Klid mocných
Veit Heinichen
Pochybné fondy, nepoctivé realitní dohody, psi s bojovým výcvikem a dost mrtvých těl na to, aby to jednoho vyděsilo: ne tak komisaře Protea Laurentiho. Pro něj to znamená hlavně hodně práce Jedné noci se komisař Laurenti vrací do Terstu z konference o bezpečnosti.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2012 , HostOriginální název:
Die Ruhe des Stärkeren, 2009
více info...
Přidat komentář
Tahle detektivka pro mě byla do značné míry zklamáním. Nabídla sice zajímavé a osobité postavy i inspirující prostředí a dobu, sice nedávnou, ale pro Evropu významnou, jenže svého potenciálu nevyužila. Pomalý a trochu zmatený rozjezd, který nenabídl jednoznačnou zápletku, se sice nakonec „vyvrbil“, ale zbývá mnoho zbytečného balastu, který příběh nijak neposunuje. Osobně mi vadila i četná geopolitická poučení, která ve mě budila podezření, že se autor živí psaním sloupků do novin a chce je ještě nějak zužitkovat. Ve chvíli, kdy se příběh trochu pohnul, dostal šťávu, tu byl konec. A to konec velmi rychlý až unáhlený, bez vysvětlení některých konsekvencí. Možnosti tu asi jsou, ale jinak vážně nic moc.
50 %
Nevšední detektivní román, čtení plyne trochu pomaleji, ale třeba pasáže z pohledu bojového psa učastnícího se psích zápasů, to jsem zatím ještě nikde jinde nečetl.
Líbilo se mi téma knihy a kdy a kde se příběh odehrává. Jen jsem se dost dlouho nedokázala začíst. Určitě mne to ale neodratilo od jeho dalších knih.
místy to mělo náběh na slušnou oddechovku, ale zpětně vzato to jako celkek kulhá na všechny čtyři. příběh se dlouho rozjíždí a pak se někam vytratí, autor zřejmě seškrtal posledních 200 stran. hodnotím na 65% a autorovi dám ještě šanci, v jednotlivostech byl znát nevyužitý potenciál
(SPOILER) Na rozdíl od předchozích komentářů mě ani tak nerušila "geopolitická poučení" (některá z nich mi ostatně přijdou aktuální i po víc než 15 letech od doby, kdy se děj odehrává), co mi ale trochu vadilo/bylo pro mě neobvyklé, bylo přeskakování v čase a ději během textu - občas jsem se kvůli tomu při čtení trochu ztratila (příklad, který se v knize opakoval: jedné postavě se něco stane, v dalším odstavci je ale tahle postava znovu živá a dozvíme se, jak se to vlastně odehrálo). Kromě toho jsem při čtení měla za chvíli zmatek mezi jmény různých policistů a "mafiánů" z několika zemí. Občas mi kniha nicméně přišla vtipná a celkově bych řekla, že je to taková průměrná detektivka. Spoiler alert: a trochu mě zamrzelo, jak to nakonec dopadlo se psem, přese všechno mi ho bylo líto.