Klíčotepci
Robert Jackson Bennett
Strhující finále trilogie Záhutí uzavírá příběh oceňovaných románů Čaropisci a Světatvůrci. Sancie, Klef a Berenika už čelili mnoha zákeřným nebezpečím. Tentokrát však nestojí proti baronům loupeživých korporací ani proti nesmrtelnému hierofantovi, nýbrž proti entitě, jejíž vědomí zabírá polovinu světa entitě používající skribovací magii nejen k upravování neživých předmětů, ale též k ovládání lidských myslí. Aby s ní vůbec dokázali bojovat, pomocí skribovací technologie přeměnili sebe i své spojence v armádu, jakou lidstvo ještě nevidělo. Společnými silami osvobodili alespoň některé vazaly nepřítele, a dokonce porazili několik jeho strašlivých strojů schopných měnit realitu. Navzdory jejich úsilí však nepřítel pokračuje v nelítostném tažení za svým hlavním cílem: prastarými, dávno ztracenými dveřmi do jádra veškerého stvoření. Sancie a její přátelé mají poslední možnost tohoto neporazitelného protivníka zastavit. Nepřítel ovšem může mít v jejich řadách špiona a v rukávu poslední trik. Chtějí-li Sancie, Klef a Berenika získat alespoň malou šanci na vítězství, musejí přinést větší oběť než kdy dřív.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
Locklands, 2022
více info...
Přidat komentář
Uplynulo osm let od událostí Smrtné noci a svět od té doby balancuje na hraně zkázy. Tisícihlavá armáda Tevanne ničí jednu lidskou osadu za druhou, zatímco Krasedes na druhém konci pevniny nadále sní o konci magie, nehledě na milionové oběti. Nejlepším plánem na přežití se tak zdá být uzavření smlouvy s ďáblem...
Robert Jackson Bennett je podobným inovátorem epické fantasy, jako byl ve svých počátcích Brandon Sanderson. Nápaditým způsobem pracuje s tradičními motivy, vymýšlí ohromující světy a do hlavních rolí obsazuje sympatické hrdiny. Zatímco první díl trilogie Záhutí představil originální principy čarování, ne nepodobné modernímu programování, v druhém díle jsme byli svědky zrodu „umělé inteligence“ v magickém slova smyslu. Boj o přežití je tedy logicky motivem závěrečné knihy, jen namísto terminátorů se válčí s oživlou magií, jež je rozhodnuta svět natvrdo restartovat. Klíčotepci tak ve mně zase jednou vyvolali ten báječný pocit úžasu nad tvůrčí fantazií a svéhlavým dobrodružstvím.
Americký spisovateľ Robert Jackson Bennett sa naposledy vracia do svojho technicky bohatého sveta. Tu premenil programovanie na vlastný druh mágie. Skribovanie je to, čo otvára nielen dvere, ale aj mysle. Ide o zložito vytvorený systém, navyše oklieštený mnohými pravidlami. Jeho vystavaniu venoval autor veľký priestor v prvej knihe Čaropisci, aby sa dej zase rozbehol v pokračovaní Světatvůrci. Všetko malo pôsobiť logicky. Problémom sa stali tie časti príbehu, ktorým až takú pozornosť nevenoval.
Priblíženie diania v mestskom štáte Tevanne bolo skôr okrajové. Postavy dostali len toľko priestoru, aby ich čitateľ dokázal rozlíšiť. Od prvej strany je ale jasné, že čokoľvek bolo budované, viedlo to k tomuto. K veľkolepej bitke, ktorá má zmeniť celý svet. Práve o tomto hovorili zákulisné mocenské hry a politikárčenie. A teraz sa majú ľudia spojiť, aby bojovali proti ďalšiemu prefíkanému nepriateľovi.
Tón celého rozprávania pritom udáva už prvá kapitola. Ubehlo niekoľko rokov, počas ktorých rebeli posilňovali svoje pozície. Snažili sa zachrániť nielen nevinné obete, ale takisto „kradli“ ľudí nepriateľa. Tých, ktorí prišli o slobodnú vôľu a stali sa bábkami v rukách mágie. Napätie by sa teda dalo vyslovene krájať. Celé povstanie visí na hrane noža. Stačí jediný krok vedľa a príde deštrukcia.
Text aj vďaka tomu pôsobí hutne. V spojení so strhujúcou atmosférou čitateľ vyslovene hltá každé slovo. No podobne ako postavy, aj my si musíme na odpovede počkať. Pretože tie autor neservíruje na podnose, hoci niektoré sa dajú vydedukovať z prečítaného. Pátranie po pravde a strategizovanie striedajú veľkolepé boje, z ktorých hrdinovia len tak-tak vyviaznu. Väčšinou s nemalými stratami.
V tých pokojnejších okamihoch vyniknú aj filozoficky orientované témy. Povstalci sa totiž v boji proti nepriateľovi uchýlili k podobným praktikám. Zrazu je nastolená otázka, ako málo stačí, aby sa z niekoho stal zlosyn. Lebo ako hovorí ľudová múdrosť, cesta do pekla je dláždená dobrými úmyslami. Niečo podobné na vlastnej koži zažívajú aj protagonisti.
Výraznou témou na zamyslenie je určite strata vlastnej identity ako následok vytvorenia akéhosi kolektívneho vedomia. Homogénnej bytosti tvorenej stovkami myslí. Nielen preto je náročné vyznať sa v postavách. Práve tu sa prejavuje jeden z nedostatkov série. Bennett postavy od úplného začiatku vnímal ako druhotné. Ich charaktery síce vybudoval, ale zároveň ostali nevýrazné, aby nezatienili svet, v ktorom existujú. V tejto knihe aktéri ešte viac splývajú. Ak v tom bol zámer, treba mu určite zatlieskať.
Napriek tomu ide o pomerne nepríjemný jav. Pre čitateľa je o to náročnejšie vžiť sa do motivácie zúčastnených. Nehovoriac o tom, že sa tým oslabuje dôležitosť tej-ktorej sebaobety. Ďalším slabým miestom sa poľahky mohla stať aj zbytočne lineárna dejová linka. Tento problém vcelku zdarne zakrýva odbočovanie do minulosti a aj gradujúce napätie. To vybuchne do veľkolepého záveru, v ktorom navyše zaznievajú mnohé posolstvá. Najsilnejšie sa hovorí o tom, že na pretvorenie sveta niekedy nepotrebujeme veľkú mágiu. Celkom postačí obyčajná usilovnosť.
Kniha Klíčotepci pomerne zdarne uzatvára trilógiu. Odpovedá na posledné čitateľove otázky. Zároveň ale na posledných stránkach otvára dvere k niečomu novému. Pre naozaj podrobne prepracovaný magický systém je čítanie miestami náročné na pozornosť. Viac ako postavy alebo dej však zaujme svet samotný a to, ako sa mení. Obdobne čitateľov upútajú aj myšlienky ukryté medzi riadkami.
Štítky knihy
pro dospívající mládež (young adult) LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
2020 | Čaropisci |
2015 | Město schodů |
2017 | Město mečů |
2021 | Světatvůrci |
2018 | Město zázraků |
Asi se vyplatí číst knihu po knize hned. A možná stojí za to se na začátek vrátit. Ale i tak to byla jízda. Do tří čtvrtin jsem si zpíval s Dykem a Mertou: "Kdykoliv se sejdou dva anebo tři, aby vzývali noc ve jménu tmy, stačí, abychom povstali a řekli: Ještě jsme tu my!" A na konci jsem měl i knedlík v krku. Nicméně úplný závěr překvapivě uhnul nějak do ztracena. A ono to asi jinak nešlo. Od stařeny jsem tušil, o koho jde i jak se Klavides, Krasedes a "Tevane" protnou.
Nicméně - způsob fungování Bienvene a Digastili (určitě to není dobře, ale pocit je důležitější, než přesný zápis) je fascinující i děsivý. V době robotů, v době AI, v době po pandemii z některých vizí mrazí.
Tak ještě se vrátím k městům, ale teď si musím dát od silných emocí i zvratů, bojových scén a nekonečného utrpení pokoj. Na chvíli.