Kletba milionů
Vlasta Javořická
Reedice slavného románu stále čtené a milované české spisovatelky, jejíž knihy se již desítky let udržují v popředí čtenářského zájmu. Dvoudílný román vykresluje příběh rodiny továrníka Vágnera, jeho ženy a dětí. Vypráví o tom, jak ukvapené rozhodnutí učiněné ve chvíli bolesti a zrady, způsobí smrt dvou lidí a výčitky svědomí po zbytek života. Láska, nevěra, nenávist a znovu láska, zákruty života, tak dobře známé všem, kdož jej žijí. Hluboce lidský úděl nesou románové postavy stejně oddaně, jako je spisovatelka psala a vytvářela. Moudrost ukrytá v příběhu nám znovu opakuje, že peníze a majetek nezaručují zdaleka šťastný a spokojený život. Mějme to stále na paměti. ... celý text
Přidat komentář
Tentokrát obsáhlejší román z prostředí továrny. Rodina Vágnerova žije spokojeným životem, ale jen do určité chvíle, kdy celá rodina utrpí. Pak už to jde jen k horšímu. Vyprávění o tom, že děti rozhodně nemohou za činy svých rodičů, ale že i tak je možno nalézt cestu světla, hlavní je, když rodina drží při sobě. Moc krásný obrázek doby před první světovou válkou i po ní, o jejích ztrátách. Moc se mi kniha líbila, mám moc ráda knihy Vlasty Javořické, a tato byla skvělá, jen jí něco málo chybělo, výjimečně jsem neuronila ani slzu. Další kniha, kterou ráda doporučuji.
Víc se mi líbila první část, za "první paní". Poté to bylo vše příliš dokonalé, i dáma, i děcko....to je sice základní rys Javořický, ale je to moc sluníčkový.
Nechápu ale jedno: pokud druhá žena v prvním manželství měla muže, kterej se nakazil, nevyléčil a měl to pořád v sobě natolik, že to předal jejich děcku a to ani nepřežilo, neměla by to ona logicky taky čapnout a ještě to předat tady továrníkovi?? Jenže ne, on se nezalekne této posloupnosti ale připustí ji a zrodí toho nového dokonalce...
Moje babička měla na půdě ve staré skříni knihy od Vlasty Javořické. Půda byla poměrně těžko přístupná, po strmých dřevěných schodech. Když jsem tak vysoko šplhala v nedělním letním odpoledni, kdy si dospělí povídali a já se modlila, abych co nejdéle zůstala nenalezena a ve světle jediného malého okna mohla prožívat příběhy ukryté v těchto knihách, tak mne rozhodně nikdy nenapadlo, že tam ty knihy mohly být ukryty, protože paní spisovatelka nebyla režimem povolená. Mohlo to tak být. Skrze tuto četbu se ve mně také ukrylo semínko neopakovatelné atmosféry, krásné řeči slov ( ach, ta nádherná čeština), ze kterého vyrostla celoživotní láska k psanému slovu. Narodil se čtenář. Vlasta Javořická byla toho svědkem i jednou z příčin a za to ji nepřestanu děkovat.
U této konkrétní knihy jsem sice nechápala, jak si někdo může komplikovat život jen proto, že je příliš bohatý a znuděný, ale to je vlastně celkem jedno.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2005 | Bez lásky |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
(SPOILER) Za mě nejhorší Javořická jakou jsem četla.
V první části mě štvala postava Berty, která se chovala jak kráva. Chce odejít s dětmi, ale když nemůže, tak zůstane s nimi, ale vůbec si jich nevšímá. Pak se to chvíli zase dalo číst, ale ke konci se zase objevily postavy, o kterých jsme už četli. Opravdu musela autorka používat jenom postavy, které se už v ději objevili? To bylo tak nepravděpodobné.
Za mě teda ne. A ještě to bylo příliš dlouhé a to už jsem četla nějakou zkrácenou verzi...