Mandragora přehled
Niccolò Machiavelli
Kalimach touží strávit noc s Lucrezií, mladou a krásnou manželkou postaršího hlupáka Mikula, který touží po synovi a dědicovi. Lišácký sluha Ligur přiměje Kalimacha, aby se přestrojil za doktora a pak přesvědčil Mikula, aby podal Lucrezii mandragoru pro zvýšení její plodnosti. Připojí k němu však varování, že mandragora nepochybně zahubí prvního muže, který se s ní bude milovat. Kalimach navrhne Mikulovi, že by pro jeho účel mohl najít náhodného hlupáka. Lucrezia je nakonec přesvědčena a aby vyhověla přání manžela, povolí Kalimachovi strávit s ní noc. Poté se stane jeho dlouhodobou milenkou.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1928 , Stanislav NeumannOriginální název:
La mandragola, 1518
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mandragora. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Zajímalo mě, jakou divadelní hru napsal Machiavelli. Poměrně krátké a výstižné. Muž miluje vdanou ctnostnou ženu a chce ji za milenku. Spřádá plán, jak ji získat.
Četlo se to dobře, ale čekala jsem nějaké zajímavé rozuzlení - a nic. Proto ubírám 1 *.
Související novinky (1)
43 nových eknih zdarma ke stažení
18.05.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mandragora v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 166x |
ve Čtenářské výzvě | 17x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 21x |
v Chystám se číst | 36x |
v Chci si koupit | 7x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2009 | Vladař |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
1975 | Florentské letopisy |
2001 | Úvahy o vládnutí a o vojenství |
1928 | Mandragora |
Výborná renesanční komedie, ve které si Machiavelli bere na paškál běžné lidské vlastnosti jako chamtivost, hloupost, pokrytectví a zkaženost.
Kallimach je typickým příkladem mazaného hrdiny, který k dosažení svého cílé využívá svůj intelekt. Lukrecie, ačkoli je na počátku pasivní, se nakonec ráda přizpůsobí okolnostem. A Mikula je jen komickou figurkou, která představuje hloupost a naivitu. Další postavy jsou prohnané až hanba a jen koukají, aby ze všeho utrhly ten největší kus.
Nejvíc se mi ale hnusil Fráter Timotej, který je krásnou ukázkou církevní zkaženosti, což je téma, které se objevuje i v dalších Machiavelliho dílech. Když si představím, kolik lidí tito duchovní za ta léta vmanipulovali přesně tam, kam chtěli, a jaké prostředky k tomu používali, dělá se mi zle.