Klíč k duši
James Hillman
Kniha je určena čtenáři, který se zajímá o cestu individuálního objevování vlastního životního smyslu a o témata na pomezí psychologie a spirituality, a který se také zamýšlí nad svým dosavadním životem. Cesta za objevením individuálního životního smyslu. Publikace zve čtenáře na cestu za objevením jeho vlastního životního smyslu a na této cestě mu poskytuje řadu příležitostí, aby se zamyslel nad svým dosavadním životem, nad svými fantaziemi a myšlenkami, i nad událostmi, které dosud jeho život výrazně formovaly. Kniha byla recenzenty přirovnávána k úspěšným titulům Hilmannova žáka, Roberta Moora.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2000 , PortálOriginální název:
The Soul's Code
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mě opravdu dostala. Neřekla bych ani, že jde o hledání svého smyslu života, spíše o pochopení svého vlastního já, tedy smyslu sebe sama, neboť my sami jsme jedineční. Hillman dává skvělé příklady ze života géniů, kterak se projevovali jako malí, a tím ukazuje, že jedinečnost člověka se projevuje bez ohledu na výchovu, které se přikládá příliš významu. To co nás ovlivňuje, není ani natolik samotná výchova, ale to, jak ji interpretujeme! Hillmanův přístup jistě není pro každého, používá dost mytologie, a je hodně ovlivněn Platónským pojetím duše. Mně jsou tyto přístupy blízké. Knihu jsem přečetla jedním dechem a teď se k ní znovu vracím.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Duše a sebevražda |
| 2000 | Klíč k duši |
| 2016 | Máme za sebou sto let psychoterapie, a svět je stále horší |
| 2014 | Nářek mrtvých |
| 2013 | Myšlení srdce a duše světa |
Hillman mluví o vlastním daimonovi, osudovosti, směřování k cíli a ihned dodává, že svádět vše na osud a odevzdávat se mu je příliš jednoduché řešení, jak se vzdát osobní zodpovědnosti. Zlatá slova. Myšlenka daimona se mi líbí, i když je pro mně nová stejně jako celé platónské myšlení. Velice se mi líbila poslední část, kdy Hillman mluví o prostřednosti, ve které se podle statistiků většina z nás ocitá. Ona statistická prostřednost, ale neznamená prostřenost nebo průměrnost naši, protože nelze o žádné duši říct, že je průměrná. Klíč k duši mě ponouká se na Platóna podívat blíže.