Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161093/bmid_kdyz-v-raji-prselo-dvr-161093.jpg
4
587
587
Nejen slunné klima životního optimismu, které vládne nad dvojicí milujících se lidí, ale závažnost, kterou JAN OTČENÁŠEK (1924-1979) přikládal smyslu pro současnost, je jistě důvodem, proč jeho román KDYŽ V RÁJI PRŠELO stále zůstává čtenářsky živý a vychází již ve čtvrtém vydání. V úsměvně vyladěném obrazu dvojice mladých pražských intelektuálů, která se odhodlaně rozchází se stereotypy městského panelového vegetování a mění svůj společný život v jakousi moderní robinsonádu v šumavském Zapadákově, zřetelně vystupuje téma celé Otčenáškovy tvorby - problém lidské aktivity a svobodné vůle, která chce a je schopna na základě sebepoznání ve společenské nutnosti vzít svůj osud do vlastních rukou a učinit jej svým rozhodnutím. (vydavatel)... celý text
Přidat komentář
Hvězda za pěkný název. Jinak blbý, že to ani doba vzniku nemlouvá. Nevěrohodné deníkové zápisky, nepřirozené až trapné dialogy, nepravděpodobný děj - ani zmínka o těhotenství při krocení trkavé kozy, zamlčení svému muži proč přišla o dítě. Všudepřítomné vykřičníky. To co zde někteří čtenáři mají za krásný jazyk na mne působilo přímo odpudivě (efektivní kyndání, přebývání v herberku, sezení na panimandě, komické důstojenství, ranné skřečení, měchýř přiboudlého žalu, z ryze pedagogických zřetelů, podjala se péče o žaludky, příšerné prndání, trhání lopatkou a vykecávání díry do břicha).
Ale mohla to být pěkná knížka.
Četla jsem tuhle knížku v roce 1972, moc se mi líbila. Jsem ze Šumavy a ten příběh byl něco jako mé vyznání.
Dneska mi ho připomněla moje dcera.
Z dnešního pohledu psané moc pěkným jazykem. Příběh samozřejmě zestárl, ale tu češtinu jsem si užívala.
Pokud hledáte literární dílo, které vás přiměje přemýšlet o životě a vztazích, Když v ráji pršelo je skvělou volbou. Je to příběh o lásce, odhodlání a hledání štěstí, zasazený do nádherné, avšak drsné přírody Šumavy.
Knihu jsem četla již před lety, ale dodnes si pamatuji, že mě zasáhla svou upřímností a hloubkou. Velmi často se k ní v mysli vracím. Ačkoliv je příběh zakotvený v konkrétní době a místě, jeho téma je nadčasové a univerzální. Doporučuji na léto, třeba na chatu... :)
Krásně napsaná kniha o dvou lidech, kteří začínají nový život, jinde a jinak. Příběh o výzvě, trpělivosti, štěstí, dřině, přírodě a lásce s velkým L... Moc se mi líbila komunikace mezi Lu a Petrem. Jejich hezký vztah, vzájemné vtipkování a dobírání se..Taky Petrovo vyznání (str.138).. Pak jsou zde i silné momenty, kdy je člověk trochu naměko. Parádní čtení, kor, když opravujete starou chalupu :-) Závěr knihy podle mě ideální..
Šťastní lidé jsou nějak podivně skuteční... Pro většinu obyčejných lidí je to obtížná podívaná. Vydražďuje. Je v ní jakási výzva, je to provokace, ale... Čím víc o tom uvažuju, tím víc je jasnější, že bez nich by to bylo na světě k nevydržení... Nevím přesně proč. Možná, že okysličují vzduch - tím, co mají v sobě. Anebo proto, že udržují oheň - to jest ždibec chatrné a stále krachující naděje i pro nás chuďasy a bankrotáže... Naděje na cosi, oč vlastně v životě především kráčí...
Příběh zapadaný vrstvami času, ale stále živý - tak moc živý, že ten tlukot života cítíte, je vám zima, pak zase horko, vězíte až po kotníky v hebounké trávě, touláte se po lesních pěšinkách nebo ve sněhových závějích, slyšíte podivné zvuky z půdy - buch, buch... buch, buch... Bojíte se, šílíte, létáte i padáte.
O lásce, odhodlání, dvou bláznech, co hledali štěstí (a co je našli), o kráse i drsnosti šumavské krajiny, o naději, víře i oddanosti. Příběh o všednosti každodenních chvil, jednom snu, spoustě krásy a něhy, humorném nadhledu i tíži bolestných ztrát, který ani s léty neztratil nic ze své jedinečnosti.
Ty zázračné a neopakovatelné teď, které nám patříš, jsem v tobě šťastná tělem a duší, že snad už ani nemohu být víc, a proto tě od sebe nepustím...
Něco jako můj sen - vybudovat vlastní pohostinství. A tak jsem těm dvěma spíš záviděla, že žijí ve svojí době, že dům dostali přidělený, přívod vody a elektřiny zajistila obec... Vlastně jim svět kolem šel hrozně na ruku a ku pomoci, ale i tak měli čím trpět a strádat.
V tom páru, v té lásce a Šumavě a budování stavby, v tom všem jsem viděla sebe, nás. Hodně se mě to dotýkalo. Možná i proto se mi čtení tak líbilo, že nás někdo chápe a mluví mi z duše.
Začátek knížky mě držel víc, nevím, čím to. Možná to bylo prvotním nadšením, možná se pak už moc odsouvaly termíny a kupily se nezdary.
Jazyk je krásný, barvitý, polemika inteligentní - hrdinové jsou k tomu dobře nasměrovaní svou profesí - filosof a učitelka.
Kdysi jsem si myslela, že budu žít někde daleko od lidí jen se svým milým. Časem mě to naštěstí opouštělo. Není nad výdobytky civilizace. Knížka mě bavila. Sem tam trochu sexuální scénka...
Když jsem ji četla, tak to na mně úplně dojem nezanechalo. Pamatuju se jen na hodně nevlídný počasí a problémy s přestavbou domu. Ale asi bych si ji měla ještě někdy přečíst, možná změním názor.
Tohle je tak krásná kniha o obyčejném lidském štěstí. O kráse, která k vám přijde jen tím, že žijeme obyčejný všední život, den za dnem a plníme obyčejné denní povinnosti, jednu za druhou.
Žít v přírodě, jeden pro druhého, kochat se šumavskou drsnou krásou a dokázat se přizpůsobit jak prostředí, jak i jeden druhému, to je to, co nás udělá šťastnými.
Tak hluboký lidský příběh, který mě oslovil již v pubertě a já tak moc toužila, rozjet se tam, na to místo a prožít si ten romantický příběh taky....
Ani přesně nevím,z jakého důvodu mám tuto knihu na prvním místě v žebříčku mých knih...Snad proto,že ji mám několikrát přečtenou...Snad proto,že je tak krásně napsaná...Snad pro svoji lehkost a pro mne i nadčasovost( četla jsem ji poprvé snad pred třiceti lety a ani dnes neztrácí nic na svém kouzlu).Příběh Petra a Ludmily,kteří se rozhodnou vyměnit život ve velkoměstě za neznámo- za život v šumavském hostinci Liščí mlýn,kterému chtějí navrátit jeho původní krásu.Většina místních je má za zamilované blázny,kteří nemají o životě na Šumavě žádnou představu a mnoho šancí jim nedává.Časem však pochopí,že to myslí opravdu vážně a v jejich snažení je všemožně podporují.Čtenář má možnost nahlédnout do vztahu dvou lidí,kteří si jsou pro sebe navzájem vším a zároveň si každý na základě skvělého popisu může dovytvořit obrázek šumavské přírody.
Překrásný text! Obdivuji houževnatost mladého páru z města, jejich snahu zanechat po sobě stopu kdesi v zapadlé vísce. A taky jejich lásku, originální a nevšední. A ačkoli v novele téměř pořád prší, pohladí na duši kdykoli a kdekoli.
Krásné prostředí šumavského venkova a dva mladí Pražáci, kteří se rozhodli kompletně změnit svůj život, opustit Prahu i svá povolání a odejít provozovat hospodu do malé vesnice ve zmíněných šumavských hvozdech. Realita je ale o poznání jiná - dům s budoucí útulnou hospodou je téměř neobyvatelny, finance pomalu mizí a zejména pro Ludmilu je obtížné privyknout novému prostředí i životnímu stylu. Různé těžkosti ale mladé odvazlivce nakonec stmeli ,a později jsou nuceni čelit další výzvě, kterým je proměna těžce vybudované hospody v prosperující podnik. Jen mi trochu vadil otevřený konec.
Hodně mě zaujalo, že je kniha psaná jako deníkový záznam dívky. Většina dějového dění vychází od jejího chlapce. Ona se přizpůsobí jeho snu, odchází s ním a podporuje ho. V mezních situacích vlastně i proti svému cítění. Bral jsem to jako knihu, která říká, že vše má svou cenu, kterou platíme. I láska znamená, že musíme zaplatit. Zaplatíme částí svého snu, nebo zaplatíme pohledem na partnera, který platí ztrátu snu celého. Jediné bezztrátové řešen je vytvořit sen nový, společný.
Příjemná kniha pro toto období, kdy jsou útrapy s rozmary přírody snáz představitelné. Otčenášek opravdu psát umí a jeho jazyk a popisy přírody jsou lahůdkou. Vztah Petra a Ludmily pro mne působí věrohodně a stejně tak jejich zdařilé i méně zdařilé pokusy o zabydlení domu a jeho oživení. Milostný vztah vystavený různým obtížím je evidentně Otčenáškovou parketou. Sice mi občas lezly na nervy momenty, kdy Petr tajil Lu různé věci, aby jí ušetřil trápení - to mi i v reálném životě vždy přijde v páru na hlavu - ale hvězdu pro mne kniha ztratila až v samotném závěru. Petr a Ludmila fungovali věrohodně jako zamilovaní lidé z města, kteří se rozhodli usadit v přírodě, ale jako potenciální provozovatelé pohostinství působili zoufale nevěrohodně...
Moc pěkná čeština, která vtáhne a okouzlí. Příběh sám o sobě je poněkud předramatizován a trochu zamrzí zneužití nočních můr k navození jiného děje, tohle nemám moc ráda. Závěrečná část působí až pateticky a jako pěst na oko z dnešního pohledu 'úplně zabijou', svým posledním nápadem jak hospodařit...milovníci zvířat budou zhnusení..))))))
Příjemné čtení o dvou do sebe skrz na skrz zamilovaných duších, které spolu čelí překážkám a výzvám světa, který se od jejich představ, liší diametrálně.
Pražští intelektuálové, učitelka Lu a filozof Petr, se rozhodli (nebo spíše Petr?) pořídit na Šumavě starou budovu, dát ji nový život a provozovat ji jako hostinec. Vesnice je však jiná než jim doposud známá Praha. Život plyne pomaleji, než si oba mysleli. Zima je krutější, než čekali. Je jejich láska natolik odolná, aby se jim podařilo polo-zříceninu doopravdy překopat v prosperující hotel?
Krásné knížka. Bez akcí, bez přibarvování. Prostý život dvou neprostých jedinců. Příběh o lásce.
Štítky knihy
Šumava láska zfilmováno česká literatura člověk a příroda alternativní bydlení
Autorovy další knížky
| 1984 |  Romeo, Julie a tma |
| 1980 | Když v ráji pršelo |
| 1984 |  Kulhavý Orfeus |
| 1958 | Občan Brych |
| 1952 |  Plným krokem |
Idylický příběh dvou mladých lidí se odehrává nedaleko vesničky Jelení uprostřed opuštěné Šumavy. Hrdinové Petr (doktor filozofie) a Ludmila (učitelka) sem odchází z Prahy, aby vybudovali ze zchátralého Liščího mlýna útulný penzion. Přijíždí ve stařičkém, sotva pojízdném Samsonu se všemi svými věcmi, které se do auta vešly. Příběh je takové trochu bláznivé čtení které nepostrádá krásné pasáže popisující nádhernou Šumavskou přírodu. Jsem celkem spokojený i když tyto romantické knihy moc nečtu.