Kira Kiralina
Panait Istrati
V roce 1923 vyšla ve francouzské revui "Europe" drobná práce Panaita Istratiho "Kira Kiralina", která je s to charakterizovat nám jeho rozsáhlé dílo, celoživotní reminiscenci života svého i jiných. Na každé stránce se setkáváme s dychtivým vypravěčem, který je hnán touhou vypovědět vše, a proto se nesčetněkrát zastaví, odbočí, připomene to či ono, než dokončí své vyprávění o Kiře, její krásné rozkošnické matce a Dragomirovi, než vypoví všechny dobrodružství, radosti a strasti jednoho a tisíce životů. Dýchne na nás horečná touha po životě, který stokrát nesnesitelný obrátí k nám nakonec svou příznivou tvář, který stokrát bičující pohladí nakonec svou oběť a dodá síly k novému zápasu. Oslava života, lásky, přátelství, dobra, spravedlnosti, orlava všeho toho, co se musí vybojovat, za co stojí žít, okouzlila Romaina Rollanda, který v předmluvě ke Kiře Kiralině napsal, že je Panait Istrati "rozeným vypravěčem, vypravěčem orientu, který nadchne a vzruší svým vyprávěním a podléhá mu tak, že nikdo, ani on sám, neví, jakmile povídku začal, zda potrvá hodinu nebo tisíc a jednu noc".... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1959 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Kyra Kyralina, 1923
více info...
Přidat komentář
Tato útlá knížečka byl pořádný ořech. První a zásadní otázka, kterou vyvolala: Co dělá klasiku klasikou? A opět narazím na bolavé téma – Istrati by se nikdy nestal adorovaným autorem, kdyby mu nepomohl již uznávaný Rolland. Za mě by ale v mlhách zneuznanosti klidně mohl zůstat.
Tři povídky líčí život tuláka Stavru/Dragomira, který je homosexuálem, protože ho „zkazili“ v mládí. Poetické vyprávění odpovídá orientálním pohádkám v míře obraznosti a vášnivosti. Čtenáři se před očima odvíjí pestrobarevná tapisérie postav, sladkostí, šperků, krajiny, domů obtížených bohatstvím a dýmu z vodních dýmek. Vysoce si cením lehce erotického podtónu bez jediného explicitního popisu. To je dnes již zapomenuté umění.
Bolestně mi však scházel narativ, zápletka, pointa. Jakože i toto odpovídá stylu pohádek tisíce a jedné noci. A to byl také důvod, proč se kniha četla celkem obtížně. Nebyl problém od ní vstát a nic mě nenutilo se vrátit. Nějaké napětí či směřování příběhu nenalezeno.
Dalším problémem byly postavy, afektované, nepraktické, bez nějakého snažení či cílevědomosti. V míře sebedestrukce vedla Dragomirova matka, ovšem zbytek jí zdatně sekundoval. Jakože dokážu pochopit Dragomirovy eskapády po útěku z rodného domu, pubertální mladíček bez vzdělání vyrůstající ve skleníku – vzhledem k těmto vstupním parametrům kluk dopadl ještě dobře. A taky uvažuju, zda byla Kira se svým osudem nespokojená. Skoro bych odhadovala, že dostala přesně to, co jí vyhovovalo.
Celkově bych dílo shrnula jako básnicky opsanou studii posedlosti.
Cit.: „Neposmívej se Pánu, buď tím, čím tě udělal, buď rozkošnická, buď zhýralá.“
Autorovy další knížky
| 1959 |  Kira Kiralina |
| 1974 |  Hajduci |
| 1975 | Bodláčí baraganské |
| 1971 | Noc v močiari |
| 1946 |  Tulák ide mestom |
Řekl jsem si to už několikrát a o chvíli později jsem se přistihl, že moje varování se minulo účinkem. Netýkalo se to toho, že si už další pivo nedám a půjdu domů. Já si totiž dávám pivo většinou doma, takže nemůžu jít domů. Navíc si poslední dobou dávám jenom jedno. Týkalo se to toho, že až mi spadne do ruky knížka, která se odehrává kdesi v devatenáctém století, děje se to v zapadákově, konkrétně okresy Rumunsko, Turecko, Bulharsko, nebo Libanon, radši to zaklapni a plácej se radši dál, ty truhlo jeden.
Vzpomněl jsem si na to varování asi v půlce, což od začátku není naštěstí tak daleko. Měl jsem zrovna po krk nějakýho prodavače limonád a přišla na řadu Kira Kiralina. Na tu jsem se těšil, akorát to nebyl takovej třesk, aby se ten sešit po ní jmenoval. Ale kdyby se to jmenovalo trhovec Stavru, tak bych to do ruky nevzal asi ani já. Trhovec natahuje lidi a povídá nějakýmu vořežprutovi co to táhne s ním, svůj příběh od kolíbky po stáří. Kira byla jeho ségra. Skutečná samička. Jejich tata řezal mamu, a tak se rozhodnou, že ho nechaj zabít i s velkým bráchou. To neklapne ale na poprvé, a tak umře omylem nějakej strejc a druhej musí do tureckejch Dobřan na celkovej servis. To je docela rodina k pohledání. Není se co divit, že trhovec je něco mezi vekslákem, kolotočářem a taxikářem.
Chudák Kira je mladá broskvička, která kdyby měla knír, postavu jako Jety a lítaly kolem ní mouchy, mohla by trhovci vařit páchnoucí kebaby a nemusel se řešit problém s jejím umístěním. Mladá samička bez kníru, když se bude producírovat po ulici, tak jí někdo naloží na dvoukolák a strčí do harému. Takže mi tam holku strčej a to je celý. Třetí část jsem přelouskal jenom proto, že jsem doufal v její návrat. Jestli se vrátila nepovím. Co ten trhovec? Taky neřeknu. Řeknu ti akorát to, že jsem si nejdřív nadával a pak doufal, pak zase nadával a pak jsem se zapřísáhnul, že už to nikdy neotevřu. A taky to vypadá, že koupit si v Kufsteinu jenom půllitrovej koncentrát Jagertee...byla to školácká chyba.