Vlčí úžina
Olivier Truc
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291067/bmid_vlci-uzina-Dk8-291067.jpg
4
81
81
Klemet Nango a Nina Nansenová série
< 2. díl
Volné pokračování POSLEDNÍHO LAPONCE, francouzského románu oceněného více než 20 žánrovými cenami. Jaro na dálném severu. Čas neúprosného světla. Stín, který vás nepustí. V Hammerfestu – městečku v nejsevernějším cípu Laponska na břehu Barentsova moře, budoucí Dubaji Arktidy s obrovskými nalezišti ropy – by vše bylo ideální, kdyby… tu nežili laponští pastevci a jejich migrující stáda sobů. Když stáda plavou přes Vlčí průliv na své letní pastviny, při nehodě zemře mladý laponský chovatel. Brzy poté je nalezen mrtvý starosta pod posvátnou skalou. A další podivná úmrtí pokračují… Ve městě jsou hrdiny potápěči v ropném průmyslu, nezmaři a hazardéři, hlavně mladý Laponec Nils Sormi. Klemet a Nina jsou vyšetřovateli u sobí policie. Ale Nina má jinou roli, intimnější, dramatičtější: hledání otce, který se ztratil na moři, když byla ještě dítě. Odhalí temný příběh spřádaný pomstou na pozadí nesmiřitelného kodexu cti. Olivier Truc ve svém druhém románu potvrzuje svůj vypravěčský talent, kterým nás provede po divokém území severního Laponska.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2016 , PanteonOriginální název:
Le détroit du Loup, 2014
více info...
Přidat komentář
Souhlasím s komentářem, který píše marlowe hned pode mnou, až na to, že kniha je - pro mě - rozhodně čtivá, stejně jako jednička (Poslední Laponec) a rozhodně se v ní jedná o vyšetřování kriminální činnosti, takže asi jde o jakés takés krimi a ne že ne, příteli detektive :-). Zato to zadření pod kůži, tak to je opravdu trefné, mě to docela dostalo...
Pro mě bylo toto pokračování hodně zajímavé. Autor mi otevřel spoustu neznámých témat. Sámové, jejich život, jejich sobi, to bylo už v prvním díle. Tady je hlavním tématem, opět krom Sámů a sobů, těžba nerostného bohatství v Norsku, zde především plynu a ropy, a potom hloubkové potápění, bez kterého se podmořská těžba neobejde, a rizika s tím spojená. Opravdu, hodně zajímavé! Čtení jsem si užila.
A teď dvě drobnosti. Pozor, SPOILER! Dva naši hlavní hrdinové, příslušníci sobí policie Klemet a Nina - opět žádná romantika a už vůbec žádná společná postel! Sotva nepatrná jiskřička, prostě skoro nic! Autore, to ti tedy opravdu vytýkám a žádám nápravu!
Na závěr konstatuji - opakuji, co píší jiní komentátoři. V knize je nemnoho, ale přesto trapných a dobré jméno nakladatelství snižujících pravopisných chyb!
Mnohem méně čtivé než jednička – a nálepky „Detektivka“ a „Krimi“ bych v tomto případě odpáral úplně. Přesto dávám poměrně vysoké hodnocení, protože cítím, že se mi tahle knížka, přes všechny výtky, které k ní mám, nakonec zadřela pod kůži.
Laponci vs. „Ne-Laponci“, tisícihlavá sobí stáda vs. nejmodernější technika, sámské zvyky a mnohasetletá tradice vs. západní způsob života, panenská příroda severního Norska vs. zájmy nadnárodních naftařských společností. Nekonečné bílé noci a nespavost – a také honba za ziskem a cynické pohrdání lidskými životy, jmenovitě životy přeplácených hloubkových potápěčů… Vlastně – když o tom teď přemýšlím – to bylo HODNĚ zajímavé…
Ve srovnání s Posledním laponcem tenhle příběh trošku pokulhával na čtivosti a napínavosti. Přesto ekologicky laděný krimi příběh propojující těžbu černého zlata s kulturou Sámů.
Krásná kniha. Autor velmi barvitě popisuje Laponskou krajinu. Zauzlení příběhu je dobré a k rozuzlení dochází až na konci knihy.
Ohromné zlepšení oproti prvnimu dílu, nebo jsem ho asi více chápal..každopadně to byla suprová věc..a Autor si u mě opravil reputaci na "Truc" :)
Napínavé, zajímavé, ale smutné: první díl jsem četla před dvěma a půl roky, takže jsem sice téměř vše zdárně zapomněla, ale přeci jen tušila, že to nebude klasická severská (ani francouzská) detektivka. Bylo to ale výrazně napínavější než první díl, hodně mrtvých (až moc), nejen lidí, ale i pár sobů, a skoro vše se týkalo sobí policie.
Tentokráte jsme ale na samém severu Norska, na Velrybím ostrově, v jehož bezprostředním okolí jsou už umělé ostrovy, ropné plošiny, kotvící tankery na zkapalněný plyn - prostě Barentsovo moře jako hotový ráj pro Norské království z hlediska nebývalých příjmů. To je pochopitelně v ekologickém podtextu autorem kritizováno, ale až v druhém plánu - v první řadě mu jde zase o propagaci Laponska a jeho obyvatel, tentokrát především "sobařů" a jejich starobyle volného průchodu se stády za pastvou (na ostrov je přes úžinu občas převáželi lodí, když ji nemohli přeplavat), což se "městským" moc nelíbilo, když objevili po zimě vyhladovělé a nyní spokojené soby spásající jim pěstěné (chutné) zahrádky.
Ale ani toto nebylo tentokrát hlavním tématem, tím bylo průmyslové hloubkové potápění s dřevných dobách, tedy 70. letech, a nemístná až nelidská míra experimentování pro lukrativní průzkumné podmořské vrty. Nesmírně zajímavé, neuvěřitelně hrozné a převelice smutné.
Jako v minulém díle bylo bezvadné, že každou kapitolu uvozovalo nejen místo děje, ale datum a čas východu a západu slunce, takže je krásně vidět, jak to na jaře na dálném severu chodí ("jižanka" Nina, ze Stavangeru!, vůbec nemohla spát...), zde začínáme:
"22. dubna; východ slunce: 3.31, západ slunce: 21.15, 17 hodin 44 minut slunečního svitu"
a končíme stylově:
"12. května; východ slunce: 0.42, západ slunce nenastal..."
Přes napínavost byla kniha zase příliš dlouhá, a přitom rozuzlení dost narychlo, takže mi nějak pár motivů, pachatelů a způsobu provedení zločinů stejně nebylo vysvětleno. Za příběh i tak dám o něco víc než u Posledního Laponce: 89%.
To jsem ale do hodnocení nepromítla "české" vydání s nehoráznými hrubkami neodpustitelnými ani na prvním stupni jako shoda předmětu s přísudkem (podle vydavatele, redaktorů, korektorů aj. zodpovědných vždy! neživotné předměty "byli" místo byly), nerespektování středního rodu (děcka "byly" místo byla), záhadné nepochopení rozdílu mezi jsi/si (soustavně! "navštívil si tam" místo navštívil jsi tam, a dokonce i obráceně!), fuj a ještě mnohokráte fuj, když se ve mně krev vařila a musela jsem ten ohavný pohled na neustávající proud hrubek zkousnout, abych knihu dočetla. Takže chybělo jen "aby jste" a míra chybovosti v rodném jazyce se v knize zdatně vyrovnala zdejším poměrům v komentářích, kde se neustále, i před občasná adresná soukromá upozornění, opakují naprosto stejné hrůzy, naneštěstí zrovna u velmi aktivních uživatelů...
Pozn.: mapka v úvodu je užitečná, nejsou na ní ale všechna navštívená místa a hlavně chybí měřítko.
Do tohoto druheho dilu jsem se pustil hned po prvnim, takze jsem vedel, do ceho jdu. Nekdy se stava, ze druhy (a dalsi) dil je slabym odvarem prvniho - nastesti to ale neni tento pripad!! :)
Dej se odehrava v pro nas exotickem severnim Norsku, ale mezilidske vztahy (vykreslene verne) jsou nam duverne zname i z naseho prostredi. Skvela oddechovka, cetl jsem, kde to slo, po par strankach. Urcite doporucuji :)
Moc mě baví prostředí těchto knih. Po Posledním Laponci jsem nezaváhala a hned si vzala v knihovně Vlčí úžinu. Detektivku nehodnotím, ani bych jí tam nepotřebovala, protože mě moc baví Sámové, jejich kultura, zvyky a krajina severu. Ten střet kultur, minulosti a budoucnosti je vlastně až děsivý. A všechny ty zásoby surovin pod zemí ....
Největším objevem bylo, že není tak hrozné na severu mít polární noc, že je možná horší mít slunce celý den a noc. :-D Přečteno jedním dechem.
Oproti jedničce lepší zápletka a prostě lepší detektivka,ale trochu upozadněné to prostředí,které hrálo prim v PL.
Trochu více mrtvol na malém prostoru na můj vkus.
Celkově na pomezí 3-4 hvězdy,převážili nahoru sobi na pohřbu.
Ostuda nakaldatelství Panteon, kolik gramatických chyb pustili v tomto překladu do světa! Překlad KATARÍNA HORŇÁČKOVÁ, korektury zřejmě NIKDO.
Moje hvězdičky jsou pro knihu až v druhé řadě. Hlavně je posílám Laponcům, jejich sobům, norské přírodě a zdravému rozumu. Snad to vše má ještě šanci.
Srovnatelné s prvním dílem, zajímavý příběh v méně známém a méně obvyklém prostředí, který se autorovi opět vydařil. Jen korektor se příliš nevyznamenal.
Já jsem spokojená na 100%. Spousta zajímavých závažných informací. Velmi čtivé. Doufám, že autor brzy napíše něco dalšího.
Já jsem pro sebe žádnou slabinu nenašel. I když od první knihy uběhlo možná i několik let a až od půlky jsem se začal chytat v některých postavách, i když první půlka se četla pomalu a děj jen volně tekl, ke konci přišly peřeje, aby je vystřídala široká řeka. Taková kniha se nečte kvůli detektivce, ale zasazení do - pro mne - exotického prostředí. Viděl jsem před očima soby, cítil zimu i nadcházející jaro. A když se do toho přidá silný osud, trocha ekologie, výsledný elixír je přijatelný.
Zajímavý příběh, kde se střetává tradice a dlouhá historie původních obyvatel s moderní dobou a touhou po penězích spojenou s těžbou ropy v Severním moři.
Nádhera jako v předešlém díle. Hodně se toho děje, je to napínavé, aniž byste se brouzdali potoky krve. Hlavní aktéři jsou bezva, prostředí nádherně neznámé, životu nebezpečná práce potápěčů, ale moc dobře popsané, no a dále - Laponci, jejich zvyklosti, tradice, nálady, živobytí - je fajn s něčím takovým se seznámit. No a nakonec - krása přírody - zvířat a vše co k tomu patří, klidný život s málem, v rozporu s tím šíleně rozjetý vlak mamonu a devastace krajiny. Moc doporučuji k přečtení …. určitě se podívám po knihách s podobnou tématikou.
Dobrý. Četl jsem s mapou na stole i s otevřeným googlem s fotkami severního Norska. Mám tuto oblast rád. Pustá a přehledná. Těch pár vesnic se dá nalézt i na mapě s měřítkem globusu. Jasný je i konflikt starého s novým, tradic a rozvoje, pastevců a těžařů, Laponců a Norů... Když k tomu přidáme příběh, hlavní postavy, trochu o všem popřemýšlíme, je to celkem zajímavé čtení....
Zřejmě to nebude kniha pro milovníky akce, napětí, ani krásných žen. A už vůbec ne pro ty, kteří sní o dovolené v Karibiku, jezdí do Chorvatska a v zimě doma vytápějí na dvacet šest stupňů.. Naopak milovníci severu si přijdou na své.
Volné pokračování z drsného a severského prostředí podle mě trošku pokulhávalo. Trošku jsem se v příběhu ztrácela. Za mě byl určitě lepší první díl, protože byl více zaměřen na laponské tradice.