Kill Creek
Scott Thomas
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470452/bmid_kill-creek-sJI-470452.jpg
4
271
271
Kdesi na kansaském venkově, na konci temné cesty vedoucí zbytky otevřené prérie, stojí téměř zapomenutý dům sester Finchových. Celé roky zel prázdnotou, zcela opuštěný, zarostlý plevelem a vysokou trávou. Jeho dveře se mají poprvé za několik desítek let znovu otevřít. Avšak za nimi, skryté v neprostupných stínech, cosi vyčkává a touží se setkat s nově příchozími… Když úspěšného autora hororových románů Sama McGarvera pozvou, aby strávil Halloween v jednom z nejslavnějších strašidelných domů v zemi, zdráhavě souhlasí. Alespoň nebude sám: společnost mu budou dělat tři další mistři děsu, spisovatelé, kteří mají stejně jako on zásadní podíl na podobě současného hororu. Entita, kterou v domě nevědomky probudí, je však následuje do jejich domovů, trýzní je a dotyčným hrozí, že se stanou součástí krvavého odkazu Kill Creeku.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2021
,
Fobos
Originální název:
Kill Creek, 2017
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem nečetla horor a musím říct, že to byla moc příjemná změna, kterou musím dělat častěji.
Čtyři naprosto odlišní spisovatelé hororu se zúčastní interview, které se bude po den a noc točit ve starém domě, o kterém kolují děsivé zvěsti. Nikdo z nich pořádně neví do čeho jde a co se v domě vůbec událo, žene je jediné... Touha více nalákat fanoušky na své knihy.
•••
I když se na první pohled zdá, že je to pořádná bichle, kniha má jen 465 stran. Text se četl moc dobře a sazba a velikost písma jsou dobře zvolené.
Počítejte s trochu pomalejším začátkem, ale vzhledem k tomu, že postav je víc a je potřeba je všechny uvést do děje to není tak hrozné.
Příběh mě moc zaujal tím, že se zásadní a tak strašidelné věci neděly jen ve strašidelném domě Kill Creek, ale i mimo něj.
•••
V příběhu se střídá vyprávění všech postav. Občas jsem se musela o pár řádků vrátit, aby mi došlo o jaké postavě čtu, protože kapitoly nejsou vyloženě označené jménem postavy, která bude zrovna vyprávět. Všechny postavy jsou podle mě perfektně vykreslené. Každá je jiná a má svůj vlastní charter, názory a strachy. Autor si s jejich charakteristikou dal vážně práci a podle mě je to fakt vidět.
Moc se mi líbila postava spisovatelky Mooreové. Nebere si servítky, je sprostá, hrubá a má svůj vlastní styl a stojí si na ním. Její postavu jsem si oblíbila. Skvěle totiž kontrastovala se všemi ostatními.
•••
Co se týče strašidelnosti, tak některé scény pro mě byly opravdu znepokojující. Většinu knihy jsem četla hlavně večer v posteli s lampičkou a když jsem se periferně zadívala do tmavé chodby, neměla jsem dobrý pocit. Ale tohle přesně od hororu očekávám a proto jsem si čtení fakt užívala.
Konec mě bohužel trochu zklamal. Akce tam byla, ale nepřišel mi ani tak děsivý. A hlavně mi chybělo vysvětlení. Proč? Jak? Co se vlastně teda stalo? Tyhle otázky jsou pro mě nezodpovězeny a to mě hodně mrzí. A co se týče epilogu, tak ten mi přišel naprosto zbytečný a přitažený za vlasy. Kdyby tam nebyl, byla bych spokojenější.
Štyria autori hororov, internetový magnát a hororový nadšenec v jednom, jeho osobná asistentka a jedna noc v jednom z najslávnejších strašidelných domov na svete. Halucinácie, psycho a záver s explicitným násilím - aj takto by sa dal opísať dej knihy Kill Creek.
Horory, ktoré sa odohrávajú v strašidelných domoch mám rada, aj keď majú tendenciu spadať do klišé. Kill Creek je však svojim spôsobom iný a celkom originálny, no zároveň nedosahuje takú úroveň, ako napr. výborná séria o Strašidelných domoch od Darcy Coates (ktorá toho klišé obsahuje paradoxne celkom dosť).
Hneď na začiatku ma zaujalo to, že hlavná mužská postava je autor hororov, ktorý je zároveň aj profesor. Jeho prednáška s názvom "Úvod do hororu v populárnej kultúre" bola pre mňa jednoznačne najlepšia časť knihy. Oslovila ma aj temná atmosféra celého príbehu a postupné budovanie napätia.
Prvá polovica knihy má teda dosť pomalé tempo, v ktorom nám autor predstaví postavy, načrtne nám niečo z ich minulosti a čo-to sa dozvieme aj o samotnom Kill Creeku a jeho predchádzajúcich obyvateľoch. Čo mi však trochu vadilo, boli samotné postavy. Väčšina z nich bola pomerne nesympatická a tažšie sa mi s nimi súcitilo.
A o ženských postavách ani nehovorím. Buď tam boli iba ako kulisy alebo boli extrémne nesympatické. Ako napr. hlavná ženská postava. Z jednej strany ju autor vykreslil ako samostatnú a nezavislú ženu s tragickou minulosťou, ktorá sa s ničím a s nikým nekašle, na druhú stranu však pôsobila až priveľmi kruto a zvrátene. A podvedome som si priala, aby to s ňou neskončilo dobre.
A potom tu je posledná tretina knihy, ktorá naberie šielené psycho tempo, ktoré sa mi do tohto slow-burn príbehu skoro až nehodilo. Autor v nej skombinoval subžánre ako slasher a splatter, takže čakajte šialenú vyvražďovačku s explicitne popísaným násilím, množstvom krvi a nečakaným epilógom.
Knihu som si aj napriek vyššie spomenutým negatívam užila, predsa len sú horory moje guilty pleasure a tu si autor v závere celkom pekne uletel. Každopádne z hororov takú Darcy Coates alebo knihu Poslední dny Jacka Sparkse predsa len odporúčam viac.
Nejsem zběhlý čtenář hororů, načteno moc nemám, ale tahle kniha byla za mě skvělá. Bála jsem se, nemohla jsem přestat číst, zvládnuto za jeden den. Má sice pomalejší začátek, ale ten konec mě dostal.
Nedá mi to, abych Kill Creek nesrovnávala se strašidelnými domy od Darcy Coates, které jsem v poslední době četla. Paradoxně mi přišlo, že umí Darcy vytvořit lepší hororovou atmosféru, kterou vykresluje svými popisy a víc mi při četbě běhal mráz po zádech. Kill Creek mi oproti tomu přišel více propracovaný a promyšlený. Autor hodně cílil na psychický stav svých hrdinů a jejich běsy z minulosti. Postupné pomalejší gradování děje mi vůbec nevadilo a konec mě celkem dostal. Škoda jen toho, že pro mě kniha neměla takové grády jako ty od Darcy, ale na to, že je to autorova prvotina hodnotím určitě dobře.
Za mně výborné. Horor, ve kterém vystupuje nejen strašidelný dům, ale hned čtyři spisovatelé, kteří se psaním hororů živí. Chvílemi se mi zdála četba tak trošku rozvláčná, ale když jsem se zamyslila, vlastně nešlo nic vynechat. Dobře promyšlené. U čtení jsem si vzpomněla na Lemovu Solaris. Tady dům využívá slabých míst hrdinů, aby jim zhmotňoval jejich nejhorší noční můry, tam to byl oceán. Konec nabízí úvahu, jestli autor neuvažuje o pokračování.
Mám z této knihy smíšené pocity. Zaujala mě už pouhou obálkou , a musela jsem ji mít co nejdříve doma, už jenom z důvodu , že horory miluju. Ale bohužel jsem čekala asi trochu víc. Mám ráda, když se u knih chvilkami opravdu bojím, ale tady se to nestalo. Začátek je hodně zdlouhavý , a konec mi přišel přehnaný .. Když jsem se dostala za půlku , do knihy jsem se musela trochu nutit.
Nebudu lhát (to poslední dobou píšu do komentářů často, cítím, že začínám být trapná, pokusím se to napravit), dostala mě už anotace. Něco na ní v kombinaci s obálkou mě k sobě přitáhlo. Protože ta obálka je prostě dobrá. Dobře, že ji český vydavatel nezměnil. Je to takový krásný kompromis mezi trapnými obálkami na jedno brdo, které vydává třeba Baronet a přehnanými kolotoči, které se na své knihy se všemi těma reklama snaží natvat třeba Mystery Press. Tohle je krásný, čistý. Jenom tři barvy, doporučení od Joyce Carol Oates není větší než samotné jméno autora. (Stydím se, četla jsem od ní zatím jenom jednu knihu) Ano, to jsem už taky viděla. "Pro čtenáře knihy xyz." větším písmem než jméno autora. (Když jsem to viděla, udělalo se mi špatně.) Zadní strana jako filmový plakát je taky dobrá.
A jak jsem už dřív psala, strašidelný baráky nejsou moje topka, ale když se to dobře napíše, užiju si to. A tohle mě dostalo hned od prvních stránek.
Jenom varování. Pokud nejste na okecávání, asi tuhle knihu dost održkujete. Mě naopak hodně bavilo, jak autor tak strašně dlouho naznačuje, jenom třeba jednou větou. Potom odstavcem. Přidává. Buduje. Má na to přeci skoro 500 stran. Tak kam by měl jako pospíchat?! ;)
Protože mě ten nápad přišel buď jako dokonalá cesta k průšvihu nebo dokonalosti. Přeci jen, hlavní postavy jsou spisovatelé. A jeden z nich vyučuje to, co sám dělá. Tak by bylo dost trapný, kdyby sám autor nedodržel všechna zlatá pravidla, která ona postava na začátku v rámci své přednášky vyjmenuje. A pokud si někdo myslel, že kniha začne tím, že všichni stojí před barákem a řeknou: "Čau, tak jdeme dovnitř?" a hned na ně něco bafne, tak o tomhle žánru moc neví. Mě to naopak vážně bavilo. Seznámit se s postavama.
Ale k pointě. Oni spisovatelé jsou pozváni na místo a do podmínek, o kterých by oni samy klidně napsaly svojí další knihu. Protože pokud jste spisovatel, který hledá inspiraci v úplně všem, jak to tam zvládnete? Je to všechno jenom vaše představivost, která vytváří nový příběh? Nebo je to všechno skutečnost? Ale to přeci existuje jenom v knihách...
A každý z nich je jiný. Jako úplně jiný. Stereotypně jiný? Možná, ale i se stereotypy se dá pracovat tak, aby to čtenáři nevadilo. A každý z nich zažívá své problémy. Píše svoje knihy jinak. Mají svou minulost a svoje postupy. Ano, je to trochu klišé, ale mít čtyři berany v jednom baráku by vážně nebylo v pořádku. A zároveň to ukazuje, že jsou stále jenom lidi. Tak proč by nemohli být zároveň uvěznění ve stejném pekle jako jejich postavy? Protože potom by bylo zlo skutečné? Ne jenom na stránkách knih?
Navíc je to kniha strašně dobře napsaná. Já tam fakt byla. Nebála jsem se, abych se klepala strachy po dekou. Což stejně nebyl záměr autora. Ale pocity, přesně ty, které u tohohle žánru očekávám, se dostavily. Včetně mrazivek.
Věta knihy, která sedí i na současnou produkci knih:
"Tady nešlo o žádné mnohovrstvé příběhy, které si člověk musí vychutnat. Byly to laciné cukrovinky. A stejně jako v případě cukrovinek platí, že pokud jich spořádáte moc na jedno posezení, může se vám z nich udělat špatně."
Ale celkově tam padne spousta perel. Třeba o přístupu vydavatele. Dej nám jednu knihu ročně a je nám jedno, o čem bude. Co se stane, když autor zemře, a o velikosti písmen jmen na obálce. Taky je tam hodně o psaní obecně. A tohle mě bavilo.
Ta entita z anotace byla navíc fakt dobře pojatá. Jak se to projevovalo a co se dělo po odchodu z Kill Creeku. A celá pointa všeho. Tedy, tu už každý z nás někde už četl/viděl, ale jde o tu cestu. A ta byla vážně dobře napsaná :)
A konec? Přesně tak, jak to mám ráda a jak to má být
Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Sedlo mi její tempo, příběh, atmosféra, styl psaní, úplně všechno. A po dočtení chápu, proč má kniha tak nízké hodnocení. Protože si spousta lidí stále dává rovnítko mezi slova horor a potoky krve/slasher. Naštěstí je v tomhle žánru spousta přihrádek. Úplně stejně jako tvorba hrdinů v knize.
Tahle knížka se mi hodně špatně četla. Nebavilo mě to a čím se více blížil konec tím mě to bavilo méně.
Zajímavý nápad na pohled hororu z různých úhlů od čtyř spisovatelů. Myslím, že dílo ocení zejména milovníci hororu, co se tak odehrává v mysli autora píšící horor. Kniha má zajímavé myšlenky, pro někoho se může dílo zdát málo akční, přesto má dílo mnoho co sdělit. Stylistika a barvitost textu je výborná; nejspíš i zásluhou dobrého překladu. Hvězdičku srážím za konec, který je takový typický béčkový - mohl být lépe promyšlenější, když už si autor dal takovou práci s příběhem. Přesto jsem rád, že jsem si knihu koupil.
(SPOILER)
Na tento kousek jsem se však hodně těšila, protože mě velmi lákal anotací.
Hned na úvod bych ale chtěla říct, že Kill Creek asi nesedne úplně každému. Rozjezd je hodně pozvolný a autor se dost se věnuje samotným postavám, což mně osobně nevadilo. Než se ale začne dít něco pořádně hororového, budete si prostě muset chvíli počkat. Na většinu knihy by spíš seděl popis mysteriózní, až jsem si říkala, jestli se to vůbec do té hororové časti překlopí. Ale ano, nebojte se, je to tam.
V knize se střídá pohled všech čtyř spisovatelů. Čtyři rozdílné osobnosti, čtyři rozdílné přístupy k psaní hororu. Nejvíce se autor věnuje Samovi, který aktuálně prožívá svůj tvůrčí blok a trpí depresemi kvůli špatného dětství, a živelné Mooreové, která má pořádně prořízlou pusu. Tihle dva mi zrovna do oka padli nejvíce, takže jsem si jejich kapitoly náležitě užívala.
Určitě bych chtěla vypíchnout to, že celý příběh se točil okolo psaní, což mi přišlo jako zajímavý prvek. Vše nakonec vygradovalo do poměrně krvavého konce, od kterého jsem se jen těžce odtrhávala. Přesto si ale myslím, že mít kniha tak o 100 stran méně, byla by čtivější a měla větší spád. Pocity strachu jsem u Kill Creeku neměla, ale nutno podotknout, že já mám při čtení všeobecně emoce šutru. :D
Hodnocení: 75%
Za knihu moc děkuji Knihy Dobrovský .
Možný SPOILER!!!!
Opět jsem čekala něco trochu jiného. Chtěla jsem se bát, ale to se nestalo. To ovšem neznamená, že jsem si knihu neužila. Líbilo se mi, jak je kniha napsaná a i prostředí bylo dobré. Sice nejsem moc fanoušek popisování věcí, jako je sekera zasahující obličej, ale dalo se to ještě snést. Bylo to docela napínavé a i když jsem čekala špatný konec, tak způsob jakým to autor zakončil, mne překvapil. Takže jsem ve skrze spokojená. Nenudilo mne to a neměla jsem problém to dočíst, což je pro mne docela důležité.
Myslím, že by to byl dobrý námět na filmové nebo i seriálové zpracování.
Ale jo, bavilo mě to. Byly tam i strašidelné chvilky, občas trochu zbytečně roztahané, ale po nějaké době konečně ucházející počtení
"Smrt lásku neposílí. Smrt vás prostě jen učiní mrtvým."
Kill Creek, horor, ze kterého mám ještě teď příjemný pocit... Jo, možná jsem strašpytel, nebo spíše nejsem typický hororový nadšenec, ale přeci jen jednou za čas to člověku neuškodí.
Krom překrásné obálky, na kterou jsem se během čtení často zpětně díval, tato kniha ukrývá naprosto fenomenální a originální příběh! (Jasně, vím, ne každému se líbí, četl jsem komentáře pode mnou. I když je zajímavé, že někteří, při pohledu na profil, nečetli dobrou knihu několik let. Vskutku znepokojivé...Snad jednou naleznou něco uspokojivého.) Ale z pět ke KILL CREEKu:
Byl jsem naprosto pohlcen jazykem, jakým je příběh psán. Nevím, zda děkovat více spisovateli či překladatelce, každopádně obrovská čtivost je to, co člověka pohání stránkami dál a dál takovou rychlostí, až z dálky vypadáte jako neurotik na speedu. Dobře volené věty, slovní obraty a dávkování příběhu dokáže navnadit čtenáře, pohltí ho svou hrou a atmosféra je pak neskutečně silná. Člověk má pocit, že to, co právě čte se odehrává přímo před ním, že si může na věci sáhnout, cítí vůni, slyší zvuky...
Ano, možná jsem po delší době na skvělé knižní vlně, možná mám trošku euforické vnímání, ale to nic neubírá v tom, že je to skvělá kniha, která stojí za přečtení a to i v případě, že nejste úplně hororový čtenář.
"Na fámách je zvláštní ta věc, že nezáleží na tom, zda jsou pravdivé nebo ne. Stačí, že jim lidé věří."
(SPOILER) Opět a s radostí půjdu proti proudu znuděných, co mají jen slova výsměchu a pohrdání. Jsem přesvědčená o tom, že: 1) Nejvíce se bojíme toho, co nevidíme, co jen tušíme. 2) Jediné, před čím nedokážeme utéct, je to, co máme ve své vlastní hlavě. 3) Fyzickou schránku zničit lze, energii nikoli. Na těchto 3 principech vystavěl Scott Thomas svůj horor, na těchto 3 zásadách jeho příběh funguje. A funguje opravdu výborně. Kdo tvrdí, že se spisovatelům v domě vůbec nic nestalo, ten asi četl Pohádky z pařezové chaloupky, a ne Kill Creek. Představa, že si cosi zmapuje moje traumata, bolesti a vzpomínky na minulost a začne mě skrze ně děsit a ovládat, je příšerná. Víte o něčem hrozivějším? Já ne. A jako správný horor končí i tento "happy endem pro zlo" - autor mu dává novou formu existence, a to tak elegantně, že mi u posledních řádků spadla brada a rezonovaly mi v mysli ještě několik dní. Scott Thomas napsal svůj Kill Creek s vášní pro žánr a důkladně jej promyslel. Příběh je o to působivější, že by mohl mít reálný základ. Nominace na Cenu Brama Stokera, označení "nejlepší hororová kniha roku 2017" i všechny pochvalné recenze jsou zcela zasloužené. I já jsem nadmíru spokojená. Jen ubírám jednu * za zombie sestry na konci - takoví laciní bubáci mě vážně nebaví.
Líbilo se mi to, vzhledem k tomu, že mi stále leží v hlavě, za mě velmi slušné...
První polovina vynikající, pak nadšení trochu opadlo a závěr těžce neoriginální, jak už poznamenali ostatní. Nicméně příjemná, čtivá záležitost, z níž zejména v oné první polovině tryská, že je to kniha napsaná fanouškem pro fanoušky. Potěší rozebírání různých přístupů k hororu, jež jsou zastoupené čtyřmi spisovateli jasně inspirovanými skutečnými autory, i pokládání přesně těch otázek, které si každý fanoušek žánru jistě položil nesčetněkrát. Povedený spontánní nákup. 3,5*
Slušně napsaný popkorn, který se dobře čte. Ideální do současných veder. Míchá v sobě duchařinu s klasickou vyvražďovačkou, přesto mi nepřišel ani tak děsivý, jako spíš místy „intenzivní“. Na čtyři hvězdy ho v mých očích vytáhla skutečnost, že hlavní hrdinové jsou hororoví spisovatelé s různými názory na žánr. Jejich hašteření tak vyčpělý koncept strašidelného domu obohatilo o meta rovinu, která byla velmi příjemná.
Za mě ušlo, i když jsem doufala v něco jiného než v zajeté klišé. V pohodě jsem tím zabila tři odpoledne, nikdy mě to nenudilo. Postavy byly poměrně sympatické a to i v tom špatném slovasmyslu. Všehovšude je to ale bezpečný horor - zajeté scénáře, zajeté stereotypy, zajetý konec.
Již několikrát jsem se tu zmiňoval, že pro knihy se spisovateli v hlavní roli mám vcelku slabost, a tady nám autor naservíroval rovnou čtyři. A odvezl je do starého domu s děsivou minulostí. Všichni čtyři jsou od sebe tak odlišní, jak jen člověk od člověka může být. Každému z nich vtiskl Scott Thomas jedinečnou osobnost, nepěknou minulost a vlastní osobní problémy, se kterými se s obracením stránek postupně seznamujeme. A přesto, že bych řekl, že jde o horor zaměřený spíše na psychiku hlavních postav, o krev zde není nouze. Zdařilé dílko, které se jistě dostane do mé top 5 letošního roku.