Klíčové otázky evangelia

Klíčové otázky evangelia
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337027/mid_klicove-otazky-evangelia-dSt-337027.jpg 4 9 9

Meditace pronesené při duchovních cvičeních pro papeže Františka a římskou kurii. "Ježíšova slova, o nichž jsme rozjímali, nám ukázala cestu, která vede k přilnutí k Bohu, abychom mu pomáhali vtělovat se do tohoto světa, do našich ulic a náměstí...".

Literatura světová Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: , Paulínky
Originální název:

Le nude domande del Vangelo. Meditazioni proposte a Papa Francesco e alla Curia romana, 2016


více info...

Přidat komentář

Dudák1979
10.04.2024 4 z 5

Velmi zajimave a podnetne uvahy, zvlaste prvnich 7 mi zabrnkalo na struny srdce...

mirektrubak
07.01.2022 5 z 5

„Jestliže se uzavřu do svého já, třebaže ozdobený všemi ctnostmi, a neúčastním se existence druhých, jestliže nejsem citlivý a neotevírám se druhým, mohu být bez hříchů, a přesto žiji ve stavu hříchu (Giovanni Vannuci)“

Komentář archandělky byl tak nakažlivě nadšený, že jsem měl Klíčové otázky evangelia v rezervačním systému své knihovny objednaný ani ne za deset vteřin poté, co jsem ho dočetl. :-) A rozumím okouzlení, které kniha vyvolala, cítím se podobně osloven a zasažen, pohnut a povzbuzen k tomu, abych se zase o trochu víc pokoušel žít svůj život odvážněji – s vědomím trvalé Kristovy lásky a Jeho důvěry ve mě.

Témat se na relativně malý počet stran vejde mnoho a skoro každé mě zaujalo. Důraz na primát skutků nad naukou (Weil: „Ne z toho, jak mluví o Bohu, ale z toho, jak hovoří o věcech života, poznávám, zda dotyčný člověk pobývá v Bohu“) a na skutky jako prostředky k tomu, být druhým darem a požehnáním. Důraz na otevřenost vztahu s Bohem (nikoli jen vztahu k Bohu) a jeho důležitost (Maritainovo „nikoli dělníci podle pánových rozkazů, ale umělci inspirovaní Duchem“). Důležitost neustálého hledání Boha a kladení si otázek o Něm. Vědomí Boží touhy po naší touze. Inspirace k překročení formálních podob náboženství a ukončení upřednostňování sebe (jednotlivce i církevního společenství) před živým vztahem k živému Bohu. Výzvy ke zbavení se strachu z Boha (protože opakem strachu není odvaha, ale víra). A podněcování k Lásce, to zejména: vždyť bez ní nejsme víc než dunící kov a zvučící zvon.
Považuji tyhle věci za jádro svého křesťanství a stejně jako lidunka1 v dřívějším komentáři jsem šťastný, že můžu žít tohle dobrodružství lásky.

„Osvěcuj druhé, a tím budeš sám osvícen, uzdravuj druhé, a tím budeš sám uzdraven. Nesetrvávej sehnut nad svými příběhy, nad svými porážkami nebo vítězstvími, ale zabývej se touto zemí, tímto městem.“

„Všichni se rodíme jako vášnivá bytí. Náš život nepostupuje vpřed skrze příkazy nebo zákazy, ale vášní. Nepokračuje silou vůle, nýbrž díky přitažlivosti. Nerozvíjí se závazky, ale vábením.
A vášeň se rodí z krásy, která je aspoň tušená. Vášeň pro Boha se rodí z toho, že člověk objevil krásu Krista.
Bůh mě nepřitahuje proto, že je všemohoucí, nesvádí mě tím, že je věčný nebo dokonalý, z těchto důvodů může být obdivován nebo si dokonce zaslouží poslušnost, ale nemůže být milován.
Bůh mě svádí tváří a příběhem Krista, člověka dobrého, krásného a blaženého života, svobodného jako nikdo jiný, milujícího tak, jak nikdo nikdy nemiloval.“


archandelka
18.12.2021 5 z 5

Nádherná kniha, jsem naprosto unešená, kdyby to šlo, tak dám 10 hvězdiček. Už dlouho se mi nestalo, že bych si u nějaké knihy přála, aby neskončila, a u této jsem si to přála velmi intenzivně. Nádherné obrazy Boha, hluboké myšlenky, které se velmi silně dotýkaly mého srdce. Určitě se k ní vrzy vrátím a budu postupně rozjímat nad jednotlivými stranami, protože jsou pokladem.
A tady aspoň malá ukázka:
"Chceš pro sebe milosrdenství, úctu, pochopení, aby tvoje chyby nebyly považovány za něco velikého, aby druzí nemluvili za tvými zády? Tak to dávej druhým! To ale budeš schopen činit jen tehdy, když budeš nejprve naslouchat otázkám srdce."

"Šalomoun si v noci žádá svůj poklad: „Daruj svému služebníku učenlivé srdce,“ daruj mi srdce, které naslouchá. A Bůh je překvapený, Bůh se podivuje, zůstane okouzlený.
Bez tohoto srdce nemůžeš řídit svůj dům ani svůj úřad, ani svou malou anebo velikou farnost, ani celý svět. To je ten nesmírný dar, o který je třeba stále prosit, abychom slyšeli Boha a Ábelovo volání, abychom slyšeli nebe i zemi, anděly i podobenství, abychom dokázali naslouchat kráse země a hudbě stvoření, poslouchat katedru maličkých a chudých."

"Bůh nejedná místo nás, neodvede nás z bouří ven, ale podporuje nás v nich. Nezachraňuje z utrpení, ale v utrpení, nezachraňuje před bolestí, ale v bolesti. "

"Víra se projevuje ve třech krocích: potřebuji, důvěřuji, svěřuji se. A věří, že v době bouře Bůh není nikde jinde, že je v tom nejhlubším odlesku tvých slz, aby byl hrází tvých strachů. Bůh je přítomný, ale ne tak, jak by sis přál ty, ale jak chce on."

"Také my bychom měli mít zářivé pohledy, takže když spočinou na lidech, vytáhnou z nich všechno, co je v člověku nejkrásnější, krásu srdce, vztahů, spravedlnosti, lásky: gaudium et spes."

"Je to pozvání k osvojení si Ježíšových očí, abychom z našich očí učinili jeho oči, abychom hleděli na svět jeho pohledem, pohledem, který dokáže zahlédnout lásku tam, kde ostatní vidí jenom hřích; který spočine na dobrém semeni na poli, kde se druzí bojí plevele a koukolu; pohled proutkaře pátrajícího po lásce, hledače zlata, který se zaměří na poklad, a ne na hliněné nádoby, v kterých je uložen."

"Vaším neštěstím je to, že nevíte, jak jste krásní."

"Ano, existují tváře, v nichž bydlí Bůh, protože se nelze den za dnem vystavovat pohledu nekonečné něžnosti a přitom nezískat něco z té neobyčejné krásy."

"Ježíš, který si odnesl pohnutí, které v něm vyvolala ona žena, na to nezapomene: při poslední večeři zopakuje gesto té neznámé a zamilované hříšnice - bude svým učedníkům umývat nohy a utírat je. Je v tom něco velkolepého a dojemného: Bůh napodobuje gesta jakési ženy. Ježíš, spravedlivý, doslova provádí gesto vynalezené hříšnicí; člověk a Bůh používají stejná gesta; na úrovni té nejvynalézavější lásky se tu setkává Stvořitel se svým stvořením."

"Bůh života se zajímá o slzy. Vzkříšený se skrývá uvnitř, nezáří, nevnucuje se; v jeho hlasu se chvěje bolest: neplač, přítelkyně moje. To je Ježíšův nezaměnitelný styl.
Boží archívy, jeho paměť, nejsou plné hříchů člověka, ale slz lidí.
Biblický Bůh je sběratel slz, sklání se nade mnou, aby ani jedna nepřišla nazmar. Počítá je a uchovává je ve své amfoře, ve svém měchu, jako nomád v poušti uchovává coby perly na dně svého koženého měchu kapičky rosy, které posbíral během noci. A ještě v poslední den bude hotov osušit každou slzu na tváři svých dětí."

Netopyr07
22.10.2017 5 z 5

Tuto knihu mi dal můj bratr-otec a já byla značně v rozpacích, že má o mně tak vysoké mínění, že to pochopím. Ale měl pravdu. Ta kniha se čte výborně a i když jsou v ní pasáže, které ve mně vzbuzují další a další otázky, je to tak zřejmě dobře. Také všem doporučuji, je tam spousta myšlenek, které "otvírají dveře" a dokážou člověka posunout dál.

lidunka1
24.08.2017 1 z 5

Jsem z té knížky u vytržení. Jako kdyby objevovala Ameriku. Jsem šťastná, že jsem křesťanka a můžu žít tohle dobrodružství lásky. Knížku doporučuji všem, kteří chtějí vidět Boha laskavého, něžného a nad všechny naše představy.

Vojslava
04.07.2017 4 z 5

Na postupné čtení to jsou docela hezké úvahy, opět jiný úhel pohledu na evangelium - ale jako celé týdenní exercicie by to bylo trochu moc...

Autorovy knížky

Ermes Ronchi
italská, 1947
2017  82%Klíčové otázky evangelia