Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé
Tom Robbins
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1534/kdyz-se-z-teplych-kraju-vrati-rozpaleni-invalide-1534.jpg
4
95
95
V novém románu s typicky složitým názvem nám autor představuje další úžasnou postavu, jež se řadí do galerie robbinsovských hrdinů – muže jménem Switters, jenž si po všech stránkách odporuje: anarchista, který pracuje pro vládu, pacifista, co nosí zbraň, vegetarián, který se cpe šunkou, nadšenec virtuální reality, jenž nenávidí počítače, „umělec“ života, který ale dokáže být pěkně prudérní, muž posedlý propagací nezkažené morálky, který však zároveň touží připravit o panenství svou nezletilou sestřenici (a zároveň zahořet pro značně starší jeptišku). Děj nás také tradičně zavede na čtyři kontinenty a fyzickou zvláštnost představují v této knize Swittersovy nohy. Popis děje však u Robbinse nikdy neznamená popsat knihu. Jako vždy se jakékoli charakteristice vzpouzí.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Fierce Invalids Home from Hot Climates, 2000
více info...
Přidat komentář
"Namířila si to přímo k menšímu a staršímu ze dvou počítačů a za několik minut vytáhla z Macintoshe Performy 6115 text. "Tak dobře, tenhle je ze třicátého září. Ehm. Stojí tu, cituji: 'Toužím pozdravit tvoji deltu, jako kohout zdraví úsvit nového dne." "A sakra."
"Americká zahraniční politika odpor vzbuzuje. Vybízí k terorismu. Potom pravil: Terorismus je jediná myslitelná logická odpověď na amaerickou zahraniční politiku, stejně jako je pouliční kriminalita jedinou myslitelnou logickou odpovědí na americkou drogovou politiku."
"Kdysi v Bangkoku mi došlo, že pokud s tím zkurveným Jamesem Joycem nepřestaneš, vleze ti to jednoho dne na mozek - a to se právě teď stalo."
"Kdo je Anna?"
"Jeho patnáctiletá dcera."
Swittersovi poskočil ohryzek v hrdle jako jojo na pouti. Dobrý Bože! pomyslel si. Proč mě Bobby nevaroval?
Jestliže jsem se za ty roky, co jsem se chystal na Toma Robbinse, rozhodl definitivně přečíst jednu jeho knihu, byla to vždycky tahle, už kvůli názvu a definici hlavního hrdiny, coby chodicího chaosu, kterým je Switters. Nicméně se mi ji nedařilo sehnat, teprve až dotisk z roku 2015 mi ji přihrál a dnes jsem uzavřel trojici knih, co v jednom bodě jsem chtěl a nemohl je sehnat (Trainspotting, Vyhoďme ho z kola ven nebo Cesta na konec noci/Cesta do hlubin noci, už si nepamatuju). Čekal jsem, že se do 'Invalidů' pustím jako divý, ale já i nazvdory zábavné složce neměl náladu se prokousávat tak dlouhou knihou a nejdřív ji pořád odkládal, abych se pak prokousal třetinou a knihu zase odložil, než jsem se k ní vrátil teď, abych ji konečně dokončil. Říkám to vše jen protože je to opravdu dlouhá doba, od momentu, kdy jsem tohle chtěl přečíst, do dneška, kdy se tak stalo. Mezitím se mi ale podařilo Robbinse skutečně objevit a to tak, že jsem narazil na jeho snad nejpoetičtější 'Zátiší s Datlem', abych objevil jeho ulítlou filozofující stránku a absurdní hriny, kdy každý je svým způsobem v něčem zcela extrémní, ve Swittersově případě jde o jeho anarchii v myšlení, bezprostřednost, s jakou nic neřeší (o to víc jako agent CIA) a perverzitu na desítky způsobů, počínaje koníčkem shromažďování výrazů pro ženské pohlaví, zálibu v lolitkách, především své neteři Suzy, tak i fakt, že se zamiluje do staré Dominy, sestry z jednoho kláštera, aby, jak je psáno v závěru:
"Musí existovat způsob, jak je mít obě, přemýšlel. Domino i Suzy. Strávil celou noc vymýšlením jednoho rozkošného a neproveditelného plánu za druhým a odmítal přijmout, že by ho osud mohl donutit vybrat si buď jednu, nebo druhou. Miloval je obě. Toužil po obou. Bylo to přirozené. Byl to Switters."
"Kovbojové s oblibou prohlašují: Pokud to není rozbitý, nespravuj to. Switters si říkal: Rozbitý to je odjakživa a nikdy to nespravíme. Na druhou stranu neexistuje nic, co by se dalo rozbít, tak co si to představujeme, že spravujeme?"
4,5
Šílená bláznivina tak trošičku svou praštěností připomínající Dlouhý, temný čas svačiny duše.Na autorův styl je třeba si zvyknout ale pak nastupuje nadšení. Připravte se na těžkou psychedelii.
Obdivuji barvitost jazyka pana Robbinse a tímto děkuji panu překladateli, že mi jej zprostředkoval. Obdivuji všechny autorovy metafory a šílené nápady. Obdivuji autorovu hravost a nevázanost. Baví mě jeho hrdinové, i když jsou si někdy trošku podobní, jejich myšlenky a postoje. Prostě zase jsem se výborně bavila. „Opčan-né fšech szemí, uvolnjete se!“ a k tomu vám určitě pomůže přečtení této knížky.
Dar jazyka a bezbřehá fantazie pana Robbinse mne nepřestávají udivovat a hodně mne baví. Swiťáka prostě nejde nemilovat. "Nostalgie dokáže obalit tvrdou prdel minulosti jemným chmýřím vzpomínek." :)
Samé přítlačné křídlo!
Při čtení této knihy jsem zažíval extatické oproštění duše. Možná to ale nezpůsobila kniha, ale víno z bio rybízu, který při kvašení (na rozdíl od Popelčina kočáru) pohání kvasinky a cukr (parafráze hlášky). Díky tomuto nektaru a hlavně spisovatelově umu mne uchvátila jak dáma Maestro, tak i Swittersovy myšlenky a hormonální výlevy jako: „Toužím pozdravit tvoji deltu, jako kohout zdraví úsvit nového dne“. Při další podnětné větě jsem si samozřejmě vzpomněl na našeho pana prezidenta Zemana a jeho milovanou Vysočinu: „Potřebuji si zabublat s nějakým potůčkem, nadechnout se třpytu hvězd, spřátelit se se stromy“. Jak moje staré slábnoucí oči, tak i trencle nezůstaly suché.
Pokud vás přepadají deprese z politiků, dětí, vaší váhy nebo věku, vysvětlení je následující: „Každá deprese má kořeny v sebelítosti, každá sebelítost má kořeny v tom, že se člověk bere příliš vážně“. Takže kašlete na to, co si kdo o vás myslí, hoďte se do pohody a vzhůru do nových průserů!
Nesmírně jsem se při čtení bavil, obdivuji autorovu fantazii i schopnost fabulace a rovněž musím vyzdvihnout bohatost slovní zásoby. Skvělé.
Za príbeh dávam tri mdlé hviezdy ale s dodatkom že Robbinsove metafory majú v sebe viac života ako väčšina mojich kolegov.
Skvěla kniha, pro mě nejlepší od Robbinse. Má to spád, má to vtip. Po 2 letech jsem ji vzal do ruky znova, a za nějakej čas to udělám opět...
Podivné, šílené, znepokojující, ale nedá se tomu upřít genialita. Četla jsem to dlouho, s přestávkami a vychutnávala si to.
Vypadá to, že se ze mě stává Tomova skalní fanynka :-) Naskočila jsem na jeho vlnu a už se vezu. A přestože jeho knížky čtu pomaleji než jiné, protože si chci vychutnat každou větu, tak je to skvělá jízda. Z neotřelých příměrů jako "hovnivál času uválel její půlky do bujných oblin" mám až dětinské potěšení :-) I v téhle knížce je patrná Tomova fascinace pyramidami a něžným pohlavím. Hlavní hrdina je neodolatelný hochštapler a beznadějný romantik - kouzelná kombinace :-) A opět se musím hluboce sklonit před uměním pana překladatele. Nevím, jak zní originál následujícího odstavce, ale přeložit ho do češtiny určitě musel být dost velký "překladatelský oříšek" (něco jako kolik višní, tolik třešní :-) ) a ten překlad je sám o sobě geniální:
„... já se snažím nevěřit ... prchám před všemi uzurpátorskými véčky ... V jako víra. V jako vlastnit. Véčka, jež mohou za většinu mrtvých na tomto světě. Jestliže k nám nepatříte, jste podřadní, nebo nepřátelé, nebo obojí; a pokud Věříte v něco jiného, než v co Věříme my, nemůžete k nám patřit ... lidé mají potřebu se někam Včlenit, Věřit v něco ...bude-li nás stále přitahovat potřeba Věřit a Vlastnit, nikdy nedojdeme klidu ... Slyšíte ten Vichr, který Víra a Vlastnictví rozvířily? V-vlajky. V-vazalství. V-velení. V-vášně. V-vivisekce. V-vyrabované V-vesnice. V-výstřely. V-výstrahy. V-výbuchy. V-vraždění. V-vyhlazování. V-výsměch. V-vztek. V-války ... Samozřejmě existují také dobré věci začínající na V. V-víno, například. V-věnečky. V-Velvet Underground. V- vateň...“
Tak a teď si najděte, co je to vateň :-))) Ještě jednou má hluboká poklona překladateli.
Jen těsně za Dálniční atrakcí.
Příběh agenta CIA, který se zabývá odhalením podstaty vesmíru, sexuální přitažlivostí své nezletilé sestřenice, pašováním zbraní, tajemstvím fátimského zjevení a spoustou dalších věcí. Vše okořeněno typickým (politicky nekorektním) humorem (pravda, ne každému musí konvenovat) a nečekanými dějovými zvraty. Navíc je ta absurdita podaná tak, že si člověk říká, co když je to pravda. A lituje, že asi není.
Každopádně doporučuji těm, kteří už nějakého Robbinse četli a zaujal je.
Strašně se mi líbil název a popis děje. Obsah mě bohužel naprosto zklamal. Hlavní hrdina mi neseděl (nejen díky své úchylce - muž nad třicet myslící si na patnáctiletou holku - fakt mi to nepřišlo ani trochu úsměvné. Evidentně si autor plnil nějaký svůj sen, brrr...). Některé myšlenky byly zajímavé (minimálně tři mě zaujaly hodně), ale většina hrdinových úvah mě uspávala a měla jsem opravdu hodně práce se na ně soustředit a nemyslet na něco jiného. Podtrženo, sečteno - byla to moje první kniha od tohoto spisovatele a rozhodně mě nenalákala na přečtení dalších.
Ach! Skvělé! Switterse zkrátka musíte milovat, obzvlášť, jste-li žena. :-) A Robbinse jakbysmet... :-)
Zenový mistr Suzuki popisuje osvícení jako zážitek z vnímání světa dva palce nad zemí, hrdina téhle knihy se občas pomocí chůd a šílené abstrakce pohybuje nad zemí klidně i víc než metr. Kniha plná vtipných hlášek, šílených scén ale i zajímavých postřehů. Párkrát mě rozesmála nahlas, naposledy u poetického popisu sexu s jeptiškou - pannou, to jsem knihu musel zaklapnout a dýchat x).
Nechám autora pár měsíců fermentovat ve svých mozkových závitech, uvidíme, jestli si výsledný výluh vyžádá nějaké další čtení od něj, nebo zda pro mě zůstane jen jako ochutnávka hodně exotického, bláznivého, a přesto zvláštním způsobem lahodného nápoje.
str. 56:
Každá deprese má kořeny v sebelítosti a každá sebelítost má kořeny v tom, že se člověk bere příliš vážně.
str. 272:
Ticho je jako zrcadlo. Odraz, který dokáže lidem nastavit, je tak věrný, a přesto tak nečekaný, že udělají téměř cokoliv, aby se mu vyhnuli.
str. 284:
...bude-li nás stále přitahovat potřeba Věřit a Vlastnit, nikdy nedojdeme klidu, nikdy se neosvobodíme.
Štítky knihy
americká literatura Vatikán CIA Peru Sýrie invalidita Seattle jeptišky
Autorovy další knížky
| 1996 |  Parfém bláznivého tance |
| 2004 | Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé |
| 2009 |  P jako pivo |
| 2000 | Zátiší s Datlem |
| 2003 | I na kovbojky občas padne smutek |
Nemám moc co dodat. Snad jen, že i když Nefernefer předpokládá, že zatímco "Parfém" je spíš pro ženy, tak "Invalidé" pro muže, tak mi to tak nepřipadá. Nedovedu říct, která z těch dvou knih se mi více líbila. Snad je to tím, že ženy si často neuvědomují, že i mužský pohlavní pud je řízen tím, jak ženská voní (to že si chlapi myslí, že správný chlap má bejt cejtit kozlovinou, to je věc jiná - a když se to vezme ve vztahu k "Parfému", tak ne zcela neopodstatněná).
Ale jednu drobnou výtku bych asi měl: připadá mi, že "československá (nebo česká, teď přesně nevím) napodobenina jeepu" je vzácný Robbinsův faktografický omyl - i přes nějaké to pátrání se mi nepodařilo najít, že by se něco takového u nás dělalo, naopak naše armáda jako taková vozidla používala ruské GAZy nebo UAZy (přitom nemyslím, vzhledem k jiným zmínkám o Čechách, že by Robbins patřil mezi ty prostomyslnější Američany, kteří si myslí, že Československo/Česko je v Rusku nebo Sovětském svazu).