Klamársky život dospelých
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430396/bmid_klamarsky-zivot-dospelych-hLF-430396.jpg
4
448
448
Rozprávanie dospievajúcej Giovanny sa začína vetou: „Dva roky predtým, ako otec odišiel z domu, povedal mojej matke, že som veľmi škaredá.“ Viac ako tristo strán príbehu z prostredia strednej neapolskej spoločenskej vrstvy v polovici deväťdesiatych rokov, v ktorej sa mladé dievča stretáva s dvojtvárnosťou, falšou, krízou hodnôt a spletitosťou rodinných vzťahov, bolo prvými talianskymi recenzentmi vrelo prijatých a u čitateľskej obce, ako to už býva v prípade tejto autorky zvykom, vyvolalo obrovskú odozvu. Do akého zrkadla sa má dospievajúce dievča pozrieť, aby sa našlo a zachránilo? Čitatelia a čitateľky s ním prežijú flaubertovský čas veľkých zmien, objavov, sklamaní a nejednoznačností dospelosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , InaqueOriginální název:
La vita bugiarda degli adulti, 2019
více info...
Přidat komentář
Dospívání je velmi složité období, které autorka celkem dobře vystihla. V knize byly pasáže, které byly zajímavé a čtivé, jiné zase nudné a opakující se. Rozhodně jsem se ztotožňovala s některými úryvky v knize.
Tak přečtení této knihy mě trvalo déle, než přečtení 3x tak obsáhlejších. Asi nerozumím italské mentalitě. Jsem schopná se vžít do pocitů inteligentní -náctileté dívky, ale jak zpracovat chování a jednání její tety Vittorie? To pro mě, bohužel, pochopitelné nebylo, proto jsem knihu stále odkládala. A pranic nepomohlo, že kniha byla pěkně napsaná. Kdybych nevěděla, že mi bude vrtat hlavou, jak příběh dopadl, ani bych ji nedočetla.
Já nevím podle mě se nejvíc projevila v tetralogii Geniální přítelkyně. Vše " předtím" či potom je už takové prázdné. Byť to není úplně špatné není to ono a něco tomu chybí.
U této knihy trvalo déle než jsem se do ní začetla. Příběh zachycuje složité období mezi dětstvím a dospělostí. Hlavní hrdinka pomalu proniká do světa dospělých, který je často také světem přetvářky, začíná jinak vnímat rodinné i přátelské vztahy, všímá si rozdílného společenského postavení lidí a zároveň řeší svoji probouzející se sexualitu. Vše je uvěřitelně a dokonale vykresleno.
Dějově je příběh spíše chudý a konec přijde náhle. Tato kniha je zkrátka více o pocitech než o ději. Já bych uvítala živější příběh, samotný vhled do mysli dospívající dívky je náročné čtení a ne vždy upoutá. I tak ale hodnotím vysoko a kniha za přečtení určitě stojí.
Povedené. Poměrně podobné Geniální přítelkyni, co se týká zasazení děje, střetu "lidové" a "kultivované" vrstvy lidí i tím, že se jedná o coming-of-age dílo. Velice dobře a velice přesně je zde zachyceno myšleno dospívající dívky a procházení si různými fázemi. To vše na pozadí složitých rodinným vztahů, u kterých se vlastně nikdy pořádně neví, kdo je v právu. Rozhodně podařená kniha, doporučuji.
Elena opět boduje. Vyprávění o myšlenkách mladé dívky, která odhaluje svět dospělých a jejich lží, přetvářky a podivnosti ve vztazích. Je zmatená ze svých vlastních myšlenek, z vlastního chování a z činů. Mnohými odsuzovaná poslední scéna byla surová, ale upřímná (a ruku na srdce, dámy, byla reálná). Psáno nádherně, styl psaní je pro mě velmi příjemný a v těch slovech bych se mohla válet každý den.
Prolhaný život dospělých bylo mé první setkání s Ferrante. Zklamaná nejsem, ale nadšená taky ne. Ach ta očekávání...
Příběh má opravdu mnoho vrstev, hledání sama sebe, rodinné vztahy, sociální rovina, a další a další. I přesto je děj velice pozvolný. Dává tak však ale vyniknout úžasnému jazyku, atmosféře Neapole a spoustě intimních pocitů a emocí, kterými je kniha protkaná.
Problém jsem měla s hlavní postavou, Giovannou. To, že mi byla šíleně nesympatická dávám stranou, ale ač jsem žena, nějak jsem se s ni nedokázala ztotožnit a velká část jejího prožívání mi byla dost cizí. Ale postava to byla zajímavá, to zase jo. No a druhý problém jsme měla se závěrem, čekala jsem něco jiného... něco víc?
I tak ale nelituju, že jsem se do knihy pustila, styl Ferrante, ať už je to kdokoli, je okouzlující, o tom žádná.
Napínavá a čtivá kniha. Hned první den četby jsem přečetla 252 stran☺️ a dnes jsem dočetla zbytek.
Zajímavá kniha, ale kloním se k názoru recenzentů a recenzentek pode mnou ohledně toho, že takovéto chování není
u teenagerek typické. SPOILER: V klidu a s opovržením hledět na skleslou matku a chovat se takovým stylem ke klukům, no, nevím. Navíc aby někoho urazilo přirovnání k příbuzné, kterou nikdy neviděl; to by musel být hoodně citlivý. Ale třeba to tak mělo být záměrně-KONEC SPOILERU. “Lechtivých” scén bylo asi víc, než bych čekala, a ta závěrečná mě vyloženě zklamala(nedokázala jsem ji ani číst, tak jsem ji jen přejela očima).
SPOILER-Možné nesrovnalosti v textu:
1) vrácení náramku: str. 204 nahoře (nechává jí náramek, Vittoria jej zpět nechce) X str. 208 dole (co jí vrátila náramek?)/209 nahoře X257 (text nad 18 /.kapitolou?/);
2) učení: str. 273 odst. 1 posl. dvě věty (Má fotografickou paměť?)-Proč se někdo s fotografickou pamětí nemá zapotřebí učit? Když si stránku jednou přečte a má vystaráno? Chápu, že to byla asi pomsta rodičům, ALE na počátku (nepovedlo se mi dohledat) autorka tvrdí mamce, že jí učení do hlavy neleze a současně z knihy vyplývá, že se Giovanna učí-KONEC SPOILERU.
Rok (2020) od vydání knihy v originále (2019) se začal chystat seriál či film na Netflixu dle knižní předlohy. Kniha je zajímavá, o tom žádná, ale existují knihy, které by si zfilmování také zasloužili a stále marně čekají.
Něco mi říká, že pod pseudonymem Elena Ferrante se skrývají dva autoři, muž a žena. Zatímco žena celkem geniálně napsala čtyřdílnou ságu Geniální přítelkyně, politické scény možná po dohodě s mužem, Prolhaný život dospělých napsal muž sám :). Pochody myšlenek třináctileté Giovanny jsou docela v rozporu s holčičím chováním, pokud nemáme přijmout fakt, že je prostě ujetá.
Na knihu som sa veľmi tešila, keďže Geniálna priateľka sa mi páčila. Po dočítaní mám však zmiešané pocity. Jazyk príbehu je krásny, kvalitné literárne spracovanie, páčil sa mi popis myšlienok hlavnej postavy, ktorý mi prišiel realistický, surový a bez príkras. Čo sa týka hlavnej hrdinky a popisu dospievania z jej pohľadu, viac vecí mi prišlo nelogických a podobne, ale nemám 13, v tom veku ľudia rozmýšlajú inak :-) Z príbehu cítiť hlavne stratu ilúzií o svete dospelých a postupné prenikanie do neho. Chýbala mi však silnejšia dejová linka a mala som pocit, že je to príliš podobné s Geniálnou priateľkou. Dosť ma iritovalo to neustále riešenie erudovaného vyjadrovania, spisovnej taliančiny a neapolského dialektu s kadenciou - je v poriadku na to poukázať, ale každých pár strán je moc a v rámci prekladu čitateľ netuší, aký je v tom rozdiel. Viac sa mi páči, ak už autor chce poukázať na nejaký dialekt, aby priamo v ňom boli dialógy medzi postavami. Takto je to pre SK/CZ čitateľa vcelku zbytočná informácia. Váhala som medzi 3* a 4*, nakoniec sa to ustálilo na 75% :)
Po Tíživé lásce byla toto zase ta Elena, jejíž styl se mi tak líbil v Geniální přítelkyni. Knížka mi sedla, Ferrante je jednou z mých nejoblíbenějších autorek.
Autorkin rozpravacky styl je vyborny ale sebareflexia postav sa mi zda absolutne nerealna.Nemyslim ze ludia by sa tak do hlbky zaoberali samy sebou a analyzovali ako sa to opisuje v romane. Tym padom roman straca autenticitu. Naopak situacie mi prisli vykreslene velmi realisticky. Celkovo na mna roman posobi priemerne a nicim vynimocne. Prijemne citatelska lahko zabudnutelna rychla jazda :)
Jsem rozpolcená a vidím, že plno čtenářek a čtenářů na Databázi knih je na tom podobně jako já. Knížka je velmi čtivá, ale líbila se mi nebo nelíbila? Nemůžu se rozhodnout. Z literárního a jazykového hlediska byla nádherná. Ale nevím, jestli se mi líbil i ten příběh.
Třináctiletá Giovanna začíná dospívat a zjišťuje, že aby pronikla do světa dospělých, měla by začít lhát, protože právě o tom svět dospělých je: o lhaní a neustálé přetvářce. Až teprve teď začíná Giovanna odhalovat různé zvláštní vzorce chování dospělých, kterých si do teď nevšimla. Přichází první konflikty s rodiči, přáteli i první lásky. Sama Giovanna ale také není bez viny, během neustálého hledání a objevování sama sebe, dělá různé naschvály a jedná zmatečně někdy úplně bez emocí, jindy až příliš emocionálně. Vlastně právě proto si myslím, že jsem si za celou knihu nijak výrazně neoblíbila ani jednu postavu. A to se mi ještě nikdy nestalo.
Celkově bych se ale víc přikláněla k tomu, že si mě Ferrante jako čtenářku získala, ať už je Ferrante kdokoli. O dospívání píše velmi syrově a bez dlouhých cavyků. Kolikrát se mi zdálo, jako bych četla sama o sobě. Navíc i přesto, že byla kniha psaná právě z pohledu dospívající dívky, cítila jsem tam takový její částečný nadhled a skoro bych až řekla něco jako povzdech nad sebou samou.
Tohle mi nejak nesedlo. Neco malo za polovinou knizky jsem dokonce zvazovala, ze ji nedoctu. Popis postav, jejich vnitrnich pohnutek a mezilidskych vztahu jak je u Ferrante zvykem byl brilantni, ale dej mel pomaly spad a ja se mistama nudila. Tesne pred koncem dej sice znovu nabral obratky, ale celkovy dojem to u me bohuzel jiz nezachranilo...
Na pozadí Neapole se rozvíjí příběh dospívání dívky, se všemi bolestmi, tápáním ve světě dospělých a hledáním sama sebe. Před očima se mi odvíjel film, v němž roli Vittorie, hrála Sophia Loren:))
Napsáno opravdu velmi živě, obrazotvorně. V knize je dost důkladně popsán prožívání v dospívání. Myslím si, že velmi realisticky. Až mě kolikrát zamrazilo, když jsem si četla myšlenky hlavní hrdinky a před očima mi běžel vlastní život ve vzpomínkách. Každá vykreslená postava je v podstatě samostatným dílem, který by zasloužil vlastní příběh v jiné knize. Celou dobu mě zajímalo, jak tu konkrétní situaci prožívá ta druhá postava. Pro mě to byla první kniha od E.F. a rozhodně ne poslední.
Pokud očekáváte od knih happyend nebo rozzuzlení, raději s četbou nezačínejte.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Moje první E.F. a dobré to bylo, přes počáteční zvykání i nutkání odložit knihu nedočtenou. Je to působivé vyprávění hlavní hrdinky, která vzpomíná na svoje dospívání a rodinné i jiné vztahy. Giovanna je inteligentní pozorovatelka, zraněná, chybující, odhodlaná i provokující. Její myšlenky se nám tu odkrývají a jako u každého (nejen dospívajícího) jsou všelijaké. Zklamání z nejbližších a nalézání sebe sama. Manipulace a lhaní. Některé věty a úvahy jsou úžasně napsané, jednoduše a přesně. Trochu problém jsem měla s věkem Giovanny, připadala mi svým vyjadřováním starší a (jak už někdo napsal v komentářích) také doba mě pořád "házela" hlouběji do 20.století. Je to zajímavý psychologický román z Neapole pro dcery, matky i otce.