Klíč k výběru partnera pro manželství
Miroslav Plzák
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177281/klic-k-vyberu-partnera-pro-manzelst-177281.jpg
4
70
70
Vtipně, s využitím bohatých zkušeností, získaných při práci v manželské poradně a na lince důvěry, probírá známý psychiatr složité otázky výběru partnera pro manželství. Uvádí různé projevy, které pozvolna narušují soužití manželského páru, dokazuje, že i v milostných vztazích je žádoucí střídmost, a pokouší se charakterizovat symptomy skutečné lásky. Zajímavě popisuje rozličné typy osobnosti a klasifikuje jejich vhodnost, či nevhodnost pro manželský život.... celý text
Přidat komentář
Velmi poučná kniha i pro lidi, kteří manželství, tedy vztah určený primárně k výchově dětí neplánují. Třebas i jen pro zbavení se vžitých, společností a uměním obecně přijímaných, až vnucovaných, leč naivních a ve výsledku škodlivých představ o vztazích a "lásce". Vše podstatné už tu bylo řečeno v předchozích komentářích. Tak jen ocením jemnou ironii příspěvku paní Helenky, jenž sebe samu zove starou rypnou. Důchodkyně, která kritizuje fakt, že dnes rozhodují ti, kterým se ostatní skládají na jízdenku a ještě buzerují a remcaj. To se Vám povedlo. Určitě jste myslela politiky, že?)
Kdybych to bývala věděla dřív:)
V klasifikaci žen jsem se nenašla, jsem nejspíš ein Musterknabe. Pan Plzák servíruje mnoho stereotypů v manželství a vztazích bez servítek, až jsem si říkala, že jsem snad nebyla a nejsem tak naivní. Zřejmě ano. Co s tím? Budu méně mluvit a méně řešit.
Podstatná kniha, nejenom pro výběr partnera. Plzák byl osvícený praktik, jeho klasifikaci partnerů prostě nemá chybu!
Ve své době se dopouštěl i odvážných názorů. Až tolik odvážných, že vy byly velmi odvážné i dneska.
“ Když jedou na výlet čtyři kamarádi, tři z nich se složej čtvrtému na jízdenku, tak těžko může ten čtvrtý rozhodovat, kudy se půjde. “
Dala jsem to z hlavy, on to vyslovil daleko úhledněji.
Plzáku, to by si dneska zíral!
Dneska rozhodují PRÁVĚ ti, kterým se ostatní skládají na jízdenky. A ještě buzerují a remcaj.
;-)
Klasifikace žen a mužů pro případné manželství má cosi do sebe. Kniha mi slovy Zdeňka Svěráka nastavila zrcadlo. Jedním z neatraktivnějších typů mužů i žen jsou dříči. S jednou takovou jsem 25 let pracoval. Bylo neuvěřitelné co stihla: ráno okolo 4-té hodiny budíček, v práci před 6-tou, odjezd zpravidla okolo 15-té hodiny. Přes to vše stačili s manželem (dříčem) postavit svým 2 dcerám na městys - 2 luxusní rodinné domky (v krátkém čase). Podotýkám, že do této kategorie absolutně nepatřím. Tato kniha je úžasné téma třeba na postgraduální práci. MUDr. Plzák byl ve své době nedoceněná špička.
Fantastické! Vrele odporúčam každému. Spústa dobre mienených rád. Kľudne by som znalosti z knihy skúšal na maturite, ako známku dospelosti :)
Před ženami intelektuálkami není dobré si nějak postesknout, protože při obvyklé a běžné frázi, jíž si ulevíme, například: "Ten život stojí za starou bačkoru...", intelektuálka ožije, ihned si zapálí cigaretu a začne diskutovat o smyslu života.
Četla jsem s mírnými obavami. Byla by to vskutku nezáviděníhodná situace, zjistit po 20 letech vztahu, 11 letech manželství, že jsem si vybrala ale úplně špatně! :o))
Dost vtípků. Je to kniha užitečná, připomněla leccos pozapomenutého (neustále se mi vybavovaly naše dlouhé a důkladné předmanželské přípravy v jedné křesťanské rodině), utvrdila v mnohém již praktikovaném, i nějakou tu prospěšnou novinku jsem pro sebe našla. A samozřejmě humor - dá se z toho s úspěchem předčítat partnerovi (ne vše a ne každému).
Třešnička na dortu - se zadostiučiněním jsem si přečetla, že některé aspekty našeho manželství, okolím považované za mírně nestandardní, jsou podle autora vysoce funkční pro zachování pohodového vztahu. Až zas někdo bude kroutit hlavou, pošlu ho do zeleně.
Skvělá kniha. Nejprve jsem se ke čtení musela trochu nutit (dostala jsem se k ní na doporučení známého), pak už se to četlo samo. V mnoha případech se najdete, k závěrům můžete dojít i zkušenostmi, ale nakonec dáte autorovi za pravdu. Ovšem udělat chybu vám to vždy nezabrání. Vtipné jsou příklady z praxe. Povinná četba pro všechny, kdo hodlají jednou žít v páru.
Čtenářská výzva 2015 - KNIHA VĚCNÉ LITERATURY
To bylo teda dílo.... Věcná literatura mě nebere, ale musím říct, že tady jsem se i nasmála... Našla v ní i mnoho pravd, které jsem už zašila z vlastní zkušenosti nebo zkušeností známých... Místy mě kniha nudila, místy jsem četla dál.... S přítelem jsme se dost nasmáli při hledání typu ženy a muže :-D
Dvě moudra, která se mi v knize vážně líbila:
"Je-li partner schopen zapomenout na děti ze svého prvního manželství, zachová se stejně i k dětem z manželství současného."
"Kdybychom rodili my muži, prohlásili bychom každé lehkomyslné početí za zločin a toho, kdo by nás lehkomyslně oplodnil, bychom příslušnými zákony připravili o hrdlo.... Kdybychom my muži rodili, tak zredukujeme erotiku na zcela okrajovou a přísně zapovězenou záležitost." :-D :-D :-D
Kniha mi příjde napsaná dost zmateně a domývám se, že autorovi rady především kdo si má hledat jaký protějšek, je deduktivní a tak nějak to cítím přirozeně i bez knihy. Myslím, že je důležitější chtít se naučit spolu žít...
Výborná knížka pro všechny, kteří se nebojí přiznat, že partnerské vztahy jsou složitější, než cokoliv jiného a neváhají přijmout rady od člověka nanejvýš v tomto oboru fundovaného - dr. Plzáka. Mám jeho knihy o partnerství s pořádným nádechem humoru velmi ráda.
To si přečtete, přitakáte, ano, tak to je, uděláte chybu, na kterou vás upozorňuje, vzpomenete si na Plzáka a máte chuť se tou knížkou umlátit nebo vrátit čas a vynadat sami sobě. Věděl toho hodně o tom, jak to (ne)funguje a stejně si pořád tisíce a tisíce lidí zkouší myslet, že se určitě spletl.
Řekl bych, že se jedná asi o nejpřínosnější knihu z Plzákovy naučné bibliografie... Najdeme tu vše, od rozdílů mezi mužem a ženou, přes jednotlivé osobnostní typy, až po přehledně sestavené tabulky a shrnující závěrečná doporučení. Plzák místy nezapře humorné a nadsazené momenty, či příběhy ze své poradenské praxe. Ale důležitým aspektem stále zůstává ona srozumitelnost a zestručnění, po kterém autor sáhl při třetím vydání. Díky tomu publikace nijak zvlášť nezastarala, protože je úplně jedno v jakém žijeme politickém zřízení, jelikož lidská psychika a párová úskalí v rovnoprávném svazku zůstávají stále stejná.
S humorem a hlubokými znalostmi problematiky společného soužití nás Miroslav Plzák provádí galerií různých typů mužů i žen. Jeho rady i jednotlivé příběhy z jeho lékařské praxe vás opravdu pobaví, ale mohou vám dát i návod, jak v partnerství řešit kraviny i vyhrocené konflikty, ze kterých zdánlivě neexistuje cesta ven. Kniha je nadčasová, protože lidská povaha se ve své podstatě nemění a láska, žárlivost i nenávist budou existovat vždycky. Když si ale knihu přečtete, což vřele doporučuji, zjistíte, že skoro všechno se dá přežít a s troškou rozumu často i vyřešit.
Štítky knihy
láska psychologie partnerské vztahy rodina manželství sexuální výchova naučná literatura
Autorovy další knížky
| 2010 |  Klíč k výběru partnera pro manželství |
| 2000 |  Soužití k zabití |
| 2006 | Othelon aneb Manuál o žárlivosti |
| 1981 | Do nepohody připraven |
| 1979 | K lásce připraven |
V prcesu (freudiánský překlep, no) hledání mě sice těžce diskvalifikuje skutečnost, že nejsem profi farmářem, ale i tak jsem se rozhodl (když prach ještě nezvlh) flintu v žito neházet. Nuže, o výběru partnerů, jak tak koukám, fundovaně psali dva hlavní playeři; jakýsi hustě vousatý strejc Darwin a Anthony Hopkins - Mlčení Jehňátek (viz. foto) - Plzák. Věc je jasná, když se někdo jmenuje Plzák (už jen skutečnost existence rodové linie toho jména ukazuje na zevrubnou orientaci v problematice) tak to prostě nemůže dopadnout špatně. A taky že ne. Při propírání jednotlivých typek/typů jsem si připadal, jakobych listoval štůskem kartiček pokémonů; vlastnosti, plusy, mínusy, bonusy...teď už se asi na lidi nedovedu dívat, aniž bych jim v duchu nějakého toho pokémona na čelo nepřiplác. Tabulka ne/příznivých typologických průsečíků je pak surreálně cynickou(?) třešínkou na dortu; statistiku a letitou klinickou praxi ale asi neoblafneš.
Kapitola sama pro sebe je pak typologie zamilovanosti; co převážně vidíme v umělecké tvorbě je ze své podstaty neuspokojitelná/vyděračská láska kanibalská, v lepším případě sentimentálně romantická s kanibalistickými prvky, nikdy ne láska manželská; při tom právě neochota přijmout přirozenou nutnost přerodu - začíná kolem 6. měsíce - vztahu v lásku neokázalou, zato trvalou, je velkým zdrojem pochybností, zklamání a často vede k rozvoji vlastnosti nejzhoubnější, hysterie, totiž idealizaci sebe sama přenesenou na pár; a běda, když se představa nekoná!...hmm, možná by v rámci duševní hygieny nebylo od věci zinscenovat divadelní hru Romeo a Julie po 20 letech.
Nutno ovšem podotknout, že velká část knihy je věnována problematice dlouhodobého, rovnostářsky párového soužití, reskepktive postupům jak tímto minovým polem projít; předně z min strhnout kamufláž zažitých romantických představ a stereotypů, spatřit je...jak jsou, a pak se kolem nich učit zlehka našlapovat. Zvlášť delikátní je vzájemné přelévání si číší jedu, jenž v rámci negativního emočního přenosu uvnitř páru rozvrací rovnováhu vzájemné žádoucnosti; že tohle všechno autor předestírá s humorem není rozmarem, ale nutnou protiváhou umožňující o tak hrůzostrašných věcech věcně mluvit aniž by se příjemci ošívali, či nedej-amor šprajcli...původně tu měly být heslovité odrážky s krátkým komentem, ale bylo by jich tolik, že to zkrátím; důležité je nevynucování společných činností, rozdělení autority v různých polích působnosti, uznání, prostor, všeobecná střídmost (vs askeze x narkomanie), balanc citově-mocenské a/symetrie, oboustranná dohoda/schopnost přejít ve vyhrocených časech do režimu formálního, taktilní sympatie - přítulnost (vs povrchnější sympatie vzhledová), !zažitý rytmus!, nespravovat co funguje, nehňahňat se ve všem, nebát se mlčení a osvěžovat se změnou v zábavě, jídle a volnočasovými aktivitami vůbec...ultimátně osvěžující volnočasovou aktivitou je pak potomek...v konci bych ještě přidal motto nezaměňujme ctnosti za jejich funkci...funkce (např. stabilita a spokojenost) lze dosáhnout, a často je to vlastně i nejreálnější variantou, spíše změnou přístupu, než upínáním se k nějaké virtuální ctnosti; chci říct, teď mi třeba pocit, který jsem původně dojemně choval, a sice že se už jen četbou téhle knihy zpronevěřuji jakési vlastní opravdovosti (či dokonce podvádím; jo, fakt jsem taková trubka:) přijde žalostně naivní...a že mnou skrzevá četbu mnohdy projel trpký osten je cena za otevření očí (v mém věku tragikomické, ale tak co, lepší pozdě, než po smrti) víc než přijatelná. Bylo by však hrubé redukovat Klíč na toto...prostě si jej přečtěte...a to i když se v závazky zrovna nehrnete, ono je tu mnoho sebereflexivně přínosného, jako i do života obecně přenosného. Závěrem bych dodal, že jde, k mému překvapení, spíše o manuál pro muže; sufražetky by, byl by-li ještě mezi námi, Plzáka z fleku kastrovaly rezavým nožem, není pochyb. (upřímně, Míra místy působí jako konzerva i na mě; jistě, základní vzorce lidského chování a vztahů zůstávají beze změn...přístupy k nim se ale posunout mohly, ne?) Každopádně mrazivě vtipné, čtivé & poučné. Tak to má být, víme, pane Darwin?...a né mi tu, s divým leskem v oku, mávat před nosem komparatistikou zobáků galapážských pěnkav.
Hodnotit budu prozíravě až po diamantové svatbě.
PS: Za velmi vážné je nutno považovat, že mlčení není projevem citového nezájmu muže. Muž je zálesák, a pokud není, tak za moc nestojí. Tři zálesáci dokážou sedět u ohně a mlčet. Ani jeden neřekne: Chlapi, vy mlčíte. Asi mě nemáte rádi.