Poslední Laponec
Olivier Truc
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271171/mid_posledni-laponec-Gyl-271171.jpg
4
282
282
Klemet Nango a Nina Nansenová série
1. díl >
Francouzský román z dálného severu ověnčený víc než 20 literárními cenami. Zima je v Laponsku studená a tvrdá. Vesnice Kautokeino se chystá na návrat starého šamanského bubnu. V minulosti bylo mnoho bubnů zničeno v boji proti pohanství. První buben vracející se na laponské území je však ukraden. Vadí návrat bubnu místní církvi? Nebo to provedli laponští separatisté, aby se o nich mluvilo? Případ se dál zamotává smrtí pastevce sobů. Policejní vyšetřovatelé Klement Nango a Nina Nansenová odhalují vztahy mezi rázovitými laponskými sobaři a norskými usedlíky i tajemství dávné expedice do těchto končin. Co tehdy objevil český geolog? Ohlasy Thriller s ledově mrazivým děním ve stopách laponských chovatelů sobů dobývá svět! VG (Norsko) Na pozadí polární noci, starobylých náboženských tradic a divoké rivality pastevců sobů vytváří Olivier Truc pozoruhodný fascinující thriller, který je mnohem víc než jen barvitá exkurze do exotické laponské kultury.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2015 , PanteonOriginální název:
Le dernier Lapon, 2012
více info...
Přidat komentář
Zajímavá detektivní zápletka z dalekého Severu, která mě zaujala hlavně zpracováním reálií a detailním zajímavým popisem životního stylu na polárním kruhu.
Postavy jsou vykresleny poměrně šablonovitě a žádná nečekaná rozuzlení se rovněž nekonají (asi tak ode dvou třetin si člověk říká, že je jasné jak to dopadne - a taky jo), ale přesto je to netradiční příběh s jistou osobitostí.
Kriminální zápletka byla velmi slabá ovšem popis této jistě zajímavé části země stejně jako kultura a zvyky Sámů mě bavili.Takže jako krimi jedna hvězda, jako cestopis pět hvězd
Poklidně plynoucí detektivka, která těží z atraktivního prostředí dálného severu - země sněhových polí, zrádných závějí, skrývajících rokliny a srázy, jiskřivého sněhu. Území, kde se střetává moderní civilizace s životem laponských pastevců, pastevectví ve své původní podobě odlišující se od nového způsobu pastevectví, využívajícího techniku. K tomu zlomek politiky, práv, tolerance, pochopení.
Detektivní nebo spíše kriminální zápletka je drobná. Hlavní roli tu hraje drsná příroda, stáda sobů, psi, lyže nebo skútry a, to především, lidé. Laponci. Norové, Švédové...
Při čtení jsem úplně cítila mrazivý vzduch a ledový vítr, napjaté očekávání prvních slunečních paprsků po dlouhé polární noci, viděla nekonečné sněhové pláně, šero, přecházející v smutnou tmu, i fantastickou polární záři. Podivuhodný příběh. Ani nevím čím a proč na mě zapůsobil. Ale zapůsobil.
Tak nějak nevím jak tuhle knihu popsat. Jako detektivka - slabá. Jako místopis - slabá. Jako společenské drama - slabá.
Ale když to dáte dohromady - slabé.
No nic nějak to asi nebude můj šálek čaje.
Ale pokud se chcete dozvědět něco o téhle části zeměkoule, tak si to přečtěte. A klidně můžete přeskakovat nějaký ten detektivní příběh - stejně je hodně slabý.
Není to špatné čtení a určitě se kniha líbí spoustě lidí, já jsem z ní však trochu rozpačitá. Je to jako když Pejsek s Kočičkou dělali dort, taky je tam všechno, ale jaksi bez ladu a skladu. Něco mytologie, něco politiky, něco ekologie, něco pedofilie a něco detektivky, takže člověk si nakonec řekne, že kolem Kautokeina to musí být fakt zajímavé, zvlášť takhle kolem slunovratu, a to je tak vše.
Příjemné čtení, "nekrvavá" detektivka se záběrem do historie a seznámení se s Laponskem jako takovým.
Jako detektivka super, velmi se mi líbilo netradičně pojaté prostředí případu (a celkem by mě zajímalo, nakolik se informace o Laponsku zakládají na pravdě). Akorát mě nejdřív zarazilo, jaké podmínky ohledně menšin (dokonce původní menšiny) v severských zemích ještě před pár desítkami let panovaly (ale leccos to objasňuje).
Zajímavé čtení na dlouhé zimní večery (doporučuji s konvicí horkého čaje). Pro mě absolutně neznámé prostředí dalekého severu Skandinávie. Žádní superhrdinové ani superlumpové, žádné akční scény, jakoby všudypřítomný mráz vše a všechny zpomaloval. Doporučuji.
Doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst trochu starosvětskou detektivku s obyčejnými detektivy z netradičního, ale velmi zajímavého prostředí. Všem, kdo jsou unaveni nesmyslnými spektakulárními vraždami a z prstu vycucanými přehnanými zápletkami, vnitřně rozervanými vyšetřovateli a jinými vymoženostmi soudobé "vlny" detektivek a kriminálek. Příjemné čtení.
Přestože to nemá spád, nedá se ani říct, že se to nějak vleče. Přes svou relativní délku sice děje moc není, ale nenudí, pořád se něco děje. Román je zajímavý především díky svému prostředí, které je čtenáři poměrně dobře přiblíženo. Konec je trochu useknutý, ale nijak výrazně to nevadí a navíc jsem byl rád, že už to mám přečteno (přece jen, i když bylo poměrně čtivé, se to nečetlo jedním dechem). 75%, 10.1.2016.
Od knihy jsem nic velkého nečekal, protože již několikrát jsem byl po velké reklamě na některé knihy zklamaný. Detektivka z nezvyklého prostředí se mi celkem líbila.
Zaujal mě obal knihy.Když jsem ji začala číst,tak jsem nadávala,že jsem podlehla obálce.Ale nakonec nebyla tak špatná,jen mohla mít tak o sto stránek míň určitě by jí to přidalo na spádu.
Mé první setkání s panem Trucem ovlivněné reklamou severské detektivky i hodnocením ohledně všech těch cen, co kniha dostala nakonec dopadlo tak napůl.
„Vystál“ jsem si frontu ve své knihovně a pak již jen četl příběh ze země, o které jsem měl jen mlhavé představy z hodin školního zeměpisodějepisu a co se týče historie Laponska, tak té mlhy ještě přibylo.
Hodnocením knihy se ve mne střetávají dva přístupy, hodnotit knihu jako detektivku či jako společenský román o pro středoevropana netradičním prostředí a kultuře a životě lidí v něm. V tomto mne kniha trochu připomíná trilogii pana Maye o nehostinném souostroví Vnějších Hebrid, kde taktéž kriminální zápletka hraje jen podružnou roli. Nicméně Poslední Laponec mne nepřišel ve srovnání s knihami pana Maye zdaleka tak podařeným.
Vcelku jednoduchá krimi zápletka, která se sice rozplete až na závěr knihy, ale je mnohem dříve snadno předvídatelná je ověnčená místopisem a popisem života lidí na dalekém severu, který si jen těžko umíme představit, včetně hluboké sondy do minulosti a dějin Laponska.
Přínosem knihy je pro mne určitě skutečnost, že věci jen tušené a zasunuté hluboko v mysli pomyslného vzdělání se oživily a nutili mne si o Laponsku něco najít a přečíst, abych knihu lépe chápal a lépe se orientoval v místopisu. Taktéž odlišnost života lidí za polárním kruhem mne přišla přínosnou, nesetkávám se ní každý den, a je dobré si takto doplnit některé zkreslené představy. Až po sem byla kniha pro mne přínosnou a zajímavou.
Samotný krimi příběh mne ale přišel vcelku slabý a to včetně „záhad“ kolem laponského bubnu a odkazu, který s sebou nesl. Když se oprostím od motivu, zjišťujeme, že touha po moci, penězích a plné kontrole je všude stejná, ať se jedná o mrazivé Laponsko a nebo žhavé africké pouště.
Za krimi román 2,5 bodu za zajímavý místopis 4,5 tak mne z toho vychází něco lepší průměr tzn. za mne lepší 3 body.
Poslední Laponec není strhující krimi román s nezničitelným hlavním vyšetřovatelem, zde hlavní roli sehrává především kraj a jeho historie, střetávání se původních obyvatel a přistěhovalců k životu v Laponsku a jeho tradicím, motivace k činům těchto lidiček má různé pozadí.
Hlavními hrdiny jsou řadoví představitelé sobí policie, ke které nemáme žádné evropské srovnání a pak samotní původní obyvatelé se svým nenapodobitelným způsobem života, který je dán podmínkami, kde je prožíván . . .
I když to není zdaleka detektivka v severským stylu, jak ji známe, určitě se knihu vyplatí přečíst.
Nevšední detektivka z kraje severských Indiánů - Laponců a jejich sobů. Vhodné čtení do třicetistupňových veder jaké byly v posledních dnech, alespoň si čtenář lépe uvědomí jaké máme vcelku pěkné počasí a sluneční svit po celý rok. Hlavní je však v této knize samozřejmě něco jiného - jedná se o právu, schopnosti a možnostech původních obyvatelů Laponska žít podle svého. Tlak ostatní civilizace je však velký a tak vznikají problémy zde vcelku zdařile popsané. Dobré čtení z pro nás exotických krajů.
Za "severskou literaturu" považuji knihy, které jsou psané autory ze severu (od toho ten název, ne? Nebo jsem zase něco nepochopila?!). Tohle je světová detektivka, která se odehrává na severu. Myslím, že se tam autor musí narodit a strávit celý život (aby byl správně jeblej, jako ostatní autoři), takže to beru půl na půl. Ale přesto to je jablka a hrušky...pořád to je Francie...a moje první francouzská detektivka, ktera se mi v poslední době líbila tak moc, abych ji docetla (když si teď po sobě ctu, klidně bych mohla opsat komentář Marlowa, všechno by sedelo do puntiku :) )...takže ke knize...
Wow...jiné slovo mě nenapada. Knihu zaraduji do toho lepšího, co mi přišlo pod ruku a rozhodně doporučuji dál.
Pravda, poslouchala jsem jako mluvené slovo... A to ne jako severskou detektivku, ale jako román z Laponska. Spousta etnografických zajímavostí ze života Sámů, ať už minulého nebo současného. Všude sobi ;) Skvělý popis krajiny - fjordy, východy a západy slunce (jak už podotkl marlowe) atd. Příběh mě zaujmul, takže příprava na letní cestu do Karélie hotova :)
Knížce rozhodně neprospívá zařazování do škatulky "severská detektivka". Podobná klasifikace totiž nebezpečně zavání oním pověstným sčítáním (mícháním) hrušek s jablky. Poslední Laponec je zkrátka napsán podle úplně jiného vzorce než krimi-příběhy většiny ostatních "Seveřanů" – a to mu dodává punc originality.
Je to nesporně zajímavé čtení, plné zajímavých vztahů, příběhů a lidí, odehrávající se na zajímavém (a hodně drsném) kousku planety.
A když si čtenář navíc uvědomí, že je u něho napětí vyvoláváno docela jinými mechanismy, než na jaké je zvyklý u klasických detektivek, musí si chtě nechtě přiznat, že román je opravdu svým způsobem výjimečný.
A ani bych se nepozastavoval nad honosným titulem "Nejlepší francouzská detektivka roku 2013" – moje nepříliš dobrá zkušenost s novodobou francouzskou krimi naopak naznačuje, že se opravdu může jednat o ojedinělý počin "francouzského literárního roku".
Asi bych našel pár věcí, které by šly udělat lépe (např. padouchy vylíčit méně "padouchovitě), ale román mě jako celek zaujal natolik, že jsem se rozhodl hvězdičkami neskrblit.
90%
Jako nejlepší francouzská detektivka roku 2013 to je docela průser... Co se mi na ní nejvíce líbilo byl pouze perfektní obal, ten se někomu opravdu povedl. Zima, sníh, zaváté pláně, soby, které místní frajer kastruje zubama, láska k tradicím a životu na severu, prostě prostředí knihy ozářené polární září stálo také za přečtení. Zápletka už tak dobrá nebyla, nebo alespoň já jsem si hodně brzo spojila kudy se ubírá děj a kdo za to může...To mě na detektivkách mrzí, když mě autor "nepřekvapí".
Nebyla to špatná knížka. Víc než detektivní linie zaujme čtenáře krajina a lidé Laponska, jejich kultura, o které jsem toho tolik nevěděla. Vzhledem k tomu že mám slabost pro Sever celkově, musím hodnotit výše, než kdyby se příběh odehrával třeba v maďarských rovinách...