Kejvalka
Vlastimil Čech
Vejít do neznámého, naprosto cizího světa s holýma rukama, to nevypadá pro mladého učitele Ludvíka dobře. A kdyby jen s holýma rukama! On tam vhupsne úplně nahý! A teď ukaž, inteligente, nač je ti vysokoškolské vzdělání! Šero, horko, mokro a dusno, to je prostředí cizího světa. Ani lidský hlas tam nezní lidsky! Přežít se tam snad dá, ale když se v tom šeru nedokážeš ani zorientovat, dá to pěknou fušku!... celý text
Přidat komentář
![vsemerad vsemerad](https://www.databazeknih.cz/img/users/27_/270/m_270.jpg?v=1459854916)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Ještě jsem se nesetkal se scifi, popisující tak propracovaně odlišný svět od naší Země. Ne že by tam neplatily fyzikální zákony, ale všechno je tam jiné. Argon místo dusíku v atmosféře, slunce není vidět, počasí? Neexistuje - jen šero, vlhko, dusno... pro pozemšťany velice nepříjemné prostředí. Oděv se na vás okamžitě rozpadne, kovové předměty zrezivějí a rozpadají se pod rukama. Domorodci žijí v době kamenné, protože jedině kámen tam vydrží. Jejich řeč je nám nepochopitelná a oni nerozumí nám. Ten svět nepřijme kdekoho a občas tam někdo zmizí... není to tam pro nás bezpečné! Lidé ze Země tam přesto chodí za obchodem. Platí železem - šrotem, špónami, dráty, stejně se tam všechno rozpadne, ale domorodci využijí i rez a dávají za ni elixíry života... obchod je to výhodný pro obě strany a kdo se odtud vrátí, je doma hrdinou. A ještě víc, když se opět vydá... tam... a každá cesta může být jeho poslední...
Nedočteno. Ztráta času. Slátanina. Nejvíc mě ale na tom vadil ten divný, rádoby vtipný styl vyprávění.