Kniha o biči
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193449/bmid_kniha-o-bici-mxI-193449.jpg
2
51
51
Jeden z nejoblíbenějších českých spisovatelů přichází po dvacetiletém odmlčení se novým skandálním dílem. Kniha o biči je mrazivým příběhem o moci a sexu i moci sexu, vzrušující novelou navazující na znepokojivé romány jako Historie O od Pauline Reage, Venuše v kožiše od Leopold von Sacher-Masoch či Trestanecká kolonie Franze Kafky.... celý text
Přidat komentář
Nevím, co si mám o téhle knize myslet. Očekávala jsem asi něco úplně jiného.
Kniha pojednávající kdesi na hranicích Paraguaye na rodinné farmě pěstováním bavlníků a sadomasochistických hrátek; podobně smýšlející kniha, kterou napsal předtím osobně autor je Playgirls
Poslední Páral z roku 2014. Ukazuje to, že je pořád řemeslně zdatnej spisovatel. Je to čtivý, rychlý ale i kratičký, přečetl jsem celé za hodinu a půl. Dobře to vtahuje někam do jižní ameriky do takový podivný komuny, ale tý erotiky je tu zbytečně moc, nebo spíš chybí něco, co by bylo nad ní. Úplně blbý to nebylo, ale v porovnáním s jeho top věcmi je to bohužel jen slabej odvar.
Kniha nedosahuje kvalit pana Párala, nebavilo mě to, nechutné, naprosto nezáživné, škoda papíru.
Nejsem odborník na Párala. Pojí mně s ním jedna osobní záležitost, ale kvůli tomu nemohu být shovívavý.
Jeho poslední román je nepochopitelná snůška tužeb, vizí, nebo snad snů?
Příběh je založen na pochybném základu a ubírá se nikam,
záměrně okořeněn nemastnými sexuálními scénami.
I ztvárněním kniha pokulhává. Text je na stránkách polovičatý, nepochopil jsem tuto variantu tisku.
Knihy si vážím, protože jsem ji dostal darem.
Ale dar tvorby, jakoby opustil pana Párala.
Myslím, že tvořit se do nekonečna nemůže. Možná existují výjimky, ale Vladimír Páral mezi ně rozhodně nepatří...
No, když jsem to přečetla, řekla jsem si "co jsem to sakra přečetla?" tohle, že je Páral? Tohle byl jenom hodně slabý odvar toho, co Páral umí a vlastně to pro mě bylo celkem zklamání.
"Lola pozorně a znalecky prohlížela uchazeče. Celkem nic moc, ale jeden byl úplně jedničkový! Ty zůstaň a všichni ostatní zmizte! ...
A tyhle dvě trapné slepice už začaly kdákat, pitomě, jako vždycky. Ukazovaly na různé uchazeče ... ale ty dvě nány stejně ničemu nerozuměly ..."
Abych pravdu řekla, pan Páral mě naprosto zklamal totálně brakovým textem. nemůžu se ubránit, že vydáním téhle knihy, sám zneužil své vlastní jméno. Pan Páral, jak sám říká, si nikdy moc "nebral servítky", to je naprosto v pohodě, však jsem taky neočekávala nijak "uhlazenou" vysokou literaturu, ale co jsem očekávala je rozpoznatelný páralovský rukopis na který jsem zvyklá, a který mi vyhovuje, a ten jsem prostě nedostala. Pro mě opravdu zklamání, ta jediná udělená hvězdička je pak za občasné náznaky výše zmíněného - úporně hledaného v textu, a že jsem se vážně musela snažit (možná, že si tu hvězdičku zasloužím ještě víc, než pan Páral :-). Čekala jsem totiž minimálně něco na úrovni Dekameronu 2000, Lásky v Praze nebo Playgirls, nebo alespoň na úrovni pohodového erotického příběhu z pera známého autora, jenže tuhle knihu opravdu nemůžu položit do jedné řady na pomyslném stole, tahle knížka bohužel patří někam pod stůl. Sám pan Páral o knížce říká, že vznikla za šedesát dni, tak bohužel, je to na její úrovni hodně vidět. Nejenom, že to prostě není literatura, není to ani žádným způsobem zajímavý, nebo přitažlivý erotický text. Celé mi to připadlo jako jeden, ani ne divoký, jako spíš pořádně zmatený sen, a protože jeho autor, je shodou okolností spisovatel, tak si sen někde poznamenal na kus ubrousku, či papíru vytrženého z bloku, a tak jak byl ho prostě poslal vydavateli :-). Který se mrknul a řekl si, vida, příběh o pomatených ženských, co si založily nějakou šílenou sektu, která se rozhodla opět založit funkční otrokářskou společnost, s muži otroky a dominantními ženami ... to se bude dobře prodávat, obzvlášť, když k tomu napíšeme velkými písmeny Vladimír Páral. A tak se nám, čtenářům, do ruky dostal naprosto triviální text, kde marně hledáte cokoliv, co by zaujalo.
"Mazlivě si přejížděla řemínky důtek po hrudi ... bříško ... boky ...
Tak tohle je teprve ten správný adrenalin.
Prudce mu vrazila důtky do ruky.
Tak a teď ty."
Nic dalšího, zajímavějšího nečekejte, to je vážení konec :-).
Nebylo to erotický, ani nijak lechtivý, nebylo to ani umělecký (tedy žádná tragikomedie) ... bylo to prostě spíš jen komický ... prostě jsem se místy neubránila úsměvu (spíš bych řekla úsměšku).
Knihu jsem dočetla, to nebyl žádný problém, vzhledem k tomu, že se jednalo vlastně jen o pár stránek (sice jich je 150, ale vzhledem k úpravě textu z toho vyleze tak maximálně 60-70 stránek), a vlastně se celou dobu i bavila (takže ano tu jednu hvězdičku si pane Párale zasloužíte) ... a víte čím ... hledala jsem ... hledala jsem na stránkách, ve větách, v slovech ... pana Párala jsem hledala.
Bohužel už jen slabý odvar toho, v čem byl pan Páral kdysi tak skvělý. Vlastně mi to přišlo jako taková prvotní črta k chystanému románu, ve kterém bude děj barvitější a obsáhlejší, postavy zajímavější a nebude tomu chybět přesah nebo alespoň více humoru. Tohle byla jen trochu smutná vzpomínka na knihy, které mě kdysi hodně bavily.
Knížku jsem četla proto, že pan Páral psal kdysi o Ústí nad Labem, kde jsem studovala. Tehdy jsem jeho knihy měla ráda. Dnes žijeme ve stejném městě, takže jsem si ho vybrala do výzvy. Ale měla jsem raději sáhnout po některé starší knížce, tahle se mi zdá hodně slabá. Naštěstí se dobře četla, takže těch 152 stránek jsem měla brzy za sebou.
Tak nevím... Párala mám moc ráda, po knize jsem prahla a minulý týden jsem ji ve vylidněném Luxoru v nedělní podvečer spatřila a byla moje. V té době jsem byla na školení ( já vím uhozené - v nedělní podvečer na školení, ale koho chleba jíš, toho píseň zpívej :-) ) a tuhle knihu jsem vzala na večerní stmelovací besedu celého našeho školícího kolektivu na zahrádce knajpy na Palmovce . Jakmile jsme se do ní pustili a kolega četl nahlas, co se v knize popisovalo, někteří lidé, procházející kolem nás zpomalovali a velice nás dostal takový tmavší spoluobčan, který si sedl přímo na chodník a poslouchal. No , když se to čte v kolektivu, tak dejme tomu, komentujete dění a je celkem legrace, ale vzala jsem po školení knihu dom a začal ji číst můj partner a s otázkou - ..."tys to fakt dočetla, ty snad nejsi normální ...? " mě hned druhé ráno bombardoval u snídaně. Mám ráda Párala a jeho knihy, ale tahle pujde do knihovny a pěkně někam na spodek - za mě zklamání. Ale nenechte se odradit mým komentářem, třeba zrovna vám, co se zrovna rozhodujete, jestli číst nebo nečíst - se zrovna bude líbit.
Zdravím Vás přátelé písmenek,
děj knížky byl určitě pro někoho tak zajímavý, že jej nakonec napsal. Knížka nebyla pro mě až tak vrcholná. Spíše odpočinek. Holt spisovatel musí napsat několik titulů průměrných než se mu podaří napsat špičkový příběh, který obletí svět a zůstane v naší mysli a knihovně.
Tady mě pan Páral totálně zklamal. Větší blbost jsem snad nečetla. Jenom díky tomu, že to je kniha od něj, jsem vydržela do konce, ale za tuhle knihu mi bylo líto peněz. A že nebyla levná. Nebyla o ničem.
Nehorázný nesmysl. Naprosto nelogické a nereálné a směšné. za půl hodiny jsem dočetl na 40. stránku, dál jsem to odmítal číst.
Tohle určitě není to nejvrcholnější dílo tohoto autora. Námět je jistě páralovský, ale jinak je to takové rychlé lehké čtení. Téma by rozhodně stálo rozvinout. Jsem spíše zklamaný, ale přečíst se to dá. Jednou. A že by to bylo vzrušující či snad skandální? Ani náhodou.
Klasický Páral- eroticky laděný příběh s dobrým koncem a k tomu všemu je čtivý. A to je moc dobře. Miluji Páralovy knížky, dostaly se mi do rukou asi před dvaceti lety a od té doby po nich vždy ráda sáhnu.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
Od autora jako je pan Páral dost slabé. Zkusil jsem to přečíst po několika letech znovu, ale můj názor se nezměnil. Chápu, že všechny jeho knihy nemohou být špičkové, ale tahle je hodně pod úrovní jeho tvorby.