova - právě totiž uslyšel, jak se Bůh zasmál ...... celý text
Přidat komentář
Zvláštní kniha. Až moc bez konce. Je o vztazích, křehké psychice a magických schopnostech... čtete to a čekáte nějaké hlubší poselství... a najednou téměř brutální řez a konec. Pointa mi unikla nebo tam nebyla. Přesto to stálo za přečtení. Nutilo mne to víc přemýšlet o nevědomí a dokonce i sny jsem měla jiné.
Jedna z najzaujímavejších knih Marianne Fredriksson, aj keď sa jedná o skôr ženské čítanie v tom najlepšom slova zmysle. V tomto románe akoby sa vlastne nič zásadné nedialo a pritom sa toho deje stále strašne veľa. Miestami je mrazivý, miestami smiešny, miestami smutný, ale neustále veľmi ľudský. Jediné čo mi vadilo bolo na moj vkus miestami až prlíiš veľké ovplyvnenie psychodynamickými teóriami, no na čítaní to nič nezmenilo. Túto knihu som čítala ako vysokoškoláčka a ani po desiatich rokoch mi neprišla menej pútavá a zaujímavá.
Štítky knihy
mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 1999 |  Anna, Hanna a Johanna |
| 1999 | Šimon a duby |
| 2003 |  Když se Bůh smál |
| 1998 | Potopa |
| 1996 | Říman Marcus Scipio: Příběh Ježíšova stínu |
Krásná kniha.
Celý příběh je důkazem autorčina zájmu o psychologii, a to nejen o běžný svár nejrůznějších emocí, jež člověk prožívá vůči i jediné bytosti nebo situaci a které Marianne popisuje velmi samozřejmým způsobem, ale i o vyrovnávání se s nestandardními životními zkušenostmi, jako je dar jasnozření nebo trauma z 2. světové války. A právě díky té chápavé, neodsuzující psychologii jsou mi knížky Marianne Fredrikssonové blízké.
V románu Když se Bůh smál jsem našla nečekaně hodně společných prvků s románem Šimon a duby, který autorka vydala o sedm let dřív. Takže si samozřejmě říkám, zda to nebyly věci důležité pro samotmou spisovatelku. Kromě toho, že se v obou příbězích vyskytují psychiatři, aby vysvětlovali věci (i když v našem prostředí by jejich roli sehrál spíš psycholog nebo psychoterapeut), a některé postavy mají schopnost mimosmyslového vnímání (což se v Šimonovi projevuje v menší míře, zatímco v tomto románu je to nosné téma), mě zaujalo třeba to, že:
dítě nevychovávají jeho rodiče, ale jiní příbuzní;
biologický otec je prakticky úplně mimo, případně i mrtvý, ale nikdo ho pořádně nezná;
náhradní otec je okouzlující, laskavý a dítětem milovaný muž, který pracuje s loděmi (buď je staví, nebo je námořní kapitán);
matka je silný pilíř domácnosti, je krásná, ale dítě k ní má poněkud komplikovaný vztah;
příběh se odehrává u moře.
Samozřejmě je možné, že jde jen o shodu okolností a v rámci celého díla Marianne Fredrikssonové by se tato témata rozmělnila. Jelikož ale z jejích 15 vydaných románů vyšlo v češtině bohužel jen šest, asi to nebudu mít šanci ověřit.