Když se psalo c.k.
František Rada
Prosté, poutavé a fotografiemi dokumentované vyprávění o Českých Budějovicích na počátku našeho století ve všech podobách života jak města, tak jeho obyvatel.
Přidat komentář
Kniha, která na vás dýchne kouzlem starých časů, ale nezapomene připomenout i to, proč je nám dobře v tom našem... Autentické vzpomínání se vším všudy - s parádou měšťanských promenád, impozantním rozvojem techniky, novátorstvím vznikajícího umění, i s nevábným pohledem do dvorů pavlačových domů, na mnohdy napjaté česko-německé soužití a společenské třenice.
Zpracování nepostrádá jak faktickou podrobnost, tak beletristickou svižnost a nadnesenost - dík tomu se tato útlá knížečka čte jedním dechem, a zároveň čtenáři poskytuje slušný přehled. Skvělé seznámení s c. k. dobou - a to nejen pro budějovické rodáky...
Čirá nostalgie. František Rada velmi poutavým způsobem vypraví o zmizelých Budějovicích; trochu irocké, že ty, ke kterým se odkazuje, již také dávno odvál čas. Přesto, že pravděpodobně nejvíce kniha zaujme budějovického rodáka, neváhala bych ji doporučit i komukoliv jinému. Radovo vzpomínání se sice notně opírá o geografickou znalost města, přiložené mapky a fotografie však napomůžou k orientaci i jinému čtenáři. Kniha se tam může stát i sondou do života na (malo)městě na počátku 20. století obecně. Je tak kaleidoskopem tradic, zvyků, příhod a běžného lidského hemžení, které se nám již zdá velmi vzdálené a exotické...není však nic zajímavějšího než odhalovat vlastní kořeny a znovu objevit, jak žili naši prapra(pra)rodiče. Věděli jste například z čeho se skládá oblíbená dětská pochoutka "husí hovínka"? Rozhodně vřele doporučuji!
Kniha plná zajímavostí o životě v Českých Budějovicích na počátku 20.století. Pro mne nostalgická procházka ulicemi rodného města .
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Úplně se nemohu ztotožnit s některými zde psanými názory ohledně toho, že je kniha zajímavá i pro nebudějcké čtenáře. Ano, autor poutavě vypráví a starých dobách které sám zažil, přičemž hodně ze situací je lehce přenositelných na jiné město/místo. Jenže právě to zasazení do budějckých reálií je ta přidaná hodnota, proč má ve skutečnosti knihu smysl číst.
Obrovským specifikem Budějc na počátku dvacátého století je to, že jsme tu jako Češi byli vlastně menšinou; z toho výplývá mnoho zajímavých aspektů okolo života Budějčáků, ať už jde o jazyk a jeho bilingvní zkomoleniny (srandovní je třeba "Es bolt mir Bauch" :D) nebo různé spolky, jejijchž vzájemné laškování je jako ze scénáře pro grotesky.
Na celé knize oceňuji hlavně dělení do tematických kapitol, žádné nudné chronologické sypání údajů. Příjemný je také autorův odlehčený styl, se kterým o svém milovaném městě vypráví.
Pro budějcké patrioty povinnost, pro ostatní asi zbytečná kniha.