Klíčotepci
Robert Jackson Bennett
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527000/bmid_klicotepci-655e3a335a921.jpg
4
89
89
Strhující finále trilogie Záhutí uzavírá příběh oceňovaných románů Čaropisci a Světatvůrci. Sancie, Klef a Berenika už čelili mnoha zákeřným nebezpečím. Tentokrát však nestojí proti baronům loupeživých korporací ani proti nesmrtelnému hierofantovi, nýbrž proti entitě, jejíž vědomí zabírá polovinu světa entitě používající skribovací magii nejen k upravování neživých předmětů, ale též k ovládání lidských myslí. Aby s ní vůbec dokázali bojovat, pomocí skribovací technologie přeměnili sebe i své spojence v armádu, jakou lidstvo ještě nevidělo. Společnými silami osvobodili alespoň některé vazaly nepřítele, a dokonce porazili několik jeho strašlivých strojů schopných měnit realitu. Navzdory jejich úsilí však nepřítel pokračuje v nelítostném tažení za svým hlavním cílem: prastarými, dávno ztracenými dveřmi do jádra veškerého stvoření. Sancie a její přátelé mají poslední možnost tohoto neporazitelného protivníka zastavit. Nepřítel ovšem může mít v jejich řadách špiona a v rukávu poslední trik. Chtějí-li Sancie, Klef a Berenika získat alespoň malou šanci na vítězství, musejí přinést větší oběť než kdy dřív.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2023
,
Host
Originální název:
Locklands, 2022
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Nejspíše jsem od zakončení trilogie očekával trochu něco jiného... Nevím přesně co, ale to co jsem dostal to nebylo. Knihu jsem poslouchal jako audio, a prvních 60% knihy jsem se musel opravdu přemlouvat, abych se posunul dále. Poslední třetina už byla lepší, dalo by se říct, že i napínavá, ale celkový dojem z knihy to uplně nespravilo. Jsem rád, že se vyřešil osud Klefa a překvapivě i Kraseda.
Závěrečný epilog ve mě zanechal smíšené pocity - byl jsem rád, jak přběh skončil, ale děsilo mě, kam se svět, který Ber se San vytvořili, posunul...
Málo platné, autor na mě může sypat z rukávu jeden nápad za druhým, předhánět se v originálních, dobrodružných i akčních scénách a přece jsem audioknihu poslouchala vlažně. Navíc nehorázně dlouho. Protože jsem si prostě neoblíbila hlavní postavy. Jakože vůbec. Prim hrají ženy + jiné entity a já si k jediné z nich nedokázala najít cestu... měla jsem úplně na salámu, co se s nimi stane. Ve druhé polovině knihy jsem znásobila frekvenci poslechu a dojem šel nahoru, přesto si u mě Sancie s Berenikou vykrundili jen lehký nadprůměr za výše uvedené klady. 60-65%
Myslím si, že užívateľ matufran dokonale zhrnul aj moje pocity po prečítaní celej trilógie. Len podotknem, že ten záver sa niekomu môže zdať rýchly, ale všetko do seba pekne zapadlo, a úprimne, ja osobne som mal skôr mrazenie na zátylku z celkového záveru tejto trilógie a Robert Jackson Bennett si aj touto ďalšou trilógiou upevnil svoje postavenie medzi mojimi top autormi. Teším sa na jeho ďalšiu tvorbu!
Časový skok, jenž se odehrává mezi druhý a třetím dílem je ze začátku docela matoucí a jakožto čtenář jsem měl pocit jako bych byl vrženy do úplně jiného světa. Časem se však ukáže, že to byl záměr opodstatněný. Příběh se opravdu odehrává v úplně jiném světě než v předchozích dvou dílech a pěkně vyniká rozdíl světa před a po Tevanne.
K tomu se váže i to, že mně chybělo prostředí “starého Tevanne - jeho kampony a plebsiny. V Klíčotepcích však objevujeme novou výspu lidstva a to Givu, což je společenstvím přeživších žijících na moři. Má to však jednu výhodu - díky tomu poznáváme to, jak se tato společnost dál vyvinula - a rozhodně to není nudné objevování.
Co se týče postav, tak ty nám vyspěly. Sancie i Berenika jsou starší, moudřejší, ale stále stejný třeštiprdla. Novou postavou je Diela, která není tak výraznou postavou, za to neméně důležitou. Samozřejmně nesmím zapomenout na Klefa, což je vlastně důvod proč Giva tak dlouho uniká Tevanne. Kromě toho se opět setkáme s Krasedem Magnem, setkání s ním čtenáře překvapí.
Příběh má ze začátku pomalejší rozjezd, zejména díky výše zmíněnému časovému skoku. Proto chápu, že může i milovníka série závěrečný díl odradit od jeho přečtení. Nicméně pokud vydržíte dostanete poměrně uspokojivý závěr, kde se konečně vyřeší minulost Klefa.
Abych řekl pravdu, tak závěr celé série mě dojal a současně rozesmutnil. Jednak proto, že jsem si uvědomil, že s hrdiny už se v novém dobrodružství nesetkám, druhak pro jeho pěkné zakončení. I když musím uznat, že celé uzavření v Epilogu na 4 stránkách bylo takové moc rychlé.
Ne, že by se mi závěr trilogie vyloženě nelíbil, ale zkrátka jsem v rozpoložení, kdy jsem od děje potřebovala něco trošku jiného - trochu víc napětí?
Třetí díl je napěchovaný akcí. Hlavní postavy se snaží přechytračit milion myslí v jedné, což nastavuje vysokou laťku. Řešení problémů je kreativní, a samozřejmě se po cestě objevují nečekané zvraty, ale vlastně tak nečekané nejsou.
Jak bylo již řečeno, osobně jsem od toho čekala něco jiného, ale i přesto celou sérii považuji za dobrou a doporučuju k přečtení.
Opět dokonalá trilogie a bravurně zvládnuté všechny tři díly příběhu. Snad jen začátek je trochu složitější, když autor své čtenáře náhle hodí do zcela nových vod příběhu posunutého od konce druhého dílu pěkných pár let.
Líbí se mi vyznění celé trilogie a stejně jako Božská města i tady byla vidět promyšlenost celého příběhu od začátku do konce.
Doufejme, že se Bennett stejně dokonale zhostí i nějaké další knihy.
Mně se Klíčotepci nakonec líbili víc, než předchozí Světatvůrci.
Konečně do sebe vše zapadlo.
A Jitka Ježková tomu všemu dává nejméně jednu hvězdičku navíc!
Tak a jedna z nejoriginálnějších fantasy co jsem za dlouhou dobu četl dospěla ke svému závěru. Konečně se dozvíme o původu Klefa, Valyrie i prvního z hierofantů a zjistíme jak to všechno dopadne. Mnoho toho bez spoilerů říct nelze, děj má samozřejmě své mouchy, ale za sebe jsem se nenudil, byl jsem skutečně zvědavý jak to dopadne a rozplétání minulosti i tu jednu skutečně epickou bitvu si velice užíval. Konec vskutku působí poněkud zvláštně, nicméně celkem mi i seděl k tónu vyprávění. Určitě bych dovedl vymyslet i jiné konce, ale nezaručil bych že lepší, takže si na něj stěžovat určitě nebudu. Za mě rozhodně doporučuji celou sérii.
Tak tady jsem byl z Bennetta zklamanej. Konec byl nijakej a celou dobu jsem se pořádně nechytil, ten skok v čase mezi druhým a třetím dílem, bez toho aby se ve trojce zmiňovaný události nějak rozváděli, to byl blok, přes kterej jsem se až do konce nedostal.
První trilogii mám na žebříčku o kus výše.
Audiokniha - Jitka Ježková to prostě umí.
Za mě byl taky tento díl nejslabší. Pořád jsem čekala, že něco přijde ač to bylo velmi akční, tak mi tam něco stále chybělo. Konec trochu zklamání.
Za mňa osobne táto posledná kniha sklamaním. Začína to byť totálne neprehľadné a úplný zmätok. Skribovanie párovanie platovanie a kopa inych nepochopiteľných udalosti pokope. Tak ako som bol nadšený z 1. knihy a unikátneho konceptu, tak som sklamaný z tohto finále. Skoda no…
No, tak to mám za sebou. Doposlechnuto jako audiokniha. Za mě byl poslední díl nejslabší a už mě v celku dost nudil. Ani konec mě ani moc neuspokojil. Kdybych to neposlouchala, tak to asi ani nedočtu.
Trilogie Záhutí je něco naprosto odlišného od všeho, co jsem kdy četla. Je to příběh, který začíná v malé komůrce jedné malé zlodějky, která ukradla na první pohled obyčejný, i když krásně zdobený klíč. Je to příběh, který je neskutečně promyšlený do každého nejmenšího detailu a prošpikovaný originální magií od začátku do konce. A je to příběh s dramatickým dějem a epickým soubojem o zachování existence světa v závěru.
Autor tady povýšil magii na něco zcela jiného - spíše by se dala přirovnat k programování, které přetváří realitu. Vytvořil složitý systém, který ale dává smysl, i když je někdy trochu obtížné s ním držet krok. Postupně se tak setkáte s nejrůznějšími vynálezy, přístroji, ale i létajícími městy nebo lidmi s přetvořeným a propojeným myšlením, či předměty ohýbajícími skutečnost k obrazu svému. Ač je tento magický systém důmyslně vymyšlený, postupně stále více zastiňoval postavy samotné. Každý krok autor vysvětloval a popisy toho, co a jak se stane, jsou místy opravdu zdlouhavé. Postavy, které mě v prvním díle tak bavily, se mi tak postupně zdály plošší a méně výrazné, některé dokonce zmizely vlivem událostí úplně.
Právě to je největším nedostatkem série. Protože i když je sledování téměř oživlé magie fascinující sledovat, ty interakce postav v tom pravém slova smyslu chybí. A přitom Sancie, Klef, Berenika i Gregor by si více prostoru opravdu zasloužili. I navzdory tomu kniha nepostrádá napětí, nicméně tím, že třetí díl je už od začátku opravdu monumentálně epický, nezbylo už mnoho prostoru, kam dále by vůbec mohl vygradovat. Závěr, přestože velkolepý, tak nedokázal naplno pohltit, uběhl až příliš rychle, a příliš do ztracena. Přitom je svým způsobem dost hořkosladký a měl potenciál vzbudit více emocí. I tak ale sérii hodnotím jako celek kladně, protože co knihám někde chybí, dohání jinde svou originalitou.
Hodnocení: 60%
Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Host.
(SPOILER)
Ten konec měl být šťastný, ale byl spíš zatraceně děsivý.
A neměl logiku.
Proč byl děsivý? Vám nepřijde sakra děsivý, že skončíte jako poslední dva lidi na celé planetě? A to, že se milujete, vás sakra nezachrání.
A proč neměl logiku? To mi neříkejte, že entita s takovou inteligencí, že dokáže vyvolávat dveře do jiných realit i do stvoření světa, by nedokázala obejít jeden aug z "úsvitu jejích časů"?
První díl této série byl úžasný, druhý už méně a tento? Kdyby mi opravdu nezajímalo, jak to všechno dopadne, odložil bych knihu nejpozději v půlce.
Z mého pohledu neuvěřitelný chaos, kdo je kdo, různé reality a o co zde vlastně jde? Skribování myslí, dráhování, párování....? Asi už toho všeho bylo příliš a tak nějak jsem se ztrácel. Vůbec si nejsem jistý, že kdyby mi někdo požádal, abych mu knihu svými slovy odvyprávěl, jestli bych to dokázal ( já to vím, nedokázal).
Za mě velké zklamání, ale tak to někdy bývá :-(
(SPOILER)
Tak - a je dobojované. Zrevala som sa hneď niekoľkokrát, dokonca aj doslov čítam s gučou v hrdle. Neviem prečo to na mňa tak silno zapôsobilo. Kvôli obetovaniu? Osamelosti? Láske? Rodine? Spomienkam?
Nie vždy potrebujeme magické a technické zázraky, niekedy stačí mať pri sebe len niekoho, koho milujeme a nech je to akékoľvek klišé, tvorí to celý svet. Manželku. Deti. Milovaného.
Celá spoločnosť, celý ich svet sa mení. Od udalostí v prvom a druhom diele prešlo niekoľko rokov a vojna zasiahla každý kút, kontinenty, ostrovy aj moria. Sancia a jej partia sa musí vydať na samovražednú misiu, kde sa stretnú s neskutočne silnými protivníkmi. Dôjde na známe matematické “winnetuovopravidlo - nepriateľ môjho nepriateľa je môj ehm, no nie úplne priateľ, skôr spojenec, aj keď to tak na začiatku nevyzerá. A potom dôjde na ohýbanie reality, doslovné využitie fyzikálnych zákonov, pretváranie skutočnosti a skribovanie (nech si jedna vec myslí, že je to inak), manipuláciu času (* tu mám jednu otázku na tých, to už čítali) a zotročovanie myslí a využívanie nemožností až na krajnú mieru. Lietanie? Áno, odfajnuté. Ponorka? Tiež. Lietajúce mestá, dvere do inej reality, alebo k tvorcovi sveta, prepojené mysle ľudí aj to všetko. Check.
Čo ma dostalo a udivovalo zas a znovu, bolo zdieľanie emócií, súcitu, vedomostí a tak podobne symbióza za vyššie dobro spoločnosti, ktoré mení civilizáciu na niečo viac. Ak mi aj spočiatku robilo problém porozumieť združeniu osôb (kadenciám Bienveni, Disegni, Ludi), neskôr som ich brala ako jedno. Ak toto nie je new weird po novom, tak potom neviem, čo iné by to mohlo byť.
Klíčotepci sú perfektným mega vyvrcholením predchádzajúcich udalostí, a keď hovorím mega, naozaj tu nič nie je malé. Mierka sa rozrástla z jednej štvrti, z mesta až na celý svet. Za mňa, oplatí sa to čítať aj bez prestávky, všetko sa krásne vysvetlilo a prepojilo (doslova, je tu návrat na známe miesta).
-
* A teraz tá mini technická otázka. Hierofant v zajatí pri mučení prežil akoby niekoľkodesaťtisíc rokov, ktoré neskôr využil. Teda sa dá využiť minulý čas, ale v skutočnosti neprežitý, tak ako to, že Sancii sa potom uberá prirodzený čas a starne rýchlejšie? Jej sa uberá budúci, či súčasný čas? On sa tým pádom oslabil, tiež, zostarol? Ale aj tak je teda jedno, ktorý čas sa vezme? Minulý, či budúci? Fiktívny? Hm
Táto časť sa odohráva osem rokov po druhej časti, čo ma celkom zarazilo, takéto veľké náhle časové skoky nemám rada, hlavne keď sa tam z ničoho nič objavia postavy, ktoré tam predtým (asi) neboli. Taktiež sme zrazu hodený doprostred vojny voči zjavne neporaziteľnej entite, keďže tá má prístroje, ktoré vedia vymazať realitu. Čo mi ďalej nesedelo je to zdieľanie myslí, prišlo mi to príliš zvláštne a neuchopiteľné. A celkovo som veľkú časť knihy mala pocit, že poriadne nerozumiem tomu, čo sa tam deje, samé augy, skribovanie, kadencie, divné prístroje... Ale aj napriek tomu všetkému sa mi to čítalo veľmi dobre, autorov štýl písania mi sedí, číta sa mi to samé a aj postavy som si celkom obľúbila. Celý čas som si ale hovorila, že vyššie hodnotenie ako druhej časti tejto nedám (3 hviezdičky), ale záver ma rozbil, ten je dosť emotívny, aj keď posledným pár odstavcom som už zas nechápala :D. Som zvedavá na autorovu ďalšiu tvorbu, hlavne na to, s čím ešte príde.
I u třetí knihy došlo k dalšímu velkému časovému posunu. Konec Světatvůrců znamenal začátek války, opravdové velké války. A Klíčotepci se posunuli na dějové lince o celých osm let. Bitvy dávno zuří, tisíce lidí jsou mrtvých nebo zotročených. A naši staří známí žijí ve vlastní zemi, která zní trošku jako utopie. Ale taková idyla to zaručeně nebude. Jak to tak vypadá, někdo stále musí chránit ostatní lidstvo a snažit se o nápravu.
Trošku mě mrzí, že autor skáče po takových úsecích a vynechává tím docela zásadní vývoj, jak v příběhu, tak v postavách. Rovnou skočí tam, kde potřebuje, ale ten mezičlánek přitom vynechá. Díky tomu mám pocit, že o spoustu věcí přicházím, jelikož se k nim nedoberu postupně, ale dozvím se je jen tak mimochodem při nějaké zmínce. Navíc ztrácím pocit blízkosti s postavami, když velká životní rozhodnutí padla v době, která byla vynechána.
Jako další je tu ta zvláštní metoda spojení 'Sanciiných lidí'. Přijde mi to už trošku přehnané. Nedokážu si představit komunitu tisíců lidí, kteří žijí tímto způsobem a komunikují takhle navzájem. Vždyť tím ztratí veškerou možnost nějakých tajemství, vlastních osobních myšlenek, téměř svobody. Jako nápad dobré, ale hrozně naivní myšlenka, která by podle mě nemohla fungovat. Autor to sice trochu i vysvětluje, ale i tak to není moc reálné. Během čtení se to jeví jako jeden ze způsobů, jak by mohlo lidstvo přežít, nebyly by války a nepřátelství. Zní to moc hezky, ale všechno má i svou stinnou stránku.
Velká část knihy se poměrně vlekla. Dlouhé popisy, pomalý postup při výpravách. Hrdinové stále chrlili jeden nápad za druhým, jeden bláznivější než druhý. Chápala jsem jejich pohnutky, jen ten proces byl poměrně pomalý. Chvílemi jsem ztrácela sílu číst, protože jsem měla pocit, že se nic velkého a zásadního neděje. Když přišel nějaký nápad, byl hrdiny dost detailně vysvětlován, včetně procesu, jak k tomu dospět. Jenže ne vždy jsem tento tok myšlenek dokázala sledovat a chápat. Do toho všechny souboje a problémy, které museli řešit, se popisovaly doslova na hromady odstavců. Takže jsem ztrácela nadšení i chuť číst. Jako bych četla stále to stejné, jen různě popsané. Po nějaké době a po třech knihách to poměrně omrzí.
Stále je to dobrý fantasy příběh, s něčím novým a neokoukaným. Bavily mě postavy, námět, nápad se skriby, který často zněl už trošku jako sci-fi, i to, jak to bylo místy napínavé. Bylo ale dost mezer v dlouhých nudných popisech, v časových skocích, které čtenáře obraly o sblížení s hlavními hrdiny. Nejlepší byl první díl, který byl něčím novým, co mě chytlo opravdu od začátku do konce. S dalšími knihami však napětí klesalo a čtení mě nedokázalo tolik pohltit. A některé pravdy, které postupně vyplouvaly na povrch ohledně Kraseda, Klefa a Valerie, mě v podstatě napadly už dřív, takže to nebylo takové překvapení. Asi víc než o příběh jde o poselství, o to, že lidstvo se svými vynálezy a nápady samo ničí. A zvlášť, pokud je u moci někdo, kdo to může všechno zneužít...
Z posledních stránek, kdy už se začalo všechno vysvětlovat, uzavírat a byl z toho cítit konec, jsem měla největší radost. Konečně se to dělo. Šest set stran trvalo dojít k tomuto bodu. Určitá část mě potěšila tím, jak vlastně skončila, ale poslední stránky už bylo silné kafe. Smutné, depresivní a epilog už na moji hlavu trošku moc. Ale jo, stálo to za to...
(SPOILER)
03/2024
Monumentální zakončení trilogie Záhutí.
Od začátku do toho Bennett šlape. Trochu jsem doplácela na to, že Světatvůrce jsem četla už dost dávno, ale kniha naštěstí funguje i bez přesných znalostí předešlých dílů.
Bavilo mě to ohromně. Neskutečně to utíkalo, děj byl napínavý, postavy jako vždy skvělý, všechny fíčury fakt neskutečně vymyšlený (ale tohle obdivuju na všech autorech sci-fi a fantasy, co dokážou vymyslet).
Užila jsem si to, (před)závěr epickej, jen ten konec...Achich, to byla trochu bolavá noha. Vlastně to tak vyšumělo do ztracena a těžce mě to neuspokojilo.
Dva poznatky:
1. Kadence - tohle je naprosto skvělý! Takovej vynález bychom potřebovali ve společnosti, jak by nám bylo, kdyby se lidi pořád nedohadovali (i když ono by stačilo trochu víc komunikovat...).
2. Asi mi nějak uteklo, co se stalo s lidmi, na které historicky použili čisticí hůlku...Přece nezůstala jen jedna osoba! Takže mi moc nesedí, že jen jedinej člověk byl bit na tom, že na něj použili čisticí hůlku...
Záhutí bylo skvělý a i když nejsem nadšená z konce, musím dát plnej počet, protože mě to fakt velmi bavilo.
90 % a doporučuju všem!
Autorovy další knížky
| 2020 |  Čaropisci |
| 2015 | Město schodů |
| 2017 | Město mečů |
| 2021 | Světatvůrci |
| 2018 | Město zázraků |
První díl série byl neuvěřitelně originální, druhý byl úžasný už trochu méně a třetí díl je naprostý chaos: skribování myslí, dráhování, párování, augy, kadence, ohýbání reality, manipulace času i prostoru …zkrátka bramboračka plná magických zázraků a lidí s propojeným myšlením.
Je tu monumentální úvod, přemíra akce (méně by bylo více), hromada napětí, ale původně osobití hrdinové jsou teď v tom "přeskribovaném" světě tak trochu plošší a často i nesympatičtí. Zkrátka, stejně tak jako se ztratila originalita samotného skribování, vybledla i přitažlivost hlavních postav.
Myšlenku skribování stále považuji za geniální nápad, ale sestupná úroveň série je jednoznačná. Poslouchala jsem jako audio, ale souběžně jsem za tu dobu přečetla devět papírových knih, protože mě příběh nechytil. Všechny ty entity mě unavovaly, poslech se mi táhl, nebavil a dokonce ani epický závěr nevyzněl úplně epicky.
Za mne zklamání.