Kečupová mračna
Annabel Pitcher
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270564/bmid_kecupova-mracna-wUF-270564.jpg
4
309
309
Patnáctiletá Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on může pochopit její neobvyklý příběh. O jejím tajemství nemá nikdo v okolí ani zdání, přesto se rozhodla svěřit ho papíru, v naději, že tak odčiní své chyby.... celý text
Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2015 , Slovart (ČR)Originální název:
Ketchup Clouds, 2012
více info...
Přidat komentář
Hrozně ráda bych si na tuhle udělala názor, ale přečetla jsem jí spíš z donucení. Pro někoho to možná jeho šálek kávy, ale mě moc nenadchla, abych se přiznala. :/ a hrozně mě mrzí, že mě zklamala, protože kolem ní bylo docela BUM! :(
Ale příběh jako takový byl překvapivý. Celou dobu jsem si myslela, že je to někdo jiný. Tak za to překvapí to má ode 3*! :)
Knižka se mi líbila. Od začátku vás do děje vtáhne hlavně to, že si pořád nejste jistí, kdo nakonec bude obětí a chcete to vědět. Za co strhávám jednu hvězdičku je , že jsem se mírně ztrácela v ději a ze začátku jsem nevěděla, kdo jsou některé postavy (např. Sandra).
Velice zajímavý námět..... Knížka se mi celkově velmi líbila az na ten konec ten jsem očekávala trošku více popsány a šťastnější.
Dobrá myšlenka a napětí této knize opravdu nechybělo. Některé části byly opravdu povedené. Ale příběh je postavený na tom, že čekáte, jak to skončí a potom zjistíte TOHLE! Čekala jsem, že mi to vyrazí dech, ale nebylo to vůbec ono. Navíc hlavní postavu moc nemusím. Je taková dětinská a vůbec mi nesedla. A nějak zvlášť jsem si, kromě Dot, neoblíbila žádnou z postav. A navíc nemám moc v oblibě, když je kniha psaná tak nespisovně.
Celkově se mi líbila, ale čekala jsem víc.
Kniha se mi četla dobře, byla napsaná originálním způsobem, nepostrádala nápad, obsahovala spoustu zajímavých nápadů a prvků.
Ale ta holka byla vážně potvora!
Obsahuje možné SPOILERY!
Příběh byl takový oddechový a pohodový. Očekávala jsem ho spíš napínavý a dobrodružný, nicméně se tak nestalo.
V knize byl typický citový trojúhelník- což to samo o sobě by mi nevadilo, kdyby měl nějaký pevný základ - jeden bratr byl totálně nezodpovědný ochmelka, který byl sice oblíbený ve škole, ale rozhodně nebyl ten typ kluka, na kterého by se dalo spolehnout!
Za to jeho bratr byl naprostý opak.
Hlavní hrdinka Zoe alias Alice byla typický typ teenagera, který se pere o své místo v životě - hledá své místo mezi svými spolužáky, lásku, kterou potřebuje. A najde ji a to rovnou dvakrát.
Dost mě také fascinovali poměry u Alice doma - táta, máma a tří děti - z nichž jedna je hluchá.
Hlava rodiny - otec - přijde o práci, jeho otec (děda) utrpěl mozkovou příhodu a stále musí zůstat jako opora pro zbytek rodiny. Manželka místo aby mu pomáhala, tak se na něj utrhává a zbytečně se hádají. Rozhodně mi Jane sympatická nebyla, přišla mi v jednu chvíli dost sobecká a protivná.
Za to mě fascinovala postava Dot, která i přes svůj handicap byla šťastná a užívala si života.
Jsou ovšem dvě věci, které nechápu - proč to Alice píše zrovna vězni, který byl odsouzený za vraždu a čeká na smrt - očekávala bych třeba i nějakou reakci toho vězně.
A proč se to jmenuje Kečupová mračna????
Velmi vtipná vsuvka byl dopis na konci, jehož autorkou byla Dot.
Nicméně pokud bych měla knihu zhodnotit a shrnout - dala bych jí jen dvě hvězdy, ale jelikož má hezkou ilustraci a ptáky i na stránkách knihy, což se mi líbí, tak to zvedlo hodnocení na hvězdy tři.
Nemohu říct, že to byla katastrofa, ale pokud bych měla srovnat příběh a anotaci,tak anotace byla mnohem lepší, než samotný příběh....
Být o deset let mladší, asi skáču radostí. Jenže takhle, upřímně nevím. Líbilo se mi, jak je kniha napsaná. Občas jsem se usmála a občas dokonce rozesmála. Byla jsem zvědavá na ono tajemství. Jenže k němu byla moc dlouhá cesta. Autorka rozvedla příběh puberťačky, která mi ve výsledku nebyla sympatická a dost dlouho mi lezla na nervy. Jenže jak šel děj dál, nechápala jsem, proč to "Zoe" píše zrovna tomu, komu píše. Já teda nejsem chlap a už vůbec nejsem ve vězení, ale tyhle dopisy bych nejspíš nečetla. Jedině kdybych už měla kompletně přečtenou vězeňskou knihovnu.
Kdybych mohla, dala bych deset hvězdiček. Neskutečně čtivé a hlavně originální. A to nesnáším milostné trojúhelníky.
Líbilo se mi, že knížka byla psána formou dopisů, to jí myslím dodávalo na spádu.
Jen ten konec pořád nemůžu nějak zchroupat. Jak mám ráda otevřené konce tak tady jsem si opravdu přála šťastný a uzavřený konec...
Knížka je napsaná poutavým, ale dost naivním způsobem. Tenhle dojem umocňuje ještě fakt, že jsem prakticky od začátku věděla, jak knížka skončí. Pak mi ještě vadily nesympatické postavy: otravná Dot, Max (kluk, co si chce prostě jen užít) a hlavní hrdinka, která má superschopnost zachovat se v každé situaci špatně. Jestli by jste si chtěli přečíst knížku psanou formou dopisů, sáhněte raději po Ten, kdo stojí v koutě nebo po Dopisy na konec světa
Nic co by vyloženě nadchlo, nic co by vyloženě zklamalo. Znovu bych to nečetla a nejspíš na to ani dlouho nebudu vzpomínat :)
Kečupová mračna.. už jen ten název vypovídá o tom, že je ta kniha neobyčejná.
Knížka mě hned zaujala, a to nejen vzhledem, ale i anotací - dívka, co provedla něco strašného a po nocích vypráví svůj příběh v dopisech určených pro texaského vězně... Líbí se mi, jak po celou dobu můžeme jen hádat, co se komu tedy vlastně stalo, a to dohromady se čtivým stylem psaní nutí číst a číst a já jsem se nechala strhnout skvělým a zároveň smutným příběhem, ke kterému se určitě někdy vrátím.
Zajímavé postavy jsou rozhodně další plus - roztomilá a vlastně velmi statečná Dot, její sestra Sofie, 'ptačí holka' a Aaron (který mi byl sympatičtější než Max)..
No nevím, co bych dál napsala. Zkráceně - kniha se mi opravdu líbila, nápad originální, postavy sympatické, děj zajímavý, styl psaní čtivý a moc se mi líbil neodeslaný dopis a zápisky z deníčku Dot.
Zasloužených 5 hvězd.
Komentář je plný SPOILERů
Musím říct, že mě tahle kniha vyloženě sedla do nálady a skvěle jsem si ji užila. Alicina máma mě místy sice vážně rozčilovala, a i když se ke konci dozvíme proč, stejně jsem jí to nedokázala odpustit - pochopit ano, i když moje uvažování je naprosto jiné. Táta byl oproti tomu celkem sympaťák. Dot se Sofií byly obě skvělé, ať už kouření propisek ve skříni, nebo Dotin zápis z deníčku na konci (to lepidlo mi tak vrtalo hlavou, že jsem si ho musela najít :D ). Celou dobu jsem se samozřejmě úporně snažila vydedukovat který z bratrů zemře - pořád jsem měnila názor, když poznala Aarona, byla jsem si jistá, že je to on, ale pak se objevil Max, u věty "zabila jsem toho, koho jsem MĚLA milovat" jsem si zas myslela, že je to Max, no a když Sandra přijela Aaronovým autem a Alice se z toho málem rozbrečela, byla jsem si zase jistější, no byla to hrůza. Chtěla jsem aby Aaron přežil, takže jsem si pochopitelně myslela, že umře :) . Hlavním plusem knihy ale podle mě není obsah, ale její krásná stylistika, nejde ani o to, že je psaná v dopisech, ale autorka vážně umí psát, tak vtipný "skoropolibek" jsem ještě nečetla (scéna v knihovně XD ), krásné používání slov, celistvost textu, no prostě lahoda. Jediné, co mě dost zadrhávalo byly ty zkráceniny, jako třeba "já vim" (místo vím...) atd. No to byla hrůza, nejsem si jistá, jestli je to překladem. Pak mě ještě zarazilo zmínění Kouzelné školky, tady předpokládám, že v originále byl jiný dětský pořad, který překladatel zaměnil za nějaký u nás všeobecně známý, tady bych ale ocenila takovou tu poznámku, co tam bylo původně - to je ta zvědavost...
Bohužel mě tato kniha moc nebavila a dočetla jsem ji spíš z toho pocitu že musím, než že chci.. škoda :( Možná kdybych byla mladší, líbila by se mi více...
Autorka měla dobrý nápad v rámci sepsání příběhu do dopisů. Taky by mě asi jen tak nenapadlo je adresovat odsouzenému vrahovi někde v Texasu. Rozhodně originální. Rozhodně další plus, co musím připsat je to natahování "kšand" - napětí a zvědavost, až do samotného konce, téměř do poslední stránky. Na jednu stranu mě to rozčilovalo, ale zas mě to dokázalo udržet a hnát se, pídit dál po tom, co se vlastně stalo. Určitě bych našla nějaké momenty, které mi vadily, proto jsem nedala plné hodnocení. Např. chvílemi mi opravdu lezla na mozek její matka, popis "hovadin" než jsme se dostali opět k věci, přehnané výkyvy Sandry. Zase, mnozí podemnou to odsuzují, ale téma milostného trojúhelníku já můžu. A navíc, když se jedná o bratry? Pane bože! :D
Max byl rozhodně líčen jako největší frajer ze školy, kterej dostane každou holku - mistr světa, ale postupem jsem si ho i trochu oblíbila, dokázala bych si na něj zvyknout, protože hluboko uvnitř nebyl vůbec špatněj kluk. Aaron? Od prvního písmena o něm mi jednoznačně padl do oka, jasně stal se mým favoritem. Každopádně mě nemile překvapil, když se tedy po tom všem jen tak zdejchnul, ale... asi ho chápu. Jeho dopis v závěru byl hodně silný. Taky nevím proč, ale měla jsem dojem, že aktérem toho neštěstí bude jiná osoba, ta druhá. Sice se mi ulevilo, každopádně, bylo mi ho hrozně líto. I tak!
Zkrátím to, četlo se to dobře, nápad byl skvělý a hlavně, bylo to originální. Nějaké mouchy to mělo, ale i když jsem se toho možná až obávala, nevěděla, co od toho čekat, jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou. :)
Na knize se mi opravdu líbí styl jakým je napsaná, tedy ve formě dopisů. Opět milostný trojúhelník, který mi lezl na nervy, fandila jsem Maxovi a hrozně mě mrzelo jak to s ním dopadlo, Aaron mi přišel spíš jako zbabělec.. Sečteno podrtženo, -1 hvězda za konec knihy a -1 hvězda za to, že autorka do knihy nepřipsala ke konci knihy Stuartův nikdy neodeslaný dopis. :)
Musím, ale podotknout že když jsem knihu hledala v knihkupectví a došla jsem si za prodavačkou zda nemají tuto knihu tak se začala smát, no neříkejte že nikoho jiného nedonutilo to jméno té knihy k úsměvu! :D
Mně se to líbilo. Sice jsem, samozřejmě, četla i lepší knihy, ale tahle nebyla nijak vyloženě špatná, tedy za předpokladu, že bych byla stále ještě náctiletá - takže oprava: líbilo se to mému náctiletému já, které sídlí kdesi uvnitř mě.
Nebylo to nic převratného, Aaron mi připadal jako zbabělec, naopak Max se mi líbil víc, hlavní hrdinka byla slušně řečeno trubka. Její matka byla divná, ale když se přes to dostanete, dostane se vám rozhřešení toho, proč se chovala tak, jak se chovala. Nicméně pokud mohu sdělit, asi bych se zachovala jinak a nenechala tak sebou orat.
Hodnotím třemi hvězdičkami, hlavně pak proto, že tu autorka neukázala nic, o čem bych neměla ani ponětí (ústřední scéna mi naproti tomu připomínala jednu pochopitelně nejmenovanou scénu v seriálu Ulice) a závěrečnou kapitolou z pohledu Dot se jí povedlo celý děj zabít.
Pravděpodobně to mělo působit jako odlehčení, člověka to mělo pobavit, ale proč? Proboha, proč? Kdyby to tak neskončilo, byla bych ještě ochotna dát čtyři hvězdičky, ale takhle? Ne, ani omylem. Jak tu bylo zmíněno, rozhodně radši bych uvítala jakousi kapitolu Stuartova nikdy neodeslaného dopisu.
Příběh psaný v dopisech působí originálně a je zcela určitě i dobře napsaný, nějak mi ani nepřipadalo, že by Zoe Stuartovi psala nějaké obrovské intimnosti ze svého života, jako se mnoha lidem zdálo. Pokud tedy toužíte po nějaké young adult oddechovce, myslím, že tohle je ta pravá volba. Navíc se opírá o mírně vážné téma, takže pokud si ji chcete přečíst, jen do toho, nebudu vám v tom bránit, ale zároveň vás do čtení nebudu nutit.
Štítky knihy
dopisy trest smrti vina pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Moje sestra žije na krbové římse |
| 2019 | Mlčeti zlatá rybka |
| 2015 | Kečupové oblaky |
| 2022 | Poslední dny Archieho Maxwella |
Knize jsem naprosto propadla a moc se mi líbila. To ale bohužel ani zdaleka neznamená, že k ní nemám své výhrady. Například to, že jsem část knihy netušila, zda je hlavní postavě 10 nebo 18 (nakonec teda 15) let...Myslím, že má své rezervy, ale nakonec jsem byla spokojená a zpětně ji oceňuji jako moc krásnou průměrnou YA knihu, která je velmi čtivě napsaná a poměrně dost citlivá.