Kinského zahrada: Povídky o ženách
Jakub Železný
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504483/bmid_kinskeho-zahrada-povidky-o-zenach-JCS-504483.jpeg
2
44
44
Okouzlující povídkový soubor od známého novináře a moderátora. Pražská Kinského zahrada a její okolí skrývají řadu tajuplných zákoutí. Právě tady se odvíjejí osudy hrdinů, a hlavně hrdinek prozaické prvotiny Jakuba Železného. Zkušený televizní novinář vyměnil razantní styl z obrazovky za vyprávění křehkých příběhů o ženách. S pochopením pro radost i s empatií vůči bolestem, které jim život přináší. A jelikož jeho maminkou byla oblíbená spisovatelka Marta Davouze, zdá se, že toto literární jablko nepadlo daleko od stromu.... celý text
Přidat komentář
Ženy a jejich krátké životní epizody nebo dlouhé životní etapy v překvapivých souvislostech. Kinského zahrada se každého příběhu lehce dotýká, není to nic osudového, jen tak lehce dotváří atmosféru a určitost místa. Dvanáct žen se svěřuje se svými niternými pocity, každá po svém, každá jinak, originálně, svým vlastním jazykem.
Skvělé grafické zpracování knihy ve mně vyvolalo zádumčivost teplých podzimních dnů v blízkosti nebo přímo v tichu Kinského zahrady.
Nejvíce se mi líbila povídka Judith, psaná hovorovou až obecnou češtinou.
Bonus navíc. Kniha má velikost malého diáře se saténovo-sametovým povrchem. Nejenže se dobře četla, zároveň byla moc příjemná do ruky.
Příjemná knížka na jeden pošmourný večer. Oceňuji zejména grafickou úpravu a ilustrace. Užila jsem si i strohý styl, který mi opravdu sedí. Témata jednotlivých povídek jsou zajímavá a ne úplně obvyklá. Nicméně musím přiznat, že v půlce knížky jsem začala mít dojem jakési manýry. Asi by bylo příjemnější číst povídky s odstupem. Konec některých povídek překvapil, ale to překvapení bylo nasnadě a očekávatelné, takže vyznělo naprázdno.
Knihu jsem dostala jako dárek a byla jsem na ni opravdu zvědavá. Velký dojem na mě ovšem neudělala. Náměty povídek samy o sobě nebyly špatné, ale vadil mi zejména styl psaní. Byť byly věty velmi krátké a strohé, přistihla jsem se, že někdy musím přečíst znovu, abych pochopila smysl. Také mi trochu vadilo opakování posledního slova nebo fráze ve větách. Někdy na sebe ty věty příliš nenavazovaly a bylo to takové škobrtavé. Ilustrace byly nádherné a samotná atmosféra Prahy a Kinských zahrad super. U některých povídek jsem vůbec nechytla pointu, některé by se daly rozpracovat více, ale některé byly fajn. Určitě dám autorovi ještě šanci u jiné knihy :)
Za mě naprosto super kniha povídek. Lekhé čtení, které přečtete jedním dechem. Povídky jsou psané zajímavým jazykem. Každá povídka je psaná jiným stylem a to čtení dodává příjemnou dynamiku. Pan Železný určitě touto knihou překvapil a řekl bych že mile. Ilustrace podtrhují příjemně melancholickou atmosféru celé knihy.
Tato útlá knížka, se dá přečíst opravdu za chvilku, během jednoho večera. Každopádně musím s lítostí zkonstatovat, že se asi z pana Jakuba Železného, druhý Stanislav Rudolf, který měl ve svých knihách: Metráček, Pyžamo po mrtvém, Kopretiny pro zámeckou paní, Co jsme si říkali k ránu..., pro ženy a dívky velké pochopení - vcítění..., nestane.
No nic, knížka se ke mě dostala jako ,,putovní" a jako ,,putovní," nadále i zůstane...
Tentokráte raději bez bodového hodnocení.
Ilustrace jsou krásné, ale bohužel se to nedá číst. Skončila jsem číst u povídky, kde chlap měl sex se ženou, co má menstruaci a autorovi přišlo asi poetické a nádherné popisovat, jak byla celá matrace od krve a ta žena to mozna ani nechtěla. Chybí tady cit pro jazyk a smysluplnost.
Jakub Železný napsal knihu povídek a nazval ji Kinského zahrada. Protože ho mám rád a vážím si toho, co v éteru dělá, tak jsem se na ni dost těšil. Podtitul povídky o ženách mě asi mohl varovat, leč nevaroval. Bohužel.
Již před necelým rokem jsem si všiml, že se pustil do psaní. V prosinci 2021 mu v časopise Reportér vyšel text nazvaný Pokoj 320, který najdete pod jiným názvem (a jiné podobě) i v této sbírce. Nepamatuju si, že bych to tehdy četl. Možná kdybych to tehdy udělal, Kinského zahradu bych přešel mlčením.
No, takže k věci. Základní problém této knihy, že Jakub Železný je možná výjimečný novinář, ale určitě ne skvělý literát. Co mu chybí? Tak především cit pro jazyk. Každá druhá věta šustí papírem a vy si říkáte: Opravdu to nešlo napsat jinak? Slovní obraty jsou hrubé, nepříjemné. Snaží se o jakési slovní tempo, ale necítím, že by to dělal přirozeně. Stručně řečeno: Nedá se to číst. Je mi líto, když něco takového říkám o někom, koho si vážím a koho mám skutečně rád, ale nemohu jinak. Bohužel mu také chybí cit pro pointu. Často jsem měl pocit, jako by to tlačil až moc na sílu. A nemohu říct, že jsem vždycky pochopil, co se mi snažil říct a jaká je skutečná pointa.
Tím se plynule dostávám k druhému problému knihy: Příběhy. Je jich tam dvanáct a všechny jsou o ženách. Na prostoru mikropovídky se mu skoro nikdy nepovedlo vzbudit mou pozornost a chuť dozvědět se, jak příběh dopadne. Četl jsem spíš automaticky, protože jsem to chtěl dočíst. Ne proto, že by mě zajímalo, jak to dopadne. Rozsah těch povídek je skutečně miniaturní – kniha má kapesní formát a v je v ní použité tak velké písmo, že to na první pohled vypadá jako slabikář pro žáky první třídy. Odhadem má každá povídka kolem 7 - 9 000 znaků. Mistři žánru, mezi které patřil třeba I. B. Singer, dokázali i tak malý prostor (i výrazně menší) využít k vybudování silného příběhu i silných postav, ale Jakubovi Železnému se to to prostě nedaří. K pointě se dostaneme, ale často je tak mdlá, že pokrčíte obočím a říkáte si: No – a to je vše?
A přitom potenciál kniha měla. Kinského zahrada jako centrum všech povídek (jemně či silně), to se mi líbilo. Na knize je také skvělé, že ji ilustrovalo duo Tomski & Polanski, respektive, jak jsem pochopil, sama Ilona Polanski. Je smutné, že to je na knize vlastně to nejzajímavější. Lépe řečeno, jediné zajímavé.
Je těžké takovou knihu hodnotit a nedotknout se autora. Jenže, tohle se prostě ani trochu nepovedlo, je mi líto.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Kinského zahrada: Povídky o ženách |
| 2022 |  Ukrajina: Válka kolem nás |
| 2022 | Kandidát z Oráčova |
| 2023 | Český restart: Nový prezident, nová éra? |
Dvanáctero mikropovídek, dvanáctero žen a dvanáctero příběhů, které nepřímo propojuje Zahrada Kinských, ležící na Smíchově, pod Petřínem, nedaleko Malé Strany. Povídky jsou většinou průměrné a jednoznačně nejlepší je ta s názvem Dopis. Kniha je pěkně graficky zpracovaná a krásně ilustrovaná.
Citace z povídky Dopis: Pošeptal jsem ti, že jsme pořád ty dvě děti, co si chodívaly sednout na trávník u Musaionu. Ano, bylo to šíleně patetické, já vím. Ale dojalo tě to. A snad i potěšilo, i když jinak jsi z toho moc radost neměla. Hlavně z toho, že jsi mi trochu ušpinila prostěradlo. Ale to bylo moje riziko, říkala jsi přece, že nemůžeš.