Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1209/bmid_kladivo-na-carodejnice-65abbc5d2f735.png
5
2855
2855
Smutný příběh začíná roku 1680. Vernířovická žebračka Maryna Schuchová je obviněna farářem Schmidtem z čarodějnictví poté, co byla odhalena, že si v kostele schovala posvěcenou hostii do šátku. Slíbila ji Dorotě Groerové pro její krávu, která nedojila. To jí poradila podle staré pověry "stará Davidka". Všechny tři ženy byly nakonec převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě nebyly žádné čarodějnice, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z toho, že létaly na Petrovy kameny (hora v okolí), "obcovaly tam s galány" a mnoha dalších věcí, a také po tortuře (mučení), se ke všemu doznaly a byly upáleny. Tohle byl teprve začátek. Postupně začal Boblig se svým hrbatým pomocníkem Ignácem obviňovat další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Zálusk měl hlavně na bohaté, protože získal vždy část jejich majetku. Procesy probíhaly vždy velice pomalu, aby z toho měl co nejvíc peněz. Po mučení se přiznal i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk k čemukoli. Boblig chtěl také odsoudit děkana Lautnera, který už od počátku odhalil jeho zájmy a ostře proti němu vystupoval. Nejdřív Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti mladou kuchařku Lautnera i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem mučení potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi. A tak nakonec, i před návštěvu děkana u biskupa olomouckěho, kde mu řekl o všem co Boblig provádí, byl i Lautner zatčen. Dlouho vzdoroval, ale po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy neudělal, a byl upálen. Až po 8 letech končí Bobligovy inkviziční procesy a na hranici umírá poslední nevinný člověk. Mezitím zabil asi 100 dalších lidí.... celý text
Přidat komentář
Toto člověka opravdu dostane. Když si přestavíte, že to není pouze román, ale fakt, že tyto hrůzy lidé museli zažívat, chce se mi brečet. Kolik lidí muselo trpět hloupostí jiných....
Doufám, že jsem to ještě u žádné knihy nenapsala ale: Nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Vůbec se Zuzaně nedivím, že ze srdce nejvíc milovala děkana Lautnera, protože já též. Kniha se odehrává na přelomu 17. a 18 století někde v oblasti Velkých Losin, což je oblast pod polskými hranicemi. Je špatná doba a ti nejchudší si neušetří vůbec nic, ti bohatší mají sami příliš málo. A co taková žebračka, která v životě poznala jen ten malý svět pod schody kostela a pár svých věrných přítelkyň, které se nemají o nic lépe, než ona sama. Problém nastane, když jedné z nich onemocnění stračena a samozřejmě, jediným osvědčeným lékem je posvěcená hostie. No, situace se nám poněkud zamotá a vzhledem k tomu, že jsme ještě neměli tu skvostnou zkušenost z Východním blokem a vším, co nám rok 1948 přinesl (vrátím se k tomu, protože i to je pro krásu knihy důležité), byla tahle země zkrátka plná pánbíčkářů (než je socani poslali do gulagů). Někde kousek blíž k Šumperku si žila hraběnka, ne moc chytrá paní - nutno zdůraznit, a ta toužila po nějaké zábavě. Slovo dalo slovo a nejznámější inkvizitor naší země nás poctil svou návštěvou. To, že nejzajímavější část knihy začíná zde asi zdůrazňovat nemusím...Některé postavy jsou napsány propracovaně, velmi uvěřitelně. Tahle kniha v sobě nese obrovské poučení a zároveň připomínku toho, co je důležité. Kniha upadla v nemilost v období 50. let minulého století, primárně z toho důvodu, že našim drahým soudruhům připadalo až nápadné, jak se čarodějnické procesy podobají jejich oblíbené činnosti - monstrprocesům. Ale i to je forma sebereflexe, že?...
Možná by občas nebylo na škodu soudit lidi podle vzhledu viz třeba Boblig a jeho pomocník.
VYNIKAJÍCÍ! Přistupoval jsem k národnímu umělci Kaplickému s obavou, a jsem unešen. Klasik rozvíjející tradici historického románu od Wintera a Jiráska, ale se schopností strhnout pozornost a intenzivně zaplétat smyčku losinských procesů až k nesnesení. Kdysi jsem viděl film (taky skvělý), ale už je to dávno a nepamatoval jsem si, jak to vlastně dopadne. (No dobře určitě ne, jsem si říkal.) A stržen vyprávěním jsem se nemohl skoro odtrhnout a těšil jsem se v koutku duše, že se to podaří nějak zvrátit, že to přeci není možné, že je nutné najít přímluvu u samotného císaře, že ďábla s tváří Bobliga je třeba zastavit! Kdybych mohl, sám napíšu knížeti Lichtensteinovi, ať s tím něco udělá! Chápu, že kniha fungovala na začátku 60. let jako paralela k nedávným politickým procesům, protože doznávání k tomu, co člověk neudělal, je jejich princip. Ponížení, mučení na hranu únosnosti, svědectví útrpných přiznání jako jediný důkaz - to všechno je zrůdné a sami jsme si to tady provozovali - ať už v 17. nebo ve 20. století.
Václav Kaplický dokáže barvitě vylíčit situaci, gradovat ji a zaplést osudy postav tak, že naděje zůstává, i když směřuje k tragickému konci. A souhlasím s "witikem", že pokušitelé současného historického románu by se u něm mohli učit. Knihu dávám do knihovny jako jeden z velkých životních zážitků.
Jedna z knih, o které si nedovedu představit, že bych se k ní ještě někdy vrátil. Zároveň jsem velmi pyšný na to, že se Čechy mohou pyšnit takovým románem a spisovatelským talentem. Kaplický odvrací pozornost od naturalistických popisů mučení, ale spíš se zaobírá postavami a celkovou atmosférou, jež je velmi hutná a bezvýchodná, zároveň strašidelná v tom, že si čtenář během čtení uvědomí, že lidé se jen tak nepoučí. Děj je předvídatelný, v půlce je každý schopen odhadnout, jak všechno dopadne, ale zajímavé jsou myšlenkové pochody důležitých lidí, kteří v procesech byli zapojeni, a kteří podlehli zbabělosti a strachu, a taky těch, kteří jsou vlivem nátlaků zcela odevzdáni děsivé hře o moc a peníze. O této části historie příliš nevím, o čarodějnických procesech jsem měl zcela jiné představy: například jsem měl za to, že procesy byly rychlé, že na ně nebyla potřeba taková spousta lidí a, hlavně, že nebyly tak dobře finančně ohodnocené. Skvělá, hutná kniha, nemohl jsem ji přestat číst.
(SPOILER)
O knize jsem slýchala uz od mládí a trochu se jí bála. Cítila jsem to jako mezeru ve vzdělání a dluh, že jsem ji ještě nečetla. Když jsme se letos vydávali na dovolenou do Jeseníků, tak jsem si řekla, že je ten pravý čas. Knihu jsem sice dočetla až po návratu, ale vůbec to ničemu nevadilo. Bylo by ale působivěší knihu přečíst už před návštěvou Losin.
Z knihy jsem byla naprosto úchvácena a řadím ji mezi TOP knihy, které doporučuji (nejen "must read", ale i "must have").
Nemusíte se bát násilí/drastickych scén, ke kterým by daná látka mohla svádět, ale čekejte psychologický román. Některé postavy si zamilujete (děkan Lautner, Zuzana), z jiných se vám bude dělat slabo (Boblig a jeho skřet). Ovšem i děkan Lautner je vykreslen jako člověk z masa a kostí i se svými pochybnosti, slabostmi, tužbami. Když Kaplický knihu psal, měl v živé paměti monsterprocesy 50. let, myslim, že mu to pomohlo tak dobre vystihnout atmosferu doby, i kdyz carodejnicke procesy a komunisticke procesy delilo nekolik stoleti. Je také obdivuhodné, že kniha mohla vyjít a ze byla i zfilmovana. Postavy jsou uvěřitelné, jejich jednání v kontextu pochopitelné, příběh má spád. Vubec se nenudíte a otáčíte další a další stránky. Fandíte každému křivě obviněnému a doufáte v zázrak, i když vlastně tušíte (víte), jak to dopadne.
Toto je opravdu mistrovské dílo, které věky přetrvá (a které je bohužel stále aktuální).
11 bodů z 10 :)
Mrazivý příběh o tom, co se dělo v 17. století s lidmi nařčenými z čarodějnictví. Ač řekli pravdu nebo lhali, byli po brutálním mučení přinuceni se přiznat i k činům, které nespáchali a nakonec byli upáleni.
Od začátku do konce jsem byla napjatá. Jak to dopadne. Ať řekneš co řekneš budeš upálen.krasna kniha nám dává svědectví o tom jak bylo zle dát znát vlastní názor.
Knihu jsem poprvé četla ještě na základce a nějak dvakrát mě neoslovila, ale to asi není až takový šok. Znovu jsem po ní sáhla někdy loni, protože ji mám doma a rozhodla se ji přečíst znovu. Pocházím z té oblasti, učili jsme se o procesu podrobně, ale takhle v knižní formě je to o dost lepší. I když je kniha psaná starším stylem, četla se mi velmi dobře. Děj je surový, místy brutální a až mrazivý, ale zároveň velmi poutavý.
Kniha se četla jedním dechem, příběh je napsán velmi poutavě. Věděla jsem, že probíhaly podobné procesy ale kniha mi dost otevřela oči. Je mi líto všech lidí, kteří kvůli advokátově hamižnosti a kvůli představitelům církve, kteří raději zavírali oči, museli snášet takové utrpení a umřít tak hroznou smrtí. Taková nespravedlnost..
Další z knih mých studentských let.
Skvělý, napínavý, tajemný příběh. Skvěle popsány čarodějnické procesy z naší historie.
Další z klenotů české literatury.
I tato kniha se objevila v mém čtenářském deníku na střední. Ale tuto jsem opravdu hltala a moc se mi líbila. Téma i jazyk my naprosto sedl.
Triumf zlovůle, bezpráví, lží, manipulace, opojení mocí, strachu, ale i stádní hlouposti. Ach, co všechno mi to jen připomíná..?! Ale i pomník osobní statečnosti několika lidí v dobách, kdy boží mlýny nemlely pomalu, ale vůbec. Z literárního hlediska je to skvost. Autor utahuje dusno a napětí rafinovaně jak losinský kat Jokl svoje palečnice. Pořád si děláte naděje, i když víte, že dobře to skončit nemůže. Skvěle vystižené charaktery, prostředí, situace, zvlášť se mi líbilo i začlenění krajiny v proměnách ročních dob a výborná práce s latinskými a biblickými citáty. Mimořádně autenticky podaný tehdejší způsob myšlení a pohled na svět pomocí pečlivě nastudovaných, a přitom zcela přirozeně zapracovaných reálií. I když jsem se trochu obával, autorův socialismus tu nijak netrčí a žádná dobová ideologie tu neprosakuje. Naopak je jasné, že jde o ostře kritické podobenství politických procesů z 50 let. Po Čtverácích už je to druhá knížka, která mě utvrdila v tom, že Václav Kaplický byl skutečně pan spisovatel a všichni současní pokušitelé historické prózy by se od něj měli učit.
Kniha, ač skvěle napsaná, se mi četla nesmírně těžko. Ta nespravedlnost, ta zbabělost některých postav, všechny ty hlouposti, kterým lidi dokážou uvěřit. Bylo mi při čtení nejednou ouzko. Asi je to ovlivněno i tím, že jsem před nějakým tím měsícem navštívila Šumperk i Velké Losiny a jejich papírny. Procházela jsem tehdy městem téměř v nevědomosti toho, co za zvěrstva se tam před pár stoletími děly.
Smutné, co člověk dokáže udělat jinému. Tolik zmařených životů a vše zbytečně.
Tolik jsem při čtení fandila děkanu Lautnerovi, i když jsem jeho osud znala, stále jsem doufala, že mám mylné informace a skončí to jinak. Ta bezmoc, kterou on a ostatní prožívali, z toho mi lezl mráz po zádech.
Kniha má jinak dost svižné tempo, stále se něco děje. Byla jsem ráda, že tam nebylo tolik detailně popsáno z prováděné tortury. I když i z té trochy se mi dělalo blivno. Ta nespravedlnost a krutost. Ach jo.
U této knihy platí, že velice záleží na vzhledu knihy. Setkala jsem se s několika vzhledy a byť je příběh pořád stejný, když se mi kniha nelíbí, nedokážu číst. Je to samozřejmě u každé knihy, ale já to u této knihy vnímala víc než u ostatních.
Tohle bylo je a bude. Ti co mají málo půjdou přes mrtvoly aby si nahrabali co nejvíc a ostatní se přidají ze strachu. Když se někdo ozve proti, tak taky musí zemřít. Nejen v 17. století se upalovalo za čarodějnictví a neskutečně se mučili lidé. Kniha skvěle zpracovaná a dobře se četla.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesyAutorovy další knížky
| 2007 |  Kladivo na čarodějnice |
| 1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
| 1977 | Veliké theatrum |
| 1956 | Čtveráci |
| 1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Velmi čtivý příběh psaný na základě skutečných událostí. Perfektní vhled do absurdních principů čarodějnických procesů. Plný počet hvězd nemohu udělit pro velkou předvídatelnost a pro časté opakování dějových principů.