Klamné ticho

16.12.2019

„Chlap, který dokáže vyměnit poctivé dělnické svědomí za flašku vodky, je schopen všeho.“
Na můj vkus až příliš politicky podbarvené - socialisté jsou ti nejčestnější lidé na světě, zatímco kapitalisté jsou zdegenerovaná prasata. V tomhle případě je zlo naštěstí ještě v podobě nacistických Němců, kteří teprve získávají v rodné zemi navrch a upevňují své mocenské vazby po Evropě i Asii, ale dokážu si představit, jak o dvacet let později bojují hrdinové proti „třídním“ nepřátelům. Samotné fungování protišpionážních operací je vykreslené barvitě, jen se až příliš často zakládá na udavačství poslušných spoluobčanů, kteří hlásí sebemenší prohřešek. Každopádně na malém prostoru se vystřídá množství postav, které často splývají, takže udržet pozornost dá docela zabrat. No a sedmdesát kapitol na sto padesáti stranách má pak za následek neustálé skákání v dějových liniích, takže ústřední motiv se ztrácí pod přívalem epizodních příběhů, které až v závěru vyvrcholí do konkrétních souvislostí.