Kniha hřbitova
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550634/bmid_kniha-hrbitova.jpg
4
1084
1084
Nikdo Owens, známý jako Nik, je normální kluk. Byl by naprosto normální, nebýt toho, že žije na hřbitově a vychovali ho duchové, vlkodlaci a jiné příšery spolu s jeho strážným andělem, který nepatří ani do světa živých, ani mezi mrtvé. Díky nim však přežije a naučí se leccos užitečného – třeba jak se stát neviditelným pro lidi. Na malého chlapce číhají na hřbitově dobrodružství i nebezpečí – prastarý Indigový muž pod kopcem, brána vedoucí do ruin města obývaných ghúly, podivná a strašná hrozba Sleer. Ale jestli Nik někdy opustí hřbitov, bude muset čelit útoku Jacka, muže, který mu už vyvraždil rodinu… Román získal cenu časopisu Locus za rok 2009, a byl odměněn cenou John Newbery Medal asociace pro knihovnickou slžbu dětem. Dostal se do finále na cenu British Fantasy Award v kategoriích nejlepší román a nejlepší ilustrátor. Audioverze získala cenu Audie Award za rok 2008 v kategorii tituly pro děti 8 - 12 let a také nejvyšší cenu Audiokniha roku.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2022
,
Polaris
Originální název:
The Graveyard Book, 2008
více info...
Přidat komentář
Miluju jazyk, jakým Gaiman píše a výrazy, které používá. Vyvolávají ve mně čtenářskou slast. Vždycky, když se mi do rukou dostane nějaká jeho kniha, tak je to neskutečný literární zážitek. A tahle kniha nebyla výjimkou.
Každá kapitola Knihy hřbitova je navíc v podstatě povídkou, která volně navazuje na předešlý příběh. Mou nejoblíbenější je "Psi boží". Slečna Lupescu je pozoruhodná dáma. Ostatně většina postav si čtenáře získá. Silas, Liza, Nik a další.
Tohle dobrodružství mě pohltilo téměř vzápětí a po dočtení mi bylo smutno, protože byl najednou konce. Už žádní duchové a žádné dobrodružství. Nic. A pak jsou tu ty krásné ilustrace Davea McKeana. Nádhera, celá kniha tak tvoří naprosto dokonalý celek.
Vždycky mám problém se do jeho knih dostat. Ovšem po pár stránkách se do toho zase ponořím a ke konci mi málem.. No nebudu nic spoilovat. Krásná 4 z 5.
Krásná knížka, opravdu doporučuji. Spolu s Koralínou jsou to příjemně tajemné knížky pro děti, ale čtení si může užít každý, nehledě na věk.
I když je kniha mířena na mnohem mladší čtenáře, neskutečně mě bavila a užil jsem si stránku po stránce až dokonce. Úžasné odpočinkové čtení. Doporučuji ;)
Na to, že je kniha určena spíše pro mladé čtenáře, tak mě naprosto dostala. Je to první dílo od Gaimana a nejspíš není poslední. Rozhodně mám v plánu se podívat i na komiks. Tuto knihu doporučuji všemi deseti všem, nejen mladším generacím.
Moje další gaimanovka, a jmenovec Armstrongův opět nezklamal.
Kniha s burtonovskou atmosférou, která není jen pro děti (což v doslovu zmiňuje i sám Gaiman – nic ze své tvorby necílí primárně jen na děti, či pouze na dospělé, tedy kromě Amerických bohů), obsahuje kostru Knihy džunglí, střípky Mary Poppins (opět viz. doslov), jistě něco z H. P. Lovecrafta (město ghúlů – Ghulheim – má proporce pozemských měst Cthulhu), motiv dlouhé a trnité cesty z pohodlí domova zase připomene Tolkienova Hobbita, a něco málo tu snad je i z keltských mýtů.
A všechno tohle je zabaleno do pochmurného anglického kabátku s humornými prvky, který je ovšem místy trochu děravý, místy má možná až příliš konvenční střih, a místy máte i pocit, že designér mohl látku využít lépe, nebo jí i trochu přidat. Výsledný oděv je ale velice pohodlný, oblékatelný (rozuměj: čtivý), a vše doprovází atmosférou pasující ilustrace McKeanovy.
Horší, než Hvězdný prach, o mnoho lepší než Nikdykde. Díky zmíněným nešvarům ale nemohu dát čistých 5, přesto uděluji 4 čerstvě odhrabané *. Jistě se k ní ještě někdy vrátím.
První kniha od Gaimana a hned takový skvost.
Při čtení jsem si několikrát vzpomněla na Tima Burtona. Jo, tohle mi sedí. :)
Po tragické smrti rodičů se malý chlapeček, odcupitá k branám starého, tajemného hřbitova.
A právě zde začíná jeho velice netradiční dospívání a soužití na místě posledního odpočinku.
Kniha je určena pro děti a mládež, takže jsem tak nějak čekala pohádku. Ale takovou krásně hororovou pohádku? Jsem nadšená.
Strašně se mi líbí myšlenka propojení světa mezi živými a mrtvými. Že vlastně smrtí nic nekončí, ba naopak. Ale, než ulehneme na věčnost, neměli bychom život promrhat.
Moje první setkání s vychvalovaným vypravěčem dopadlo uspokojivě - jeho hřbitovní svět s různou sortou nebožtíků a ostatních tajemných bytostí ve mně z počátku vzbuzoval obavu, aby to nesklouzlo do bizáru jak se to často stává u Barkera, ale jeho krajan Neil to dokázal ukočírovat a vykouzlit hezký, příjemný příběh a svou fantazií si mě získal pro další společnou cestu v blízké budoucnosti - 80 %
"Hajej, můj maličký, houpy hou,
hvězdičky na nebi svítí,
až jednou vyrosteš, uvidíš svět,
hádám, že se ti zlíbí.
Zlíbej svou lásku,
roztanči sál,
najdi své jméno
i pokladů pár.
Žij si svůj život,
radost i žal,
vydej se cestou
i pěšinou v dál."
Maximálna spokojnosť. Napriek tomu, že to má označenie, pre deti a mládež, tak to odporúčam aj vyššej vekovej kategórii. Nádherná rozprávka chlapca, ktorému zavraždia rodinu, a nečakanou náhodou sa ocitá na cintoríne. O Nika sa starajú duchovia a iné bytosti. Hlavne sa mi páčila postava Silasa, mám taky pocit, že predstavoval strážneho anjela. Autor dokáže vždy vymyslieť originálny príbeh a život Nika nie je výnimkou. Dokonca aj záver bol vynikajúco spracovaný, čo pri Gaimanovi nie je nič nové. Kniha, ku ktorej sa určite ešte vrátim. Smelo odporúčam.
Ačkoli komiks hodnotím 5*, tady jsem malinko na rozpacích. U komiksu mě nadchly především působivé ilustrace a osekaný text mi nijak nevadil, protože v případě komiksu to ani jinak nejde. Ale tady jsem asi čekala něco víc. Příběh se prakticky shoduje s komiksovou verzí a není tam vlastně nic moc navíc... Čekala jsem asi něco velkolepějšího, že příběh půjde tak nějak víc do hloubky, také že bude lépe popsán hřbitov se všemi svými zákoutími i zdejšími obyvateli, že bude víc zajímavých hřbitovních příhod a dobrodružství atd. Místy je příběh docela dobrý, ale mnohdy spíše slabý. To, že se střídá fantazie s příhodami z reálného světa, určitě není špatné, ale například ten popis Nikovy školní docházky mi přišel zbytečně zdlouhavý a moc mě nebral... Také mi přišlo, že zpočátku se Nik ze svého soukromého kouzelného světa snažil neustále utíkat a nijak extra si jej nepovažoval, ale sotva si k němu vytvořil nějaký vztah, tak z něj musel odejít... A to nemluvím o tom podivném, nedostatečném rozuzlení hlavní záhady, která se táhne celým dějem a mnoha otázkách, které zůstaly nezodpovězeny...
Přestože to není úplně špatná kniha, tak podle mě nebyl plně využit její skvělý potenciál. Škoda...
Na Knihu hřbitova jsem se těšila, protože znám páně Gaimanovy povídkové knihy, znám Americké bohy, miluju neuvěřitelnou pestrost jeho příběhů a nepřeberné množství nápadů a zajímalo mě, s čím že zase přijde.
Kniha se mi moc líbila, protože je v ní všudepřítomná smrt braná jako součást lidského života i vysvětlení, že zodpovědnost smrtí někdy nekončí. Vypíchnout ale musím kapitolu pojednávající o ghúlech. Nepřijde mi jako součást knihy pro děti, ale asi je to tím, že mám moc bujnou fantazii. Stejně mi připadala nejlepší. Popis světa ghúlů je tak děsivý a tak moc připomíná metaforu dnešního světa, že je to až neuvěřitelné.
Pane Gaimane, každou další knohou, kterou od Vás čtu, mě utvrzujete v tom, že Vaše fantazie nezná mezí. A to je to, co na Vás miluju.
Jako správný tafofil jsem nemohla tuto knihu nechat bez povšimnutí.
Sice je znát, že je určena mladším čtenářům, ale bavila jsem se.
"Neodvážíš-li se ničeho, pak na konci dne nic bude vše, co jsi získal."
Velmi zvláštní příběh o chlapci, který vyrůstá na hřbitově a musí se skrývat. Četla jsem jí dvakrát. Jednou sama, protože jsem chtěla něco od Gaimana a tahle na mě vykoukla ve Čtenářské výzvě. Ani jsem netušila, že jí najdu v dětském oddělení. A pak jsem jí přečetla dětem. Měla jsem trochu strach, že to na ně bude moc, hlavně začátek, ale líbila se jim a nebáli se (na rozdíl ode mne). Nejlepší byly nápisy na hrobech u každého jména, to mě bavilo.
Trochu jsem šokovala sama sebe tím, že jsem si Knihu hřbitova na svůj seznam napsala. Vždyť je to přeci kniha pro děti! No, hned po několika prvních stranách jsem se za svůj předsudek trochu styděla, protože Gaiman tak úplně pro děti není.
Myslím, že se mu podařilo vytvořit skutečně zajímavý svět, čímž i sobě jako autorovi poskytl dobrou půdu pro to, aby si vyhrál. Dost to bylo vidět na nebožtících, ti mluvili jazykem své doby a provázeli je i nápisy z vlastních náhrobků. Mohl si ale vyhrát ještě o něco víc.
Mám pocit, že v knize zůstalo (na můj vkus) až moc nevyřčeného. a že i informace servírované autorem byly často jen polovičaté. Celkový dojem z knihy mi to naštěstí nezkazilo.
Vzhledem k tomu, že tato půvabná kniha se rovněž líbí mé dceři i mamince, mohu ji s klidným svědomím doporučit opravdu všem.
Moc pěkná kniha, psaná ctivou zábavnou formou. Líbí se mi především originální napad a téma o chlapci který vyrůstal na hřbitově a je tedy daleko více bezelstny, hodný a vlastně i naivní. Zejména poslední stránky knihy a na mne pusobily spíše smutným dojmem. Po dlouhé době jsem opět četl knihu z žánru fantasy a rozhodne nelituji. Zdaleka ne každá kniha ve mě vzbudí větší emoce ale Knize Hřbitova se to podařilo dokonale a chlapci jménem nikdo nelze nefandit.
Štítky knihy
fantasy pro děti duchové a přízraky kluci hřbitovy Hugo (literární cena) strašidelné příběhy pro dospívající mládež (young adult) Locus Poll Award (ocenění) britská literatura záhrobíAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Na autoruv "bezemocni" styl psani jsem si musela zvykat a nemuzu rict, ze by mi uplne vyhovoval. Avsak pribeh Nika, ten se mi libil. Jedna se o velice originalni napad, ktery vsak nemel odpovidajici konec. Nevadilo by mi, kdyby kniha mela o nekolik stran navic a celkove rozuzleni tak dostalo vice prostoru.