Kluci žabáci

20.09.2018

Knížka mého oblíbeného spisovatele dětských knih je vlastně autobiografií.

Popisuje autorovy zážitky na prázdninách které trávil v rodině svého strýce v Pertolticích (v knížce přezývaných podle jména blízké obce Machovice.)

Knížka začíná už líčením cesty z Čáslavi do Pertoltic, a zmiňuje i jména obcí, kterými projížděli.

Hlavním hrdinou je zde ve skutečnosti autor sám, vystupuje zde pod jménem Milan Stránský.
Strýc jej veze povozem s dvojspřežím, a o rychlosti takového cestování vypovídá již na druhé stránce strýcova věta:„Nezapomeňte, že máme před sebou ještě dobrých pět hodin jízdy a koně jsou unaveni.“ A o pár řádek dál: „Co platno, když k vám tak nekřesťansky daleko,“ postěžoval si strýc, „člověk za šera vyjede a je rád, když se za šera vrátí - “ Jde o cestu dlouhou 30, slovy třicet kilometrů!

Pro zajímavost zde uvádím citaci z historie spolků dobrovolných hasičů, zmiňující jak spolek v Pertolticích, tak i autora samého. Její část, která by mohla být spoilerem jsem potlačil.
Citace z sdh-ndvory.com/historiesdh/sdhpetroltice62.doc
V roce 1943 (Poznámka: nkp.cz uvádí 1942) vyšla knížka pro mládež nazvaná „Mladí žabáci“, která popisuje život v obci Pertoltice (v knize pojmenované Machovice), jmenovitě pokud se hasičů týče, jak krejčí Štícha se připravil na hasičské župní sekerkové cvičení, zkoušky a provedení divadelní hry „Sedlák křivopřísežník“, kterou hasiči hráli a režíroval ji starosta SDH pan Richter, místní obchodník. Spisovatel Vítězslav Šmejc, učitel z Čáslavi, jako školák trávil školní prázdniny u příbuzných v Pertolticích a v knize popsané události zažil.

Přesnou citaci obsahující spoilery naleznete na výše uvedené adrese.

Autor se narodil v roce 1905. Podle textu knihy lze usuzovat, kolik mu tehdy bylo let. Schválně si knížku přečtu ještě jednou tak, abych mohl tento údaj upřesnit. (Začínal jsem velice nízko, a postupně jsem mu nějaký ten rok přidával, poslední odhad jsem prozatím raději smazal. V každém případě knížka zachycuje život v obci na sklonku první světové války a konci Rakouska-Uherska, nebo v prvních letech Československé republiky. (Tuto větu podle odhadu dodatečně upřesním.)

Kniha vyšla v roce 1942, v autorových 37 letech. Kdy ji dopsal nevíme. Jedná se tedy o vzpomínky na mládí, zachycené přibližně po uplynutí čtvrtstoletí.
I přes to, že jde o zachycení autorových osobních zážitků, tak, protože tak nejsou přímo deklarovány, může popisovaný děj na některých místech zaměňovat činy jednotlivých skutečných postav mezi sebou, a může do celkového líčení vnášet i příhody které se nestaly, nebo se nestaly přesně tak jak jsou v knize podány. Nesmíme zapomínat, že autorem je učitel, a prakticky v každé z jeho knih nacházím vždy i určitý jemný výchovný podtext, který je ale vždy podán naprosto nenásilnou formou.

Knížka popisuje na pozadí příběhů prakticky skutečný život na malé obci ve středních Čechách takřka přesně před sto lety. Jde o knížku zábavnou, nad mnohými příhodami se dobře zasmějete.

V mnohém příběh připomíná autorovy vyhlášené humorné Tygří historie, inspirované příhodami ze života a z cest majitele čáslavských strojíren Bedřicha Grunda s jeho novým starým automobilem.

Při hledání podobných knih mne napadá, že by knížku bylo možné zařadit přibližně na půl cesty mezi Káju Maříka, který je věnován mladšímu ročníku, a knížky Foglarovy, které jsou zase věnovány ročníkům starším.

Nelze srovnávat nesrovnatelné, každá z oněch knih je úplně jiná, spíše si myslím, že jejich fanoušci by si možná rádi přečetli i tuto knihu.