Kniha Jón
Ófeigur Sigurðsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337501/bmid_kniha-jon-2rr-337501.jpg
4
15
15
Sopečný román plný lásky, vášně a popela. Román o životě islandského národního hrdiny „kněze ohně“ Jóna Steingrimssona, jedné z nejzajímavějších postav islandských dějin, kniha o životě mladého muže v temných dobách prvních záblesků osvícenství. Během tuhé zimy na přelomu let 1755 a 1756 cestuje Jón Steingrimsson po Islandu, ukrývá se na jihu v jeskyni a píše dopisy své těhotné manželce na sever. Je podezřelý z vraždy jejího bývalého manžela a byl vypovězen z kláštera. Nicméně jih nepatří k místům, kde by se člověk toužil zdržovat: ledovcová sopka Katla vybuchuje, všechno zahaluje mračnem popela, ničí, co se jí postaví do cesty, a Jón riskuje, že ho v jeskyni pohřbí zaživa. Přesto tvrdě pracuje, aby se připravil na jaro a na příjezd své ženy, se kterou začnou nový život daleko ode všeho. Skandál okolo domnělé vraždy ale pronásleduje Jóna celou cestu do jeskyně a mučí ho dnem i nocí. Netrvá dlouho a policejní velitel poctí Jóna svou návštěvou... Reverend Jón Steingrimsson je jednou z nejzajímavějších postav v islandských dějinách a později se stal známým jako „kněz ohně“. Tento jedinečný román jej představuje jako mladého muže v temných dobách prvních záblesků osvícenství.... celý text
Přidat komentář
hned úvodem doporučím komentář od pajaroh předemnou a taky i ten první od meluzeny...kniha z výprodeje v Dobrovském, zaujala tématem. Ale úplně mi nesedla forma psaní. dokud šlo jen o zápisky samotného Jóna, ještě fajn, v "básnických! pasážích jsem se ztrácela, rušily mě a měla jsem tendence je přelétávat. Románem se nesl i takový "moderní" nádech, slova s chutí a vůní 21.století a to mě taky rušilo. Celkově však zajímavé, dovídáme se spoustu věcí o dobovém životě. Vztazích mezi lidmi..o četnosti jména Jón :) a obzvlášť zajímavé byly popisy léčení a zdravotnictví té doby. Škoda jen, že kniha je vlastně fikcí a my už se nedozvíme, jak to teda doopravdy bylo...
Za mě 3,5*...škoda že ta půlka nelze..
Mývatn, Dyrhólar, Skaftafell... tyhle názvy mi znějí jako modlitba a je zajímavé se dočíst, jak tyto části Islandu asi vypadaly roku 1755, kdy Katla a její popel nedala spát nikomu. Rozdíly v současné době blednou, ale žití v přítomnosti a severské "trudomyslnosti" se život na Islandu nezbavil.
Forma knihy je originální, dopisy/úvahy jsou psány uvěřitelným dobovým stylem. A Jón - kněz ohně - musel být zajímavá osobnost. Je pravda, že jsem se občas v jeho zápisech ztratila a toulala se myšlenkami jinde, ale popisy zimního cestování (vozu s haší taženém unaveným koněm a obklopeném krkavci), bouří, černého popelového sněhu a života v jeskyni mě rychle vrátily zpět.
Odkazy na literaturu, překlady, tehdejší hospodářské poměry a léčebné metody jsou sice stručné, ale věrohodné a ukazují na všestrannost popisované postavy a také zaujetí autora.
Čtenář si uvědomí, jak těžké bylo žít, cestovat, jak odolní museli lidé být, aby přežili dlouhé pochody, rybolov... nebo aby prostě jen přežili.
Spíše peklo než ráj (jak je v současné době Island zobrazován), ale tak nějak krásné peklo.
Doporučuji všem "týdenním" turistům na Islandu.
"Buřňáci tedy začali hnízdit a mají v úmyslu vyvést mladé ve stínu nebezpečné Katly: život je zarputilý a nic jej nepřemůže."
Z doslovu překladatelky se dozvídáme, že rok 1755 je jediné bílé místo v životopise islandského národního hrdiny Jóna Steingrimssonona, což inspirovalo autora k napsání této fikce.
Autor zvolil formu Jónových dopisů ženě, ve kterých se mísí celkem čtivé „civilní“ popisy Jónových příhod s křesťansky orientovanými pasážemi a jakýmsi básnicky/snově útržkovitým popisem reality a snů, kde máte najednou pocit, že sledujete nesouvislou řeč zasněného básníka. (Ale možná, že Jón takový byl a autor přesně vystihl tyhle tři složky jeho osobnosti. Kdoví...)
Kniha Jón
Cesty osvícenství na Islandu v polovině 18. století viděné lehce surreálnou optikou vypravěče - autora dopisů. Asi by mě bavil víc román o celém životě "kněze ohně" Jóna psaný v er-formě. Dle doslovu to musel být hodně zajímavý chlapík. Tady je to vlastně jen autorovo místy dosti svérázné doplnění jednoho "bílého místa" v Jónově autobiografii, pár úvah, snů a vizí. Obsah je tak trochu zklamání. Kniha mě zaujala hlavně svou úpravou a typografií, ta je za plný počet, včetně té krásné dobové mapky Islandu na předsádce.