Klingsor
Hermann Hesse
V roce 1920 vyšly pod titulem Klingsor poprvé tři povídky Hermanna Hesseho, pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu. Na první pohled se jeví dosti různorodé, a přece mají jedno společné: vztah k expresionismu. Povídka Klein a Wagner je patrně autorovým nejexpresionističtějším textem, rozdvojením hrdiny se do ní promítá Hesseho zkušenost s psychoanalýzou i nevole k měšťáckému světu. V Dětské duši reflektuje Hesse z pohledu dospělého zážitek z vlastního dětství. V povídce Klingsorovo poslední léto se bezesporu odrazila velká změna, která se udála v Hesseho životě: Jeho první žena Maria Bernoulli byla trvale hospitalizována pro schizofrenii, manželství se rozpadlo, Hesse byl propuštěn z oddělení péče o válečné zajatce, Německo ovládl zhoubný nacionalismus a Hesse přesídlil do slunné Montagnoly ve švýcarském kantonu Ticino, kde našel nejen nový domov, ale i novou lásku k malířce a zpěvačce Ruth Wengerové. Prostřednictvím hlavní postavy, osamělého malíře, Hesse zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Klingsor vyděšený blížící se smrtí se snaží prožít zbývající čas co nejlépe a nejradostněji, cele se oddává umění, noci tráví u vína a v náručí žen. Povídka vrcholí Klingsorovým posledním uměleckým počinem, autoportrétem, který jako by byl zpodobněním mnoha tváří.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Klingsors letzter Sommer, 1920
více info...
Přidat komentář
Velmi dobré (aby také ne, u držitele Nobelovy ceny), košatý jazyk neubírá na čtivosti. Povídky dokážou vtáhnout, během cesty dvacet šestkou do Dejvic jsem si jasně představovala atmosféru slunné Itálie na počátku minulého století. První povídka skvěle ukazuje komplikovaný vztah dítěte k otci, druhá se vypořádává s vinou, třetí se zaměřuje na umění. Silný čtenářský zážitek.
Skoro jsem už zapomněl, protože tomu je pár let, co jsem Hesseho četl (2012), že snad neznám spisovatele, který by dokázal tak perfektně popsat rozkol ve své vlastní duši, doslova vidíte dovnitř, větu za větou, co se v postavě odehrává. A to stačily tři stránky, abych si řekl: "do prdele, je fakt dobrej." Já bych svoje pochody a chaos v hlavě nezvládl zkrotit a sepsat, ne takhle. Hesseho filozofie je stejná jako jeho řemeslnost, je to skutečný spisovatel v pravém slova smyslu - silně koncetrovaný a orientovaný na sebe a svoje témata, sám sobě metrem. Zkrátka si jede svoje.
Dětská duše - o pocitu viny mladého chlapce a jeho touze vymanit se ze sevření pravidel, která ho de facto nutí svou sevřeností je porušovat. Asi nejlepší ze tří povídek, protože se s ní identifikuje každý a je v tomhle smyslu i nejkvalitněji sepsaná, nebo minimálně mně to tak přišlo, já takhle jednám přirozeně.
Klein a Wagner - Dr. Jekyll a pan Hyde po hesseovsku. Pro autora i atypická vycházka do vod krimi žánru.
Klingsorovo poslední léto - De facto je vše v názvu. Víno, ženy, zpěv - nic z toho netrvá věčně. Spousta filozofování o životě a jak na něj nahlížet. Už to na mě ale působilo vyčpěle. Asi jsem měl větší očekávání. Možná už jsem přehessovanej pro život.
Část díla
Dětská duše
1920
Klein a Wagner
1920
Klingsorovo poslední léto
1920
Autorovy další knížky
2006 | Stepní vlk |
2003 | Siddhártha |
2008 | Demian |
2005 | Narcis a Goldmund |
2012 | Hra se skleněnými perlami |
Hesseho tvorbu mám rád, no toto mi proste nesadlo. Boli tam veci, s ktorými som sa stretával naprieč jeho dielami (odpor k meštiactvu, boje vnútri postáv, psychoanalýza) a istá "bezzmyslovosť" alebo tápanie, no pri niektorých veciach som nemal ani poňatia, o čom autor točí.
Tri z piatich, aj to kvôli obalu a preto, že je to Hesse.