Klamársky život dospelých
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430396/bmid_klamarsky-zivot-dospelych-hLF-430396.jpg
4
448
448
Rozprávanie dospievajúcej Giovanny sa začína vetou: „Dva roky predtým, ako otec odišiel z domu, povedal mojej matke, že som veľmi škaredá.“ Viac ako tristo strán príbehu z prostredia strednej neapolskej spoločenskej vrstvy v polovici deväťdesiatych rokov, v ktorej sa mladé dievča stretáva s dvojtvárnosťou, falšou, krízou hodnôt a spletitosťou rodinných vzťahov, bolo prvými talianskymi recenzentmi vrelo prijatých a u čitateľskej obce, ako to už býva v prípade tejto autorky zvykom, vyvolalo obrovskú odozvu. Do akého zrkadla sa má dospievajúce dievča pozrieť, aby sa našlo a zachránilo? Čitatelia a čitateľky s ním prežijú flaubertovský čas veľkých zmien, objavov, sklamaní a nejednoznačností dospelosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , InaqueOriginální název:
La vita bugiarda degli adulti, 2019
více info...
Přidat komentář
Autorka asi není nic pro mě. Geniální přítelkyni jsem nedočetla a Prolhaný život dospělých sice ano, ale větší požitek jsem z něj neměla. Možná se však i tak ke knihám Eleny Ferrante zkusím časem vrátit...
Nevím, jestli je recenze validní, když jsem přečetla jen část knihy, ale dál to nešlo. Měla jsem ze čtení takový nepříjemný pocit a ještě mě to nudilo.
Klamársky život dospelých sa odohráva v úzkom kruhu rodiny a priateľov. Mňa kniha oslovila hlavne v tom, ako krásne sa taký klamársky život dospelých (schválne s malým k) odohráva v reálnom svete všade okolo nás. Za mňa písala Ferrante hlavne o tomto. Okrem toho kniha perfektne odsýpala, a pritom príbehom neurážala a mala tak akurát strán. Až raz budem mať čitateľskú krízu, siahnem po nej znova.
To je tak keď si dysgrafik vyberá knihu podľa názvu a furt čaká kedy sa to rozbehne a v polovici s hrôzou zistí že to nebol "Pohlavný" ... no nič na koniec sa to celkom slušne rozbehlo. Ešte lepšie bolo že dej ukázal skutočnú hĺbku a ponúkol sondu do dospievania talianskych teenagerov, ktorý mi zapadol do príbehov čo mi o sebe rozprávali kamaráti.
Perfektní psychologická a zároveň záživná a dobře promyšlená kniha. Autorka dokáže úžasně popisovat fluidní mezilidské vztahy v rámci jedné rodiny a malého okruhu přátel. Je to čtivé, ale žádný brak, fakt skvělé. Je vidět, že kdo umí ten umí.
Nevím, jak se k této knize postavit. Nejdřícve se mi zdálo, že to je spíš pro náctileté, ale pak se objevily vulgarity více než erotické a divné intriky. Během knihy jsem pak byla překvapena, kolik hlavní postavě je během vyprávění. Neoslovila mě.
Poslouchala jsem v autě, načtené Terezou Hofovou, která rozhodně umí italsky :-) Otevřená výpověď o konci jednoho dětství, zabalené v hromadě intelektuálního matláníčka v dušičce. Stejně jako u Geniální přítelkyně se zčásti odehrává mezi intelektuály a zčásti mezi (s)prostými lidmi. Líbí se mi proces zrání, nelíbí věčné vynášení posudků, které na druhou stranu sedí k osobnosti postavy. Musím otevřeně přiznat, že mi pěkně lezla na nervy nejen Giovanna, ale i všechny ostatní osoby. Jen nedokážu rozhodnout, zda je to dobře, nebo ne.
Otec dvanáctileté Giovanny jednou prohlásil, že je ošklivá a začíná se podobat tetě Vittorii. Tato věta nastartovala jiné smýšlení mladé Giovanny a hlavně pátrání po tom, kdo je ta záhadná teta a proč se nikdy neviděla s otcovou rodinou. Příběh o tom, jak může být svět dospělých komplikovaný, plný lží a jak se s tím má vypořádat mozek dívky v pubertě.
Knížka je to neskutečně čtivá, je to psáno s lehkostí a samozřejmostí, okamžitě mě to zaneslo do příběhu a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. To, jak byl popsán pohled do mysli třináctileté slečny, mě moc bavilo. Ale i to, jak na rodinné tajemství nahlíží různí lidé a každý to vidí jinak.
Je zde ukázána Itálie. Při čtení jsem si hledala v mapě Neapol, jednotlivá místa a ulice. Italská nátura je zde také dobře vylíčena, jejich temperament i výbušnost. Tetu Vittorii mám doteď před očima.
Nečekejte však žádnou velkou akci, ač se v knížce pořád něco děje, ale spíše myšlenkové pochody a přemítání nad životem dospělých. I přesto to má určitý spád a nutí Vás to číst dál.
Z knížky mě více bavila první polovina, v té druhé, jak Giovanna rostla a dospívala, mi to přišlo více zdlouhavější a už mě to tolik nepohltilo. Ale když to vezmu jako celek, tak jsem si knížku moc užila.
Skvělá Elena Ferrante. Chcete-li zažít atmosféru Italie a mentalitu Italů, čtěte !
Chcete-li poodhalit tajemná zákoutí dospívání a s hlavní hrdinkou projít toto období, neváhejte a čtěte. Chceteli nahlédnout do problematiky vztahů a citů, velkých emocí... vše tu najdete.Chcete-li si užívat bravurní a inteligentní vypravěčský styl a krásný jazyk, čtěte.
38/2021 Moje první Ferrante, Geniální přítelkyně jsem nečetl. S přibližným obsahem knih jsem ale seznámen i díky seriálu a lze konstatovat, že tato kniha prozkoumává stejná témata: dětství a dospívání, přerod do dospělosti. Vztahy s kamarádkami, s rodiči, příbuznými, s kluky. Chození, líbání, sex. Vzdělání, učení, flákání. Přirozená inteligence, nadání, zabedněnost. Náboženství, víra, hřích, pokání. Lhaní, lhaní, lhaní. Mně to sedlo dokonale. 80 %
Tak toto byla opravdu zvláštní kniha...
Vypráví příběh dívky jménem Giovanna, která jednou zaslechne, jak se její rodiče baví o tom, že se čím dál víc vzhledem podobá své tetě Vittorii. Sice tetu nikdy nepotkala, ale bylo o ní známo, že je velmi ošklivá a rodiče ji nesnáší. Giovanna se tedy vydá na cestu nejen za sebepoznáním, ale taktéž za poznáním tety Vittorie.
Sledujeme Giovannu od konce jejího dětství až do počátku dospělosti. Přestože je většina knihy vyprávěna jí jakožto teenagerkou, vůbec mi tak nepřipadala. Působila na mě jako někdo starší, protože rozhodně jakožto teenager nemluvila, ani se tak úplně nechovala. Tento fakt mi trochu zkazil celý dojem z knihy, jelikož na mě částmi nepůsobila moc věrohodně.
Musím ale uznat, že se v titulu objevilo několik zajímavých myšlenek, které vás přimějí uvažovat nad tím, co je pravda, a co lež.
nesmirne zajimave i kdyz v jistych aspektech neprihemne cteni jako vetsina jejich knih
Velmi italsky emocionální, barvité, otevřené a popisné. Zachycení několika let na pomezí dětství a dospělosti mělo své kouzlo, některé pasáže mi ovšem přišly až příliš dlouhé, únavné, a má čtenářská pozornost opadala. Srovnávat s Geniální přítelkyní nebudu; té velmi pomohlo převedení do filmové podoby, a vlastně podobný potenciál by mohl mít i tento, byť o poznání komornější, příběh.
Autorka umí psát velmi čtivě, což dokazuje i v téhle knížce. Skvěle vystihuje italské prostředí, rozdíly mezi horní a spodní společenskou vrstvou, úskalí rozhádaného příbuzenstva a samozřejmě problémy dospívání, protože hlavní hrdinku sledujeme od jejích 12 do 16 let. Vypadá to na skvělou knihu pro dívky, ale i jejich rodiče. Jenže...
Hrdinka, která si nevěří, ačkoli ji její okolí oceňuje, je jak přes kopírák ze série Geniální přítelkyně, a hlavně: nemyslím si, že patnáctiletá Giovanna je schopna svoje tápání komentovat s nadhledem zkušeného psychologa, takže s přibývajícími stránkami román působí spíš jako hodně dobře napsaná sebevzdělávací literatura pro dospívající dívky. A ten konec... Škoda.
---
„Svou švagrovou nesnášela stejně jako pavouka lezoucího po holé noze.“
---
„Proč je na mě naštvaná?“
„Protože je na hlavu, byla vždycky na hlavu a všem nám zničila život.“
Mé první setkání s Ferrante a nemohu si stěžovat. Hned od začátku jsem pociťovala odlišný a nezvyklý styl, který na mě působil během celého příběhu, ale byla to pro mě zajímavá a příjemná zkušenost v oblasti italské literatury. Je to zase úplně jiná mentalita, ale o nic méně zajímavá. Nevím, jestli je to tím, že jsem od autorky nic jiného nečetla a z italské literatury také ne, každopádně tohle byl pro mě sice zvláštní, ale příjemně strávený čas.
Je pravda, že od knihy jsem čekala absolutně něco jiného, ale ani to, čeho se mi dostalo, mě nezklamalo, nebylo to vůbec špatné. Chvíli mi trvalo, než jsem si v tom našla to svoje, avšak začetla jsem se hned od začátku. Možná to bylo tou novou zkušeností a zvědavostí, ale vtáhlo mě to do děje. Není to ten příběh, do kterého se celí ponoříte, obalí vás všemi těmi efekty nebo sladkými slovy, ani si k němu nevytvoříte takový ten osobní vztah, vlastně to působí tak trochu cize, odtažitě, člověk k tomu úplně nepřilnul, přesto je v něm ale něco, díky čemu si ho užijete a oblíbíte. Plynulo to pro mě lehce, bez nějakých extra zvratů, několik věcí jsem i odhadla dopředu, takže mě to ničím nepřekvapilo, nicméně i tak to bylo dobré a působivé čtení na pár odpoledne, které mě v mysli přeneslo do slunné Itálie.
Ať už je Elena Ferrante kdokoliv, píše jasně a stručně, žádná fantastická omáčka kolem, a mně se to tak vlastně líbilo, protože to tomu dodalo přesně tu jedinečnou italskou literární atmosféru, která mě zaujala a kterou budu mít ještě chvíli v mysli.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Kniha je moje první od této autorky. Nutno říct, že mi dala zabrat. Líbila se mi. Je poctivá, reálná, krásná. hutná jak med. Až se v ní člověk mohl trochu dusit, jak byla hutná. Nenechala mě ani na chvíli vydechnout. Poctivě a věrně vykreslila přemýšlení dospívajících dívek. Bylo to prostě skvělé. Ale není zcela srozumitelná pro každého.