Kečupová mračna
Annabel Pitcher
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365778/mid_kecupove-oblaky-bRP-365778.jpg
4
309
309
Udělala jsem něco špatnýho. A chcete vědět to nejhorší? Ono mi to prošlo! Patnáctiletá Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on může pochopit její neobvyklý příběh. O jejím tajemství nemá nikdo v okolí ani zdání, přesto se rozhodla svěřit ho papíru, v naději, že tak odčiní své chyby.... celý text
Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno:
2015
,
Slovart (ČR)
Originální název:
Ketchup clouds, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila. Byla čtivá, většina postav mi bylo sympatických. Byla i napínavá, zajímalo mě koho se tedy to tajemství bude týkat, část knihy jsem myslela tady toho, část jsem myslela někoho jiného.
Číst to když to vyšlo a mě bylo 17 jsem nadšená. Teď je to ze mě takovej průměr ale rozhodně to není chyba knížky. Je velmi zajímavé jak je celá psaná v dopisech od mladé dívky pro vězně odsouzeného na smrt. Jestli je ti pod dvacet, tak doporucuju
Na to jak jsem si ze začátku knihy říkala meh, tak mě chytla za srdce. Zvláštní věk těch sedmnáct že? Všechno je tak nějak intenzivnější.
Chtěla jsem číst mnohem dříve, ale nakonec jsem na ni nahodně narazila v Levných knihách. Je rozhodně poznat, že je určena pro mladší ročníky, ale stejně mě trochu překvapila některá témata. Celkově ale zápletka nebyla nic světoborného a forma dopisů vězňovi mohla být trochu lépe využita.
Moje poslední přečtená kniha za rok 2022 byla opravdovým překvapením. Tato kniha mi v mé knihovně ležela nějaký ten pátek, takže jsem si řekla, že se do ní konečně pustím a jsem za to ráda. Neměla jsem žádné očekávání, takže když jsem se do příběhu okamžitě začetla, byla jsem nadšená. Kniha se čte opravdu rychle, plusové body si okamžitě získala originálním tématem a zpracováním. Jsou tady i malé obrázky, které ten příběh celý dokreslují. Dopisy pro vraha odsouzeného k trestu smrti, kde nám hlavní hrdinka objasňuje, co se za poslední měsíce stalo, jsou opravdu originální. Jasně, není to nějaké průlomové dílo, a nejspíš si na něj za pár týdnů nevzpomenu, ale jako pohodové čtení to mohu určitě doporučit. Ubírám hvězdu za konec, který mi přišel uspěchaný, a autorka mohla lépe využít potenciálu této knihy a lépe tam rozvinout našeho vraha.
Začnu kladnou stránkou knihy. Bylo to velmi čtivě napsané, místy humorné, prostě príma rychlý čtení. No a teď k tomu, co mě iritovalo. Konec. Hele, já chápu, že holka měla výčitky, zažít něco takovýho asi není příjemný, ale kniha si celou dobu buduje atmosféru příšerného zločinu a my na konci dostaneme tohle?! Velká škoda.
Tak tohle čtení mě moc a moc bavilo a také překvapilo. Výborně vymyšlený od začátku až do konce ....
(SPOILER)
Autorka možná měla na začátku dobrý nápad, ale výsledný příběh není nic moc. Celou dobu se mlží kolem toho, co vlastně Zoe provedla tak příšerného, že se domnívá, že ji může pochopit pouze vrah odsouzený k trestu smrti, přitom nakonec vyjde najevo, že to je spíš jedno velké nedorozumění a nebylo třeba kolem toho dělat takové haló.
Není zde téměř žádná postava, s níž by mohl člověk sympatizovat. Hlavní „hrdinka“ byla sobecká a ulhaná. Neměla jsem potřebu litovat Maxe, poněvadž se většinu času choval jako Hulvát. A Aaron byl naivní tím, jak něco očekával od vztahu s o tolik mladší Zoe. Zkrátka se postavy (nebo aspoň většina) chovaly až iracionálně...
Líbilo se mi však, že kniha byla místy vtipná. Tu a tam jsem se zasmála i nahlas. Také chválím postavu malé sestry Dot, která trochu projasňovala atmosféru ponurého příběhu. Příjemnou změnou oproti jiným knihám je, že tato neskončila přeslazeně šťastným koncem.
Když to tak shrnu: Nelituji toho, že jsem knihu dočetla až do konce, ale rozhodně to není něco, k čemu bych se vřele vracela a co bych doporučila přátelům.
Knížka má velmi zajímavý námět, je vyprávěna formou dopisů, které středoškolačka Zoe píše vrahovi odsouzenému k smrti. To je rozhodně zajímavé a originální zpracování.
Autorka píše zábavně a poztavě, děj rychle odsípal, nestalo se mi, že bych se u čtení nudila nebo že by byl příběh zbytečně zdlouhavý. Taky bylo fajn, že to, co vlastně Zoe udělala jsme se dozvídali postupně, po kouskách, a protože mě osobně to opravdu zajímalo, tak mě to nutilo číst dál a dál.
Zoe byla fajn hlavní hrdinka, občas se sice chovala přehnaně nebo nepochopitelně, na druhou stranu to asi dává smysl vzhledem k tomu čím si prošla a že jí údajně mělo být 15 let.
Některé události v knize mi přišly dost uspěchané, nereálné a přitažené za vlasy. To že v jednu chvíli se dva lidé propalují nenávistnými pohledy a o dva řádky níže se vášnivě líbají a říkají si jak se milují... to se asi úplně neděje, takže to je jedno malé mínus, místy to bylo prostě nereálné.
Jako další mě zaujala Dot, to je podle mě skvělá, nevinná a roztomilá postava, u které jsem ráda, že dostala v knížce poměrně dost prostoru.
Víc prostoru by si podle mě zasloužil i Sturat, vrah kterému jsou Zoeiny dopisy adresovány. O něm se toho v průběhu čtení moc nedozvídáme. Doufala jsem, že by třeba Zoe mohla dostat dopis od něj...
Max a Aaron jsou postavy, které mě moc nezaujaly, Max mě rozhodně dost štval a jeho chování, především k Zoe, mi nepřišlo vždycky nejlepší. Aaron byl taková průměrná hlavní klučičí postava, nic mě na něm nezaujalo.
Abych to nějak shrnula, tak tahle kniha mě příjemně překvapila, byla originální, zajímavá a poutavá a pokud hledáte nějaké oddechové čtení, které není úplné klišé, tak po této tenké knížce můžete sáhnout. Neočekávala bych od ní ale nic extra, podle mě to nic extra totiž není.
Hodnotím 4/5 a 85%.
Kniha se mi překvapivě líbila.. Líbil se mi styl, jakým Zoe psala dopisy do cely smrti. Na jednu stranu zábavné, na stranu druhou se docela vážně zabývala otázkami života a smrti. Což úplně neodpovídalo tomu, že jí mělo být pouhých 15 let. Ale čert to vem, líbilo se mi to, jen mě mrzelo, že ani v samotném závěru nebyl dán alespoň na chvilinku prostor odsouzenému z cely smrti.
Kniha má zajímavý námět a styl. Autorka píše v podstatě zábavnou formou, její postava se v jednom momentu zabývá otázkami života a smrti, v dalším momentu už řeší pavouka s osmi očima. Co se týče hlavní postavy, je to klasická potrhlá puberťačka, nicméně vzhledem k jejím milostným avantýrám mě zaráží její věk - jestliže dopisy píše v patnácti (přebírám info z anotace, nevybavuji si, že bych v knize narazila na údaj o věku...), hlavní děj se stal v jejích čtrnácti letech, no nevím nevím... Je škoda, že se čtenář nedozví nic o adresátovi dopisů z jiné strany než od jejich pisatelky, která se vůči němu vyjadřuje až nevybíravým způsobem (můj názor). Ráda bych znala jeho reakci. Závěrečné rozuzlení je rozpačité, ale kniha jako celek mě bavila. Neuvěřitelné, ale zábavné.
Vůbec jsem netušila co mám od téhle knihy čekat a tak jsem byla při čtená hodně překvapená. Líbilo se mi téma i formát příběhu, jen mi neseděli některé postavy. U Zoe jsem měla problém s věkovým zařazením. Někdy se totiž chovala jak malé dítě, jindy zase hodně dospěle. U její matky a otce mi zase přišlo že hájí jen sami sebe a svoje přání a zapomínají na rodinu. Když se na to ale podívám s odstupem, musím říct že všechny postavy i události krásně naplňovali hlavní téma knihy – vinu a odpuštění. Konec mě trošku zklamal, zároveň si ale myslím že happyend by, po všech těch událostech, nebyl úplně to pravé.
IG: zrzi_cte
Knihu mám doma již od roku 2016 a konečně jsem se odhodlala si ji přečíst. Během čtení jsem si myslela, že budu hodnotit průměrně 3*, ale na konci knihy jsem názor změnila. Líbil se mi nápad psaní dopisů vězni v cele smrti. I když si asi knihu znovu nepřečtu, tak mě mrzí, že jsem se jí tak dlouho vyhýbala.
Young adult literatura, psaná formou dopisů. Patnáctiletá hlavní hrdinka Zoe píše po nocích dopisy, ve kterých vypráví svůj životní příběh, k trestu smrti odsouzenému vrahovi Stuartovi. Co se tenkrát v noci před rokem stalo? Zoe má velký pocit viny, ze kterého se chce vypsat a doufá, že jí psaní dopisů pomůže... Kniha mne neoslovila tak, jak jsem po přečtení anotace čekala, hodnotím proto jako průměr.
Příběh je bublina, která praskne, zašpiní všechno okolo, ale nakonec po ní nic nezbude. Prokousávala jsem se jí tři měsíce a zavírala ji naprosto vyčerpaná. Nevermore.
Super! Čekala jsem od knížky o něco méně, takže mě velmi mile překvapila????????
Nejvíce bodů v hodnocení si zasloužila postava malé Dorothy, sestry Alice (Alice = Zoe). Tato malá potvůrka, když byla na scéně, byla to legrace.
Je škoda, že odsouzený Stuart Harris nemůže Alici odepsat. Bylo by zajímavé znát jeho názory, myšlenky, postřehy na to, co mu Alice píše.
Autorka má sice zajímavý styl psaní, ale vypráví zbytečně zdramatizovaný a nafouklý příběh. Trápení hlavní hrdinky je velice přibarvené, milostný trojúhleník v plné síle a rozuzlení zklamání.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Moje sestra žije na krbové římse |
| 2019 | Mlčeti zlatá rybka |
| 2015 | Kečupové oblaky |
| 2022 | Poslední dny Archieho Maxwella |
Poměrně dlouho jsem přečtení této knihy odkládala a přiznám se, že to trochu bylo i kvůli názvu, který mě úplně nelákal. Neměla jsem od ní žádná očekávání, vlastně jsem na ni úplně náhodou narazila v Levných knihách a prostě jsem neodolala barevné ořízce. O to víc mě překvapilo, jak je kniha čtivá, já ji přečetla během dvou večerů. Autorka krásně popsala tu spoustu emocí, které postavy prožívaly, líbilo se mi originální zpracování tématu a docela mě i překvapilo, že příběh předává určité poselství. Mě osobně konec dojal, obzvlášť tedy přiznání hlavní hrdinky, ale chápu, že některým čtenářům mohl její čin připadat vlastně jako maličkost. Kniha se dotýká spousty problémů a trápení, které hrdinka a její rodina prožívá, takže se něco řeší jen okrajově, ale zasloužilo by si to víc prostoru.
Kečupová mračna je kniha, která by si zasloužila více prostoru, má potenciál a je mi trochu líto, že zapadla a moc o ní není slyšet. Pokud chcete něco kratšího, čtivého a napínavého, tak knize dejte šanci.