Klub divných dětí
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422847/bmid_klub-divnych-deti-7xv-422847.jpeg
4
689
689
Klub divných dětí série
1. díl >
Mila, Petr, Katka a Franta jsou divní. Nebo si to o nich aspoň ostatní myslí. Desetiletá Mila má ráda zvířata - zvlášť hmyz a ze všeho nejvíc pavouky. Taky se umí „ztratit ze světa“. Když se na něco soustředí, všechno ostatní pro ni přestane existovat. Petr chodí do čtvrté třídy, ale vypadá na prvňáka. Umí skvěle kreslit a v noci nemůže spát. Bojí se totiž tmy nebo spíš toho, co se v ní skrývá. A když už usne, zdají se mu hrozné sny. Katka nemá žádné kamarády, připadá si tlustá a ošklivá. Bojí se mluvit s lidmi a šťastná je jenom tehdy, když si čte. Franta má nemocné nohy a musí chodit o berlích. Je naštvaný na své postižení a bývá na lidi zlý. Baví se natáčením videí na YouTube, kterými rád provokuje ostatní. Tihle čtyři se náhodou potkají. Na začátku nejsou ani přátelé, spíš divné děti, co spolu tráví čas. Pak ale společně zažijí něco, na co se nezapomíná.... celý text
Přidat komentář
V této knize je krásně vykreslená dětská bezelstnost. Máme možnost vidět svět dětskýma očima. Snad jenom paní Marie Poledňáková umí psát podobným způsobem. Ostatně jsem přesvědčena o tom, že by podle této knihy mohl vzniknout velice pěkný film. Parta dětí, dva kluci a dvě holky. Ač je mezi nimi poměrně značný věkový rozdíl, sblíží je samota, kterou každý z nich prožívá. Milá a humorná knížečka, která rozhodně není pouze pro děti a mládež. Audioknihu považuji za mimořádně vydařenou. Každého z dětí čte někdo jiný, což příběh dělá ještě poutavější. Čtou: Patricie Solaříková Pagáčová, Matyáš Valenta, Kristýna Podzimková a Robert Hájek
Moc milý příběh. Kniha byla zajímavá tím, že příběh byl vyprávěný z pohledu dětí, kteří jsou "opravdu divní", protože se vymykají běžným dětem.
Každý má svou bolístku. Když si ale vytvoří kamarádskou čtyřku, zjistí, že se můžou cítit lépe, než kdyby byl každý sám.
Moc laskavě zachycené.
Vhled do vnímání světa dětskýma očima a uvědomění si, že stejnou situaci vnímá každý úplně jinak. V něčem bylo dětství fajn, v jiných situacích (ztotožnění se se svým dětským já) jsem ráda, že už jsem dospělá. A jako dospělá jsem si čtení maximálně užila, navíc doprovodné kresby atmosféru v knize skvěle doplňují.
Název knihy snad vypovídá za vše.
Krásný příběh nejen o autismu , ale hlavně o partě "divných" děti, kteří jsou vlastně strašně skvělí. Náhodně se setkají a začnou o sobě dost věcí zjišťovat. Každý má ve výsledku nějaký handicap, ale aspoň jsou upřímní a svět vnímají trochu jinak. Myslím, že tato kniha poukazuje, že ho máme tak trochu všichni:)
Klobouk dolu paní Soukupové....
A taky se jí omlouvám....Vyhýbala jsem se jejím knihám protože mi přišla nesympatická....ale to byla velká chyba,velkaaaaaaá
Píše naprosto úžasně a tato kniha byla bomba,srandovní, smutná,na přemýšlení prostě co hrdlo ráčí....
Zhltla som ju pri dvoch deťoch behom dopoludnia. Úžasná kniha. Kupovala som ju hlavne kvôli synovi, ale som rada, že som si ju prečítala sama. Vrátila som sa do detských čias. A tiež si myslím, že som divná, aj keď nijak extra nevybočujem zo ,,štandardu,,. Ale divnosť je v každom z nás, len niekomu je to nadelené viac a niekomu menej. Tento príbeh ma dostal. Hlavní hrdinovia je skvelá parta a dúfam, že sa dočkám nejakého pokračovania. Pretože keď som sa dostala na koniec, túžila som vedieť, čo bude nasledovať. Čo bude s partou, čo zase vymyslia. Takže pani autorku prosím ... prosím, pekne prosím o pokračovanie :-)
Už se neumím úplně vžít do toho, jestli by mě kniha strhla jako dětského čtenáře. Motiv outsiderů držících při sobě, okořeněný moderními problémy (video umístěné na internet bez svolení natáčených), mi přišel jako odškrtnuté zadání současné korektní literatury pro mládež. Není to vyloženě špatné, ale Soukupová umí lépe.
Klub divných dětí od Petry Soukupové.
Být dítětem není lehké, a už vůbec ne, když se odlišujete. Čtyři děti, které se potkají a které mají nějakou zvláštnost, kterou se vymykají.
Milovnice pavouků, introvertní čtenářka, strašpytel bojící se tmy a kluk s berlemi. Tito čtyři se vydají na cestu plnou dobrodružství.
Milé, pěkné čtení, postavy jsou hezky vykreslené a příběh má spád.
Kdyby Klub divných dětí nenapsala zrovna Petra Soukupová svým nenapodobitelným stylem a já nebyl příběhem tolik okouzlen, tak bych docela jistě do tohoto komentáře psal leccos kritického. Třeba o tom, že z textu ty didakticko-formovací scény někdy docela nepřirozeně trčí, nebo že realismus zápletek není kdovíjaký (zejména seznámení a vytvoření důvěry mezi tak specifickými individualitami proběhlo přes různé neshody podezřele hladce). Nebo že podivnosti u dětské čtyřky jsou chytře zvoleny právě tak, aby to byla vždy podivnost vlastně roztomilá, a hlavně, aby se alespoň v jedné z postav každý dětský i dospělý čtenář našel – trochu podobně se kdysi sestavovaly chlapecké hudební skupiny, myslím :-)
Jenže Klub divných dětí napsala zrovna Petra Soukupová, a zrovna svým nenapodobitelným stylem, a já byl příběhem tolik okouzlen, že vůbec nehodlám nic zpochybňovat a hodlám jen chválit. Hodlám chválit úžasný vhled do dětského myšlení, úplně se mi oživilo moje vlastní dávné dětské potýkání se s dospěláckou logikou. Hodlám chválit vyváženost, se kterou popisuje svět malých podivínů – paní Soukupová se vyhne jak nemístnému zlehčování (vždyť žádný problém vlastně nemají, stačí si najít kamarády a budou z nich úplně normální děti!), ani se netváří, že jejich hendikep je vlastně přednost nebo dokonce superschopnost, ale ani z jejich jinakosti nedělá nepřekonatelnou překážku prožívání toho všeho, co dělá dětský svět krásným.
Ale zejména hodlám chválit citlivost, se kterou staví pomník důležitému typu mezilidských vztahů – přátelství. V příběhu je vícekrát působivě vylíčeno, jak je pro člověka důležité vidět své dobré vlastnosti v očích těch, které máme rádi a kterých si vážíme – Katka, Péťa i ostatní jsou konfrontováni s tím, že je někdo vidí jako hodnotné ve věcech, ve kterých si dosud sami sebe nevážili (Cože, já někomu připadám pěkná? Cože, moje čmárání někdo obdivuje tak, že si můj obrázek chce schovat?) - to sice logicky nejprve vede k vnitřnímu zmatku a odmítavým reakcím (to lze dětem sotva vyčítat, v tomhle se kolikrát jako děti chovají i dospělí), ale je nádherně vidět, jak to děti vnitřně uzdravuje a posiluje. Tahle místa v knize byla moje vůbec nejoblíbenější – společně s úžasnou scénou s Milou a smrtelně raněným ptákem, která byla tak hrozně silná a zároveň zvláštním způsobem tak něžná, že se mi o ní v noci zdálo a trochu ji rozdýchávám ještě teď.
V komentářích občas vidím otázku, komu je kniha určená. No, těžko říct… Za dětské čtenáře si netroufnu hovořit, ale z pohledu dospělého čtení kniha svoji značnou hodnotu má, myslím. Protože ... no já jsem se třeba hodně našel (ne úplně, ale hodně ;-) v každém ze čtyř dětí. A také jsem při čtení hodně myslel na své přátele, kteří jsou i ve své dospělosti vlastně v mnohém divné děti (což takhle napsáno zní asi divně, ale není to tak myšleno, je to myšleno jako kompliment, fakt!), i když jsme si nedávno přáli k třicátinám nebo budeme brzo přát ke čtyřicátinám. Protože naše jinakost přestává být prokletím a začíná být darem právě tehdy, když naši jinakost někdo něžně duchovně obejme, když se na naši jinakost někdo blízký dívá s pochopením, něhou a láskou. Když naše jinakost někomu blízkému prospívá.
Skvělá parta divnodětí. Děti, který nezapadají do fochu standardních rozměrů.
MILA, holka se sušenkovým jménem. Obdivující svět zvířat a hmyzu. To co je jiným odporný, ona miluje. “Milo, takhle si kamarádku nenajdeš …”
PETR, devítiletej kluk se svými strachy. Jak se může tak velkej kluk bát tmy a děsit každý noci? “ Ty na tu školu v přírodě pojedeš, Péťo … “
KATKA. Trochu tlustá Katka, která nesnáší svoji tenisovou raketu ani shazování špeků běháním se svou máti. Chce jen číst a jíst.
FRANTA. Zlej zmetek se zchromlýma nohama a berlema. Provokatér, kluk na ránu a škodič.
Čtveřice, která se náhodou sejde a kupodivu nalezne společnou řeč. Nesoudí, ani jeden nepředělává druhýho. A vymyslí plán, jak se svou jinakostí alespoň na čas naložit.
Klobouček za to, jak bylo fantatisticky popsáno dětský uvažování. Dětský starosti, nepochopení, ač bez fyzickýho násilí a jediný modřiny. Možná by nebylo od věci, aby si některý mámy a tátové přečetli. Třeba by přišli na to, že ne všechny děti jde napasovat do stejných šuplíků. Některý se vejde, jinýmu koukají paty a někomu už kolena. Zkusíme zavřít? Nadoraz? Jde to? Bolí to???
Neznam dospelaka, ktery by umel tak perfektne psat a mluvit za deti.
Opet skvela kniha, Petra si jede petihvezdickovy standard a nepolevuje ;)
Audiokniha: čte Patricie Pagáčová, Kristýna Podzimková, Matyáš Valenta, Robert Hájek - poutavě, přirozeně, pohodově, jednotně
Věříte na zázraky?
Přečtěte si tento krátký příběh z pera Petry Soukupové, která vás svým magickým kouzlem vtáhne do děje hned první větou.
,,Jsem divná. Já to vim. Vim to už dlouho "
A tak zvláštní kouzlo náhody svede k sobě
čtyři samotáře, které jejich odlišnosti od průměru dostaly až na okraj kolektivu.
Odlišnosti, které se pod kouzelným vlivem přátelství rozplynuly, a možná se jenom staly výjimečnými.
Přátelství je víra v to, že ruka svírá něžně jinou dlaň...
,,A po chvíli se Franta rukou přiblíží k mý ruce a chvilku se dotýkáme prstama. A pak se chytneme a držíme se za ruku. Nevim, proč to lidi dělaj, ale nevadí mi to."
Toto je příběh o dětech a pro děti, ale mohou číst i dospělí.
A že na konci příběhu je společný výlet dětí nějaký zvláštní?
Ke Klubu divných dětí zvláštní výlety patří.
Tato kniha má jedinou vadu. Je příliš krátká, ale zřejmě se Petra Soukupová drží hesla:
V nejlepším se má přestat.
Interpretace Patricie Pagáčové famózní, výjimečná.
P.S.: Milo, Petře, Katko, Franto, plánujete rozšíření členství ve vašem klubu? Pak jsem první v pořadí...
Letos jsem objevila mezi českými současnými autorkami Petru Soukupovou. Po přečtení Věcí, na které nastal čas jsem věděla, že musím pořídit a samozřejmě i číst další její knihy. Když jsem dělala předobjednávku na Listopád, automaticky jsem přihodila ještě tuto nádheru. To jsem ale ještě netušila, že bude až takhle nádherná! Jakmile se mi kniha dostala do ruky věděla jsem, že to bude na pět hvězd. A taky že jo!
Kniha vypráví o kousku života čtyř dětí, kteří jsou tak trochu divný. Spíš teda podle mě prostě jen jiný, než ostatní děti. Mila se občas ztrácí ve svém světě, za to je velmi rozumná a chytrá. Petr se bojí tmy a věcí, které se v ní ukrývají, za to umí skvěle kreslit. Katce se všichni smějí, protože je tlustá, ale miluje čtení knih. A Franta je jiný, protože má nemocné nohy, ale za to má výborný smysl pro humor. Náhodné setkání všechny čtyři spojí dohromady a společně zažijí dobrodružství, na které nikdo z nich nikdy nezapomene. Teď mi došlo, že jsem vám sem přepsala jen anotaci, ale snad to tentokrát nebude ničemu vadit.
Autorčin styl psaní mi sedl již u první přečtené knihy, takže se mi kniha četla krásně a lehce. A ty ilustrace? Tak ty jsou naprosto boží! Dokonalost prostě!
Klub divných dětí je knižní skvost a potřebujete ho mít ve své knihovně. Takže doporučuji pěti hvězdami a vím, že si jednou za čas knihou moc ráda prolistuji.
Autorka jednoduše umí psát jazykem dětí, u každého dětského protagonisty přesně zvolí srozumitelný styl, vypovídající o jeho povaze a způsobu myšlení. Jako rodič se o dětské hrdiny příběhu bojíte, fandíte jim a překvapuje vás, jak málo by stačilo k pochopení jejich drobných podivností, pro které si je zamilujete. Kniha mne bavila a ráda bych zkusila číst ji s nějakým dítětem. Pro srovnání vnímání a možná i pro vzájemné poučení, jak se někdy špatně chápeme a stačilo by popovídat si. Báječné ilustrace Nikoly Logosové jsou další přidanou hodnotou knížky.
Odlišnost se neodpouští, ať už jde o děti či dospělé. Původně čtyři samotářské děti, vyčnívající z davu pro své koníčky, strachy a fyzická postižení, postupně zjišťují, že mít přátele není zase tak špatné a když jsou to ke všemu "mimoňové" jako vy, pak může být vzájemné pouto o to silnější. Za mě velmi povedená kniha, čtivě a citlivě popisující svět dětí, ve kterém je vše, jen ne nuda.
Zatím všechny knihy, co jsem od P.Soukupové četla,byly skvělé! Ani tato není výjimkou. Partička "jiných" dětí,které i mezi sebou navzájem cítí jinakost toho druhého.Zdánlivě jednoduchý děj, přesto mě vtáhl do světa děti,které to jistě nemají lehké. A říkám si,co vlastně určuje normálnost?
(SPOILER)
Po přečtení druhé kapitoly jsem se od knížky nemohla odtrhnout a s napětím očekávala, jak se příběh bude vyvíjet dál. Mnohdy mi bylo dětí líto a fandila jsem jejich "klubu". Jediné lehké zklamání pro mě představovala pomsta pánovi, který zastřelil ptáčka. Přiznám se, že jsem čekala něco více promyšleného.
Každopádně synovi ji jednou doporučím.
Moc hezký, poutavý příběh, který mě skutečně pohltil... s napětím jsem čekala co se bude dít dál, navíc jsem se často ztotožňovala s pocity hlavních hrdinů. Myslím, že toto je jedna z knih, která je jako dělaná pro větší děti. Děti ve věku 8let a výš si prochází hledáním sama sebe, pocity, že jsem jiný, divný, možná zvláštní a je to co cítím správně nebo špatně? Mnohdy si prochází šikanou ve škole a právě takovým může kniha velmi pomoci - ukázat, že být jiný je normální a krásné. Kniha je zajímavě graficky zpracovaná.
Štítky knihy
přátelství pro děti česká literatura ze života kamarádi dětský hrdina psychologie dítěte, pedopsychologie dětská dobrodružství svět očima dítěteAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Předčítáno mou dvanáctiletou dcerou při domácích večerech, nejmilejší audio verze světa.
Přátelství očima dětí. Že člověk se stává takovým, jakým ho vidíme. Že důvěra a pohled na svět nezkalen předsudky je víc než se může zdát. A že pomsta někdy nepřinese úlevu, ale je důležité se zlu postavit.
A pro dětské hlavinky krásné vysvětlení podstaty kamarádství. Že i když sami zažívají nějaké strachy a obavy, není to nic neobvyklého, a že je vlastně úplně normální být tak trochu nenormální. A že i špatné chování je možné dříve pochopit, než odsoudit.
V té knížce je tolik. Jak pro dospělé, tak pro děti. DOPORUČUJI!