Knieža
Niccolò Machiavelli
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/266786/bmid_knieza-zLl-266786.jpg
4
1036
1036
Knieža je najvýznamnejším dielom Niccola Machiavelliho. Hovorí v ňom o tom, aké formy vlády existujú v štátoch, ako vplýva fenomén moci na existenciu a fungovanie štátov. Vo svojich úvahách ukazuje, ako sa dá v štátoch získať a následne udržať mocenské postavenie. Rozoberá, na čo kniežaťu v štáte slúži vojsko a aké má mať v ňom miesto. Aké vlastnosti majú ľudia a ako ich má knieža pri vládnutí posudzovať, na čo si má dávať pozor, aby si svoje postavenie obhájil. Teória moci je typickým znakom Machiavelliho diela, ktoré sa stalo v priebehu niekoľkých storočí jednou z najčítanejších kníh. Ako sa dá využiť moc a ako ju nestratiť? Komu môže človek, ktorý ju získal, dôverovať a ako sa má chrániť pred neprajníkmi? Takéto a ďalšie otázky objasňuje Machiavelli svojim čitateľom v plnej nahote, zrozumiteľným spôsobom. Publikácia obsahuje Politické diela, súhrnne predstavujúce Machiavelliho kratšie práce, v ktorých možno nájsť množstvo informácií o epoche Machiavelliho života. Politické diela spolu so Súkromnou korešpondenciou Niccola Machiavelliho dotvárajú obraz o živote florentského kancelára, o vývoji jeho politického myslenia a životných osudoch, ktoré ovplyvnili jeho tvorbu, aby v nej nakoniec položil základy politickej vedy. V knihe sú uvedené dve odborné štúdie Pavla Koprdu. Štúdia Machiavelliho pramene sa zaoberá vývojom Machiavelliho politického myslenia, objasňuje zdroje, z ktorých pri svojej tvorbe čerpal, a stručne analyzuje jeho jednotlivé politické diela. Štúdia Machiavelliho život a dielo rozoberá všetky podstatné životné udalosti a prehľadne uvádza celú literárnu tvorbu Niccola Machiavelliho.... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2009 , ThetisOriginální název:
Il Principe, 1532
více info...
Přidat komentář
Kritika Machiavelliho jakožto cynika, jehož Vladař je pouhý návod pro tyrana, není absolutně na místě. Jeho přístup je velmi pragmatický a odproštěn od citů, přičemž násilí připouští jen jako poslední možnost, když by nic jiného nevyšlo, neboť je to nevyhnutelné.
Vždyť už jen cíle, jež klade vladařům – udržet mír, být však připraven na případnou válku, zajistit práva a klid občanům a ochraňovat životy – popírají to, že by byl cynik či neměl úctu k lidskému životu. Jen vyřkl mnohé věci naprosto explicitně, což evidentně spoustu lidí zbytečně pobuřuje a vybízí k nemístným kritikám.
Morálne dekadentné dielo? Nemyslím si. Machiavelli postavil základné piliere politickej vedy v dobe, kedy neostal svet Apeninského polostrova pohoršený na dlhší čas ani po udalostiach akými boli Pazziovská svadba, Savonarola vo Florencii, Sixtus IV alebo Alexander VI na Petrovom stolci, neustále boje medzi znepriatelenými mestskými štátmi a v neposlednej rade občasné exkurzie poznávacieho charakteru zo strany Osmanov. V tejto na biedu plodnej epoche vidí Machiavelli šancu na "lepší" život v Lorenzovi Medici a rozhodol sa napísať dielo (pôvodne nemá názov - vladár je dodatočné pomenovanie), ktoré by malo prispieť k tomu, aby neostala táto šanca nevyužitá. Myšlienkové koncepcie, ktoré autor v tomto diele predkladá sú teda nevyhnutne nasiaknuté dobovým étosom, čo je však, ako som už uviedol vyššie, len logickým dôsledkom.
"Ľudia väčšmi posudzujú očami ako ušami: vidieť môže každý, ale počuť len málokto. Každý vidí, akým sa zdáš, ale málokto počuje, akým si."
"Ak zvíťazíš, nikto Ťa nechváli, ak chybíš, každý Ťa preklína. Tvoja strana Ťa prenasleduje zo závisti, nepriatelia z nenávisti."
"Najlepšie môžeme posúdiť človeka a jeho rozum podľa ľudí, ktorých má okolo seba; ak sú schopní a verní, vždy ho možno považovať za múdreho, lebo spoznal ich schopnosť a udržal si ich."
Upřímně jsem dle hodnocení čekala od knihy více, ale asi je to tím, že se moc v historii nevyznám, tudíž to pro mě bylo celkem čtení za trest. Jediná kapitolka, která byla pro mě srozumitelná, byla ta o osudu :)
Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé.
Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme,
Nejen historie se stále opakuje aneb genitální příručka pro všechny začínající "vladaře", takže dosad si svého oblíbeného diktátora-politika sám:)
Podľa môjho názoru systematický, mimoriadne pragmatický a miestami značne cynický, "návod" ako vládnuť. Účel = ovládnutie a udržanie moci; prostriedky = rozumnosť, miernosť, násilie, deštrukcia, intrigy. Zrejme napríklad najznámejšie dielo, ktoré povzbudzuje k dlhodobému ovládnutiu územia presídlením obyvateľstva dobyvateľov na novozískané územia, alebo kompletnú deštrukciu miest. "Geniálne" niektoré myšlienky v praxi aplikoval napríklad Stalin a mnohí iní surovci, aj napriek tomu, že autor by podobné vládnutie zrejme neschvaľoval.
Autor, jemuž je vyčítán pragmatismus a opomíjení morálky. Podle mého naprosto zcestný názor. Jde o první moderní politologii, která překonává mnohé dnešní bláboly.
Nadčasové dielo, myšlienky o demokratickej republike sú dokonca lepšie koncipované ako v dnešnej dobe. Určite dobové rozdiely nájdete, ale garantujem, že len minimálne. Bravúrne myslenie tohoto filozofa.
Knížku jsem si přečetla vyloženě z čistého zájmu - ne kvůli škole. Kniha vůbec ale nepozbyla na aktuálnosti, což spíše bohužel. V knize je hodně informací a je určitě zajímavá.
Geniální nadčasové dílo, které platí do puntíku i dnes. Stačí malinko zapřemýšlet nad aplikací jeho tezí. Nerozumím tomu, kde se vzali negativní ohlasy vůči jeho jménu, v celé knize jsem nenašla nic špatného. Právě naopak. V knize jsem si jednotlivé pasáže zabarvovala zvýraznovačkou a mám pocit, že tak skončila nakonec třetina knihy. Ohromující rozsah pravdy. Vynikající, výborné, čtivé. Pravdivé!
Klasika, která potěší zejména v laskavé audiopodobě. Nepřinutila mne škola, ale asi motivovala protože nám kdosi celkem osvícený o knize vyprávěl.
Nepřehlédnutelná nejen do politického života :)
Jsem rád že mě naše školství „přinutilo" si tuto knížku přečíst. Nelituji a klidně bych si ji přečetl znova. Líbí se mi její stručnost, zároveň ale obsáhlost podložených faktů, které jsou doložené příklady. Jak zde již zaznělo, nechápu proč se všude tak uvádí, že se Machiavellim řídili Hitler a Stalin, vždyť v té knize zaznívá pravda, ač je morální nebo ne. Prostě se z toho může inspirovat kdokoliv – od prezidenta po manažera menší firmy.
První velký politický spis. Machiavelli je můj oblíbený filosof renesance. Účel světí prostředky. Pořád, ale nepochopím to, že Cesare Borgiu viděl jako inspiraci pro dokonalého vladaře.
Jasně, některé věci jsou dnes již překonané a zastaralé, ale i tak si myslím, že spousta jiných názorů je zde velice aktualních a bohužel se jimi dnes politici příliš neřídí...
Kniha na svou dobu velmi zajimava, nicmene reprezentujici pouze svou dobu a jeji zakonitosti. Mam dojem ze politici prvni svetove valky se nekterymi temito zasadami ridili ke sve vlastni zahube a zahube mnoha milionu. Jsem rad ze jsem si ji precetl jelikoz tato kniha byva hodne zminovana.
Vladaře jsem četl dost dlouho. I když je to kniha, která by se dala přečíst svým počtem stran a formátem za jedno odpoledne, nějak jsem se od ní neustále odtrhával. Možná je to mnohými odkazy na různé dobové události a nespočetnými jmény různých měst, lidí a válek. Kniha nabízí u každé události, o které se píše, vždy poznámku. Ta se nachází v zadní části knihy pod konkrétním číslem. Objasní tak i neznalým o co vlastně šlo nebo kdo daná osoba je a co způsobila. Možná právě tenhle prvek mě od knihy stále odrazoval, že jsem ji nedokázal číst v kuse. Nebo to také mohla být má lenost. Každopádně pro znalce dějepisu půjde o knihu, kterou slupne jako malinu. Já si z knihy odnesl nějaké poznatky, které srovnávám s dnešní dobou a to pokládám za velice zajímavé.
Fajn kniha a postrehy autora. Čakal som viac podľa počutia od ostatných. Tak medzi 3-4 *
"Lidé totiž rádi mění vládu v domění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je poučí, že si vlastně pohoršili ...“
I Machiavelli měl sen ... týkající se svobody jeho země ... a jeho Vladař měl pomoci Itálii ve sjednocení ... pocházel z Florencie, která zažila téměř nepřeberné množství vlád, od "lidumilných" v podobě Lorenza de Medici I., až po např. diktaturu kněze Savonaroly, nebo samozvanou vládu Medicejských dosazených za pomoci výbojného papeže Julia II. ...
Co Vám tedy běží hlavou, když čtete Machiavelliho Vladaře? Může to být třeba otázka jestli měl Machiavelli pravdu? ... v tom, že principy jednání a chování těch, kteří se chopili moci, nebo třeba i jen měli štěstí, že se k moci na čas dostali, ... zůstávají stále stejné ... od starověku, přes renesanci, až po aktuální přítomnost ...
Jeho vize politiky je o konfliktu ... na jedné straně jsou ti, co vládnou, na té druhé ti, kteří nechtějí být ovládáni ... Machiavelli ale nenabízí řešení, jako třeba Thomas Hobbes nebo J.J. Rousseau v podobě společenské smlouvy, jen ukazuje na možná řešení či návody ...
... jako třeba, že vládcové musí být od počátku výborní znalci chování lidu (Machiavelli jako jeden z prvních zavádí do politiky psychologii davu) ... a taky, že musí být dobří vojevůdci ... protože jedině tak můžou svá území dobře spravovat a nebát se jejich ztráty ... vždyť v historii najdeme hodně těch, kteří přišli k velkému majetku i moci, jen schopnost moc si udržet, jim chyběla ... a z nich pak těch, kteří se k moci dostali vlastně jen díky náhodě ... ono totiž na cestě vzhůru nebývá tolik překážek, ony většinou největší potíže nastanou až v momentě, kdy se moci chopíte a máte si ji udržet :-)...
... klíčem k pochopení jsou třeba neobyčejné Cesarovy úspěchy, ... on dost předběhl svou dobu, když si uvědomil, že jen málo vůdců se hodí k tomu, aby se v boji postavili bok po boku svým vojákům, a že existují i vojevůdci, kteří fungují jen pomocí intrik, prostě mistři šachové hry :-), kteří raději pohybují figurkami, než aby se sami postavili na šachovnici ...
„Římané vždycky včas věděli o hrozících nepokojích a neváhali nikdy okamžitě zakročit. Nedopustili, aby se rozrostly, protože dobře věděli, že střetnutí je stejně nevyhnutelné a odkládá-li se, pak z toho může mít prospěch jedině nepřítel. ... proto se pustili do války, aby ji později nemuseli vést na svém území, nikdy nedali na zásadu dnes do omrzení opakovanou ... že čas hraje pro nás ...moc dobře věděli, jak vratká je to berlička. Ten opěvovaný čas totiž může přinést jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu. Raději vždycky spoléhali jen na vlastní síly a na svou prozíravost...“
... ono totiž stále platí, že .... „uhýbat před nepříznivými okolnostmi nelze, ani v zájmu momentálního zachování klidu ... konflikt se tím nezažehná, jen se k vlastní škodě oddálí ...“
PS: ... a nezapomeňte na jedno obecné pravidlo, které asi nikdy nezklame: „kdo jinému dopomáhá k uchopení moci, sám sobě podřezává větev, na níž sedí. Ať mu pomůže lstí nebo zbraní, obojí je novopečenému panovníkovi nakonec stejně nepohodlné.“
... a pak ještě, jednu hodně aktuální záležitost ... až budete o Vladařovi přemýšlet a porovnávat s horkou současností, nezapomeňte, co říká Machiavelli, že „jedině s prohnaností dosáhneme svých úspěchů a že pro dobro není v politice místo, jde v ní pouze o úspěch“ ...
Štítky knihy
16. století moc Florencie morálka násilí Itálie Borgiové vláda politologie pragmatismusAutorovy další knížky
| 2009 |  Vladař |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1975 | Florentské letopisy |
| 2001 | Úvahy o vládnutí a o vojenství |
| 1928 |  Mandragora |
Konečně jsem se k dílu dostala skrz "povinnou četbu" ke zkoušce.
Machiavelli viděl svět realistickýma očima - lidé jsou špatní i dobří a ne vždy jednají eticky. Při cestě k cíli, který musí být morálně odpovědný se Machiavelli neptá, zda je krok morální nebo etický, ale zda je rozumný, logický a nezbytný.
Jednotlivé kapitoly jsou nadčasově učebnicové. Rozebírá jednotlivé formy vlády na příkladech z historie, nebo jeho současnosti, které provází všechny kapitoly. Poukazuje na různé způsoby získání moci, kdy vyvraždění vládnoucího rodu je z jeho strany logický a rozumný krok - kdo je mrtvý, nemůže nikoho ohrozit. Na první poslech to zní krutě, ale je to jen čistý pragmatismus. Postupně probírá typy armády, které může mít vládce k dispozici a to, jak by se měl panovník chovat, aby si udržel své území. Na konci pak opět oslovuje přímo Lorenza a vysvětluje mu, proč zrovna on by měl být tím Vladařem, který sjednotí Itálii a jak hodně příznivý čas k tomu zrovna je.
Označení Machivavelliho za cynika, který je podle mnohých nemorální, není na místě. Jediné co chtěl, byla sjednocená Itálie a při psaní Vladaře vycházel z praktických a reálných zkušeností, které získal studiem historie a pozorováním - nikoli z etiky, která je dle něj sice hezká, ale bohužel v tehdejší politice nereálná.
Velká poklona patří překladateli. Četlo se to svižně.