Kněžna de Clèves
Marie-Madeleine Pioche de la Vergne de La Fayette
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159363/bmid_knezna-de-cleves-aQk-159363.jpg
3
53
53
První psychologický román v dějinách světové literatury vytvořila francouzská spisovatelka období klasicismu (1634–1693). Vypráví o kněžně francouzského dvora, která jako manželka muže, jehož lásku nedovede opětovat, propadne lásce k jinému muži, lásce, jíž se nedovede vzdát a jež vede k tragickému konci. V příběhu velké lásky se čest střetá s citem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1974 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
La Princesse de Clèves, 1678
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Knihu treba čítať s ohľadom na dobový kontext. Niečo také ako ženská nevera bolo vnímané ako strašné tabu. Zahltenosť postáv na začiatku sa neskôr trochu preriedila, ale naozaj niekedy som strácala prehľad, o ktorej postave je v deji spomínané. Tie intrigy na kráľovskom dvore museli byť únavné aj dosť stresujúce. Ako klobúk dolu za charakter hlavnej ženskej postavy, že sa dokázala zveriť vlastnému manželovi, že miluje iného muža. Viac by som očakávala vďaku a istú lojalitu v postave manžela. Po tom priznaní sa manželke dočkalo viac výčitiek ako porozumenia. V dnešnom svete si neviem predstaviť, že by sa kňažná rozhodla tak, ako na konci v knihe.
Kniha mě nenadchla. Styl psaní by se ještě dal, ale těch postav? Tak to mě opravdu děsilo. Hlavní postavy nebyly špatné. Celkově byl děj hodně průhledný. Stará literatura mi nevadí, ale tohle mě osobně nudilo.
Ať se čtenáři nezlobí, ale tahle kniha byla pro mě dost nudná. I když jsou v některých knihách narážky na tuto knihu tak pro mě ne. Duševní muka hrdinů fakt nemusím.
(SPOILER) Ze začátku na mě působila stylem psaní jako Dumasovy romány, zhruba na straně 36 jsem odložila. Bylo tam postav jak na orloji, poměrně nepřehledné, kdo je kdo a kdo proti komu intrikuje, a dalších 160 stran by bylo utrpení.
Uvědomujete si nekteří že je to literatura z poloviny 17. st. Možná by bylo dobré si to před čtením uvědomit.Slova jako klišé a nic nového by po potom vyzněla samotným pisatelum do ztracena.
Mělo to jednu výhodu - bylo to "jen" 200 stránek. Kniha, která se snaží zachytit intriky na královském dvoře, ale jen opakuje dobře známá klišé a nepřináší nic osvěžujícího nebo zábavného. Některé postavy jsou zralé pro doktora Chocholouška a hlavní hrdinka ta by byla zřejmě jeho nejzajímavější pacientkou.
Tak u této knihy jsem vyloženě trpěla a musím se přiznat, že ke konci jsem i pár desítek stran přeskočila, to se prostě nedalo. Měla jsem rozečteno několik měsíců a četla po troškách a už jsem se toho potřebovala zbavit. Takové komorní tlachání a drbání, to můžu mít každý den v práci, netřeba se tím zaobírat ještě doma, kde chce mít člověk klid a přečíst si nějakou zajímavou literaturu...
Divím se, že tuhle blbost někdo vůbec dokázal přečíst, a ještě víc mě udivuje, že se to někomu i líbilo :-) Já to sice nějak dočetla, ale bylo to docela utrpení :) Hrozně nudné a nezáživné. A taky poněkud složitě napsáno.. Části s dějem se četly jakž takž v pohodě, občas jsem se do toho i začetla, ale bylo tam i spousta nic neříkajícího popisu o situaci ve Francii apod s velkým množstvím nejrůznějších jmen a postav, která se nedala ani pamatovat, a která mi přišla naprosto zbytečná :) Za mě prostě ztráta času, ale stejně jsem to přečíst chtěla :)
Mierne romantický príbeh, kde mladá dáma spozná svoju pravú lásku až vtedy, keď vstúpi do stavu manželského....
Velice solidní knížka, vyprávění je postaveno na pevných základech, bez manévrování či postavání na místě. Milostný příběh tak dostává výraz kterému nedochází dech od začátku do konce, ačkoliv jen to velice osobitý výraz. Já bych klidně věřila, že až na příkladně změnu postav se to stalo tak jak to bylo řečeno, bez nějakých patrných změn v převyprávění, protože to zní životaschopně.
Kedysi aj milostné romány boli o niečom a tento je presne toho dôkazom, milujem takéto "starinky" :-)
Štítky knihy
láska zfilmováno 16. století Francie francouzská literatura manželství psychologické romány tragédie milostné vztahy
Prvnich padesat stran jsem si rikala, proboha. Kdybych nemusela, asi bych knihu nedocetla. Ale potom postavy proridly, zorientovala jsem se v deji, a nakonec se mi s kneznou jen s tezkym srdcem podarilo rozloucit. Romanticky pribeh vasniveho citu a ctnosti, ktera se dnes uz moc nevidi...a pravdepodobne nevidela ani v 17.stoleti.