Klekí Petra, bílý otec Apačů
Jaroslav Moravec
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170925/bmid_kleki-petra-bily-otec-apacu-170925.jpg
4
44
44
Životní osudy Vinnetouova učitele, dějově předchází první díl Vinnetoua a končí Klekí Petrovou smrtí.
Přidat komentář
Musím říct, že knížka není příběhem příliš rozsáhlá, ale je zajímavá minimálně jako zvláštní prequel, dávající nahlédnout jinak na události před Mayovým prvním dobrodružstvím Old Shatterhanda...
Pro milovníky mayovek a Vinnetoua dozajista nutnost, pro ostatní vytrvalé možná jen zajímavost. Ale dal jsem tomu šanci a nezklamala ani po těch letech. Doporučuji.
Více jak třicet let jsem po té knize střídavě toužil. Teď si ji konečně sehnal, koupil, přečetl. A je tam všechno, co Karel May nedořekl. Nebo nepředepsal? Svoboda, boj s otroctvím, zasazení Vinetua do časového rámce, dědictví předané Klekí Petrou Old Shatterhandovi. Komu to dnes něco řekne? Oslovuje vůbec dnes někoho ještě bezvýchodný boj indiánů, který má tolik společného s osvobozením člověka od veškerého útlaku? Kdyby kniha vyšla v Americe, zasloužila by si být zfilmována. Snad se na ni nezapomene.
P.S.: A Burianovy nadčasové obrázky, na ty se nesmí zapomenout.
Zase jsem se vrátila do dětství. Druhý díl edice Statečná srdce Klekí Petra, bílý otec Apačů nemohu hodnotit dnešníma očima. Tenkrát pro mne byl zážitkem, a já si úplně jasně vybavuji ten krásný pocit z četby. Dokonce cítím jak kniha voněla. Byla to tiskařská čerň? Nebo tak vonělo dobrodružství?
Autorovy další knížky
| 1991 |  Klekí Petra, bílý otec Apačů |
| 1966 | Válka bez skalpů |
| 1971 | Zrazený tomahavk |
| 1994 |  Útěk z Onondagy |
| 1991 | Mezi piráty / Uprchlíci z Clintonu |
Vynikající chuťovka. O tomto vlastně "nultém dílu" Vinnetoua jsem v životě neslyšel. Až teď ho náhodou objevil a čirá radost. Knížečka je umně vymyšlená a skvěle napsaná - vyzařuje z ní duch originálů tak trefně, že změnu autora nepocítíte a když tak jemně k lepšímu. V hloubce učitelových úvah a smutku nad osudem Indiánů snad český spisovatel i překonal mistra. Příběh se čte hladce, nikde nedrhne a v pasážích s Apači se člověk neubrání tetelivému štěstí, jako by právě našel nikdy nevydanou mayovku. Dojem umocňují výborné Burianovy ilustrace.