Kniha Dinina
Herbjørg Wassmo
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25435/bmid_kniha-dinina-TAX-25435.jpg
4
67
67
Silný, bolestný životní příběh ženy, jejíž osud poznamenala tragédie - jako dítě Dina zavinila smrt své matky. Otec, krajský hejtman, ji od té doby ignoruje a nechává ji vyrůstat bez jakékoli péče, až si uvědomí, že zcela zdivočela. Zaměstná pana Lorcha, aby ji naučil číst, počítat a hrát na cello. Hudba se pro ni stane útěchou, dívka se však nikdy nenaučí chápat pravidla a řídit se nepsanými zákony svého okolí. Když Dina dovrší patnáctý rok, seznámí se s padesátiletým Jacobem Gronelvem a okouzlí jej. Hejtman uvítá, když jej Jacob požádá o její ruku, a Dina proti své vůli odchází s manželem na statek Reisnes. Stane se z ní podivuhodná, nebezpečná bytost, která svou nevázanou smyslností a vnitřní silou získá obrovskou moc nad osudy ostatních. Muži po ní touží, ale přestože Dina miluje sex, nikdo nedokáže proniknout k jejímu srdci. Až jednoho dne připlouvá na Reisnes tajemný Rus.. Podle tohoto románu natočil Ole Bornedal v roce 2002 poměrně úspěšný stejnojmenný film. V hlavních rolích se objevil vedle Marie Bonnevieové také Gérard Depardieu.... celý text
Přidat komentář
Kniha je to samozřejmě velkolepá. Je v ní toho nesmírně mnoho, pořád se něco děje. Ale vědět do čeho jdu, nezačala bych ji vůbec číst. Nalákala mě skvělá hodnocení.
Když to řeknu krátce: čtení je to dobré, ale hodně těžké. Příběh je velmi bohatý, s širokým záběrem, ale...
Pro mě tady scházel téměř úplně jakýkoliv popis, alespoň minimální přiblížení duševního života postav. Dina páchala, zvláště jako mladé děvče, neskutečná alotria, ale nebylo nám ani slovem naznačeno, co přitom cítí ve svém složitém nitru. Co jí to přináší, jestli jí její chování, zhusta iritující její okolí, přináší úlevu v jejím trápení. Myslím, že nepřinášelo - ale právě o tom se nic nedozvíme.
Kniha mi celkem stála za věnovaný čas, ještě pořád se mi zjevují obrazy dějů. Je to velmi dobré přiblížení úplně jiného života, než ho známe z našich krajů - ale podruhé bych ji už neotevřela.
Číst Knihu Dininu je jako poslouchat symfonii, jež Vás hřeje i mrazí, uchvacuje a pohlcuje Vás a proniká Vámi až do morku kostí.
Sever Norska - 19. století a postava Diny - která je zemitá jako norská půda ....
Dina, která hraje na cello, která kouří doutníky a žije podle nepsaných zákonů přírody ....
Dina, která má oči člověka, který střeží svou duši ....a osobité pojetí lásky :
" Láska je mořská vlna, která existuje jen pro břeh, do kterého narazí ...."
Originální, drsné a přesto pravdivé a protknuté bolestí ....
" Bolest jsou obrazy, které člověk nevidí, ale které musí v sobě stejně nosit ...."
Knihu jsem objevila díky databázi a svým oblíbeným.... děkuji.
Především bych chtěla moc poděkovat uživatelům databáze, jejich pozitivní komentáře mi k této knize navedly. Příběh je syrový a opravdu silný. Když opomenu všechnu poezii, vykreslení přírody a harmonického vztahu místních lidí k ní, zůstane mi jejich život osekaný na samou dřeň - na vášnivou lásku a smrt. Každá z postav je naprosto jedinečná a podaná tak výstižně, že mi ve vzpomínkách zůstane skoro jako skutečný člověk, kterého jsem poznala. Dočetla jsem před 2 dny a zatím jsem nedokázala vzít do ruky další román, myslím, že bych se na něj vůbec nedokázala soustředit.
PS: nechyběl mi závěr. Dina mi ani v nejmenším nelezla na nervy, chvílemi jsem ji obdivovala, chvílemi z ní šel strach.
Nečte se to snadno. Ale když to nevzdáte - dostanete příběh. Kus syrového života. Hodně bolesti. Vášeň. Tajemství. Dostanete něco, co jste zaručeně ještě nečetli.
Bolavý, drsný, krutý příběh ze světa tak moc vzdáleného tomu našemu. Srdce zocelená přírodou, kde přežijí jen ti nejsilnější. Kde přežije jen ten, kdo nemá s nikým slitování. Kdo nepláče, kdo nemiluje. Nebo naopak ten, kdo miluje příliš.
Kde se neodpouští a nezapomíná. Kde smrt provází váš život stejně jako den následuje po noci. Kde mrtví navždy zůstávají.
Možná tomu nebudete rozumět a možná se vám to nebude líbit. Ale ten příběh je stejně pevný jako skála. Stejně nemilosrdný. Stejně tvrdý.
A přesto je v něm tolik života...
Dina, vzdálená všem, jako bouře daleko na moři, se svými vlastními zákony, se svou vlastní bolestí a se svými mrtvými.
"Bolest jsou obrazy, které člověk nevidí, ale které musí v sobě stejně nosit."
Opravdu zvláštní kniha!! děj se odehrává v drsném chladném norské podnebí v 19.století a začíná tím, že malá holčička ve staré prádelně otevře nechtěně kohout s horkým louhem a louh se vylije na její matku, která na následky toho zemře v šílených bolestech. Tato událost poznamená celý její následný život. Všichni se na ní dívají skrz prsty, nedovedou jí to odpustit, přestože si uvědomují, že jako dítě za to nemohla, v podstatě jí ignorují. Vyroste z ní tichá podivínka, ovšem okouzlující, takový solitér s výjimečným talentem na matematiku a hudbu. V průběhu svého života si upevní pozici, najde sama sebe a získá si respekt všech okolo a to přesto, že uvnitř bojuje se svými temnými přízraky, které ji stále pronásledují... Celý tento vývoj je v knize popsán a je to temné, ponuré, husí kůži nahánějící, ale výborné čtení....
Miluju ságy severských autorů, takže objev "Knihy Dininy" byl pro mne jasnou volbou do výzvy.
Sice jsem se zprvu do příběhu nějak nemohla začíst, ale velmi brzy mě plně pohltila přesvědčivě popsaná atmosféra severského venkova s jeho drsnou přírodou a neméně drsnými obyvateli. To se netýká pouze mužů, ale velmi často i žen, které mnohdy zodpovídaly za život rodiny a musely právě ony projevit pravou severskou nezdolnost. A hlavní hrdinka, nezkrotná, svérázná a velmi svá Dina, je toho zářným příkladem. Poznamenaná složitým dětstvím, kdy se stane nevinným původcem tragické události, prožívá ve svém životě těžké situace, stojí před náročnými rozhodnutími, setkává se se smrtí svých blízkých a to vše formuje její povahu a činy. Za vše mluví Dinina odpověď na Benjaminovu otázku, proč dělá takové věci : "Dělám, co dělat musím."
Stálo mi za to se s Dinou seznámit, jen bych jí přála šťastnější závěr jejího životního příběhu.
Velmi, velmi se mi kniha líbila. Příběh vlčího dítěte přeměněného v ženu se svým osobitým vlastním názorem a s velmi komplikovanou povahou pro všechny zúčastněné. To se prostě musí přečíst, aby to člověk mohl snad i trošku pochopit. Perfektně vylíčený román, příběh se mi doslova odehrával před očima - opravdu velký zážitek z četby.
Herbjørg Wassmo je výborná vypravěčka, její popisy norské přírody, moře, atmosféry, doby, upozadněných historických událostí mi přijdou tak autentické, jako by v té době žila. Dějová linie knihy má spád, posun i vyústění, nestalo se mi, že bych při čtení narazila na nějaké "slepé" místo. Postavy jsou živé, včetně těch vedlejších nebo jen těch, které se v knize mihnou na několika stránkách. A samotná hlavní postava - nebudu soudit, posuzovat ani odsuzovat, každopádně je výrazná, velmi netradiční a skvěle vykreslena.
Jen ten přebal... asi bych nikdy knihu nevzala do ruky, kdyby ji nenapsala má oblíbená autorka a kdybych nedala na doporučení.
Líbí se mi komentář ber-tram, jen bych - pokud jde o povahu Diny - vypustila přídavné jméno prohnaná. Mně připadala jako velké dítě, které nikdy nedospělo, ale o to více jsem ji měla ráda. Četla jsem povícero historických severských románů (Vane vítr z hor a další dva díly T.G., Kristinu Vavřincovu S.U., Poslední rytíř dánský T.J.), ale tento mě zaujal především jazykem, stavbou vět, způsobem vyjadřování. Určitě je za tím i skvělá práce překladatelky, Jany Svatošové:
"Vyplatilo se přijít. A dříve či později se vždy neblaze projevilo, když se člověk bezdůvodně nedostavil. Tak to bylo zavedeno. Prastará, jednoduchá pravidla."
Všechny postavy v knize byly velmi výrazné a zajímavé: matka Karen, to musela být úžasně moudrá, zcestovalá a sečtělá žena. A co teprve Stine, chtěla bych se zotavovat v její péči. Skvělé, že dokázala být matkou i dětem, které neporodila. Oline a její kuchyň, Anders námořník, Leo světoběžník. A to ještě nebyla řeč o Hjertrud, Lorchovi, Jacobovi . . .
Vůbec jsem neměla pocit, že je příběh zdlouhavý a že musím přeskakovat, naopak. Čím déle jsem četla, tím víc mi bylo jasné, že každé slovo v téhle výjimečné knize je důležité. Například Dinina zdánlivě nevýznamná cesta do Tromso a její setkání s biskupem a jeho ženou! A už vůbec si nemyslím, že kniha nemá konec. Ale každý máme právo na svůj názor a můžeme text příběhu vnímat jinak.
Ráda bych teď viděla film, ale trochu se toho bojím. Vidím před sebou stále tu "svou" Dinu, Stine, matku Karen, Žukovského. Co když se mi ti filmoví nebudou ani zdaleka tolik líbit? Navíc film asi nezachytí tu střídmost popisu charakterů a činů postav. Mám, nemám, mám nemám . . .
Asi počkám do léta, na kopretiny.
První polovina knihy se mi četla o poznání lépe a rychleji. Pak už se ta čtivost trochu zhoršovala. Moc se mi ale líbily použité výrazy a styl, jak je kniha napsána. Konec mi přišel zvláštní, ale právě to dělá knihu jedinečnou.
Divoká, smyslná, živočišná, tvrdá, prohnaná. Taková je hlavní hrdinka. Přivedl mě k ní Marco Beltrami, kterého moc nemusím, jenže soundtrack k obrazivému filmu Ole Bornedala patří mezi perlu jeho diskografie. Severskou literaturu nemám v malíku aspoň jako Beltramiho, abych posoudil, kam patří Kniha Dinina, jestli mezi perly či všední náklad. Mně se však i vzdor rozměrům líbila (kniha i Dina). 30/16
Zbytečně zdlouhavé. Od strany 450 jsem již notně přeskakovala. Konec? Jak to skončilo? Ví to někdo? Podle mě to konec nemá.. Jinak čtivý román, dala bych pět, ale ten konec mi tam chybí.
Rozpaky, rozpaky... Jako poselství knihy vnímám to, že nelze dostat, to co chceme, hlavně proto, že to chceme. Závěr se ztrácí v mlze, proč hrdinka nechává svého syna bezmála bez povšimnutí jsem taky nepochopila, jestli zabila svého muže z lásky nebo z nenávisti nebo z jiného důvodu se mi taky nevyjasnilo. Když má kniha přes 500 stran, zdá se i to trochu málo.
Jak jen to ti severští autoři dělají...strhující četba, silný příběh o zničující osobnosti ženy, kvalitní četba. Zaslouží si plný počet hvězdiček.
Můj favorit! Od začátku jsem byla paf a hltala stranu za stranou. Promyšlená na emoce působící kniha.
Kniha Dinina
Dina, úžasná hrdinka, kterou miluji a obdivuji. Výborně napsané, silný příběh.