Klingsorovo poslední léto a jiné prózy

Klingsorovo poslední léto a jiné prózy
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23832/bmid_klingsorovo-posledni-leto-a-jine-pr-M37-23832.jpg 4 15 15

Tři novely významného německého spisovatele. V první (Knulp, 1915) jsou zachyceny tři okamžiky ze života tuláka Knulpa, který si vřelým vztahem k přírodě i lidem vytváří z každého dne svátek, druhá (Klingsorovo poslední léto, 1920) je písní o kráse, dobrotě a štěstí života. Konečně třetí próza (Pouť do Země východní, 1932) líčí cestu tajemného bratrstva za mladostí duše, za poezií života.... celý text

Přidat komentář

LenysekC
19.05.2017 3 z 5

Zatím jen Knulp. Za lidovku.

Ládja
25.12.2014 4 z 5

Trochu jsem při čtení postrádal lehkost jako v Siddhárthě, ale v konečném důsledku to vlastně ani vůbec nevadilo. Celé dílo, ať už Knulp, Klingsor či H.H., je jako celek nesmírně inspirující čtení. Skoro každou druhou stránku jsem našel nějaké spojení, které vyvolávalo vzpomínky, touhy a štěstí. Asi nejvíce jsem si oblíbil odstavec: " Nastalo vášnivé, prchavé léto. Horké dny, jakkoliv dlouhé, shořely vždy jak ohnivé prapory, po krátkých dusných měsíčných nocích následovaly krátké dusné deštivé noci, skvostné týdny míjely horečně jako rychlé sny přeplněné vidinami."


eraserhead
20.02.2013 4 z 5

Titulní hrdina první třípovídkové novely Knulp je prostě kámoš, kterého jste si vždy přáli mít. pohodový týpek. Příjemný a velmi sympatický. Fyzicky a hmotně nemá vůbec nic, než svůj šat, přesto je bohatší než většina lidí z mého okolí s nimiž musím sdílet stejný prostor a dýchat stejný vzduch. Knulp jako člověk i jako novela jsou totiž ztělesněním a adorací prosté a čisté radosti stejně prostého a čistého života. Knulp vás obejme, pohladí, obohatí. Bude vám s ním nádherně. Přesně tak, jak má s opravdovým přítelem být. (*****) Podobně povídková druhá novela Klingsorovo poslední léto se výborně přizpůsobuje příběhu. Vypráví totiž o starém malíři a ve spojitosti s tím autor přistoupil k velmi barvité, až fantaskní a éterické formě vyprávění. Které se zabývá spíše myšlenkami, filosofií a pocity, než "tvrdým" odvíjením příběhu. Díky čemuž mi Klingsor zprvu neseděl a moc mě nebavil, někde od druhé půle mě však začal strhávat (skvělá část Klingsor píše Ludvíku Ukrutnému) a nakonec jsem odhalil krásu řečeného. Závěr Klingsora je pak již naprosto výborný. (****) S poslední povídkou Pouť do Země východní jsem to měl přesně naopak. Zpočátku mě to hodně bavilo, pak však děj začíná protahovat různými prostředími, stavy a situacemi - od té prvotní se dostane až někam, kde by to člověk nečekal - aby v závěru nabral až kafkovskou atmosféru (soudní část). (***) Jak se říká, není každý den posvícení, ale i tak jsem pořád nenarazil na knihu z této skvělé edice Světová četba, která by mě nebavila, nebo padla pod nepříjemný průměr. Není to ani tato,