Kly mastodontů
Jiří Mikula
Zkoumat třetihorní faunu a flóru přímo v miocénu, to je jistě mnohem příjemnější, zajímavější a v neposlední řadě také poučnější, než se o ní učit ze školních učebnic. Ovšem něco takového by se vám mohlo splnit v daleké budoucnosti, a to tehdy, kdybyste se spolu se skupinou třináctiletých a čtrnáctiletých chlapců a děvčat pod vedením docenta Hrabaly, Kapitána a vedoucí Leony alias Lvice vydali na strojích Arbolid a Lyra na cestu časem do miocénu. Již první okamžiky v tomto vzdáleném období, třebaže v krajině všem tak dobře známé, jsou naplněny nejen poznáváním a zkoumáním života třetihorní přírody, ale také celou řadou dobrodružství, v nichž – jak se ukáže – mnohdy selžou i prostředky té nejmodernější techniky. A to ne pouze v okamžiku, kdy Tomáš alias Zoro rozhořčeně opouští ostatní kvůli křivému nařčení a uprchne do nebezpečné „mrtvé“ zóny, ale zejména když jsou posádky obou lodí ohroženy přírodními katastrofami. Tehdy se totiž opravdu prokáže, jací účastníci výpravy jsou, zda jsou to skutečně správní kluci a správná děvčata...... celý text
Přidat komentář
Když pominu fakta, jako že pošlou bandu dětí na průzkumnou výpravu do nebezpečného prostředí s poměrně vychovatelsky neschopným dohledem, a že by tudíž do večera byli všichni na prkně, tak na druhou stranu oceňuju snahu o upoutání pozornosti čtenářů na ne příliš obvyklou historickou epochu, navíc ve spojitosti se scifíčkem. Najdeme všechno, co nesmí chybět: nějaký ten románek, nenásilnou moralitku, exotické kulisy, pochopení pro mládež a haldu dobrodružství. Bohužel najdeme ale i těžko kousatelný styl psaní, který mě v době, kdy jsem byla cílovka, donutil knížku zavřít a vrátit se k ní až po čtvrt století... Ale protože na mě z knížky koukaj nádherný ilustrace a nostalgicky dýchaj osmdesátky, jdu přidat ještě čtvrtou hvězdičku...
Tohle byla jedna z KNIH meho mladi. Uzasny priibeh - dobrodruzstvi - pratelstvi - sem tam nejaky ten vedecky poznatek z oblasti pre historie, palentologie ci bioloie a vsechno je to podano tak nadhernou a nenasilnou formou. Miloval sem tu knizku - Jenom skoda, ze autor takovyhle knizek nenapsal vice a ze opravdu nepopustil vice uzdu svoji fantasii s vicero druhama takovychto casoprostorovych vyletu treba i za hranice prehistoricke Prahy... :-(
Podle mě skvělá dětská knížka, vždycky mě hodně bavila a krásně se četla. Asi ji po mnoho létech zase najdu a uvidíme jestli bude bavit i dnes :)
Kniha je prima a Jiří Mikula je vynikající malíř – však se podívejte po jeho knize Dvacetkrát starší než Altamira! – ale mně vždycky jako první věc naskočí, jak jsem o ní vyprávěl bratranci a on si její jméno zapsal jako „Klima stodontů“.
P. S.: Čestné slovo, že mě to napadlo uprostřed předchozí věty, ale můj bratranec má právě dneska narozeniny! A co se týká omylu v názvech, jistě si přečtěte krásný elfosí komentář zde: http://www.databazeknih.cz/knihy/prometheus-40400
P. P. S.: Kliknul jsem si na odkaz k Prométheovi, a zjistil, že jinou Fühmannovu knihu graficky upravil pán, který se jmenuje úplně stejně jako můj bratranec.
Autorovy další knížky
1980 | Zuby machairodů |
1989 | Kly mastodontů |
1983 | Dvacetkrát starší než Altamira |
1989 | Pražské korzo |
(SPOILER) Líbilo se mi to. Hezká knížka pro děti. Jen si nejsem jistý, jak moc to vlastně je vlastně plagiát knihy Marie Grubhofferové Prázdniny ve hvězdách? Kolem a kolem hodně podobný příběh. Nechci přímo tvrdit, že to autor okopíroval, mohl kdysi Prázdniny ve hvězdách číst a nemusel si to pamatovat. Anebo na podobný nápad přijít sám. Jen ta podobnost je hodně výrazná.