Klub nosičů rakví
Paul Tremblay
Důmyslně vystavěný psychologický thriller o zvláštním, křehkém a místy nebezpečném přátelství překonávajícím čas i prostor. Představte si, že potkáte tu nejúžasnější dívku na světě a ona se rozhodne, že se z vás stanou kamarádi. Přesně to se na konci osmdesátých let stane sedmnáctiletému Artu Barbarovi, samotáři, který poslouchá glam metal, přes noc musí kvůli skolióze nosit monstrózní zádovou ortézu a založí dobrovolnický klub nosičů rakví vypomáhající na pohřbech osamělých zesnulých. Jeho nová kamarádka Mercy je z klubu nadšená a na pohřby si s sebou nosí polaroid, kterým fotí mrtvé. To ale není její jediná zvláštnost, jak Art postupně zjišťuje. A když se kolem něj i jemu samotnému začnou dít podivné věci, pojme podezření, že Mercy možná není tak úplně ta, za kterou se vydává...... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2023 , FobosOriginální název:
The Pallbearers Club, 2022
více info...
Přidat komentář
NOSIČI jsou obskurní slow-burn story o nelásce, která připomíná takové ty konverzační indie filmečky bez děje. Ačkoliv mezi řádky prorůstají domněnky o upírech, Tremblay v podstatě nehrábne do strun. Nic velkého se tu neodehraje. Tohle prostě není typický pubescentní příběh od Kinga nebo McCammona. NOSIČI RAKVÍ jsou spíš plynnou směsí atmosféry a temnýho smutku. Netvrdím, že jsem na tenhle Tremblayho svéráz měl náladu furt. Mezi jeho místy až ubíjející jednolitostí ale probleskává absolutní genialita. Třeba v poslední třetině knížky, kdy se dospělý Art vrací bydlet k mámě. Tou bych si nejradši vytapetoval pokojík.
Co když je ta část, kterou chceme nejvíc změnit či zničit, naše podstata? Klub nosičů rakví je důmyslně vystavěný psychologický thriller o (ne)skutečných démonech, podivném přátelství, punk rocku a hrůze ze sebe sama.
Kniha pro mne byla obrovským zklamáním. Pod pojmem "psychologický thriller" a přebalem typu severských detektivek jsem si představovala úplně jiné čtení. Tohle byla hrozná nuda. A ten konec tomu nasadil korunu. Možná, že to třeba zaujme spíš mladší čtenáře.
Po knize jsem sáhl na základě recenze v XB1 (číslo 2/2024), v níž dostala 4 hvězdičky. Přečíst se to dalo, začátek pěkný, ale za polovinou to nějak ztratilo tempo, závěr zase pěkný. Hodnotil bych 3,5 *. V poznámce na závěr autor píše, že vyřadil 30 stránek, podle mého názoru by mohl dalších 30 ještě vyřadit. V uvedené recenzi je věta: "Nejde o knihu pro každého a už vůbec k ní nemůžeme přistupovat jako k čistě konzumní, spotřební literatuře." se kterou bych souhlasil.