Kniha o Blanche a Marii
Per Olov Enquist
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14558/kniha-o-blanche-a-marii-14558.jpg
4
35
35
Marie Curie-Sklodowská, nositelka Nobelovy ceny, a její asistentka Blanche jsou protagonistkami netradičního románu, příběhu dvou žen, které osudově poznamenaly jejich vztahy s muži - a radioaktivní záření. Autor, jako obvykle ve svých pracích, čerpá z autentického, dokumentárního materiálu, avšak jeho kniha není pouhou literaturou faktu. Historické události a osoby mu slouží jako základ, z něhož vychází k velmi osobnímu, básnivému eseji-románu o touze po lásce... Zdánlivě tedy pouze komentuje deníkové zápisy či vzpomínky konkrétní historické osoby - Blanche Wittmanové, pomocnice Marie Curieové a přítelkyně proslulého doktora Charcota, který s ní a na ní experimentoval při léčení hysterie pomocí hypnózy. Od samého začátku víme, s jakým nebezpečím si Blanche nevědomky zahrávala, když spolu s Marií Curieovou pracovala se smolincem a víme, jaké následky jí to přinese. Další nebezpečná hra se však vznáší nad příběhem, nad osudy všech postav: Hra s láskou, s krásou, fascinací tajuplnem, (které zde zosobňuje podivuhodné radioaktivní záření), také hra o lásku. Blanche se ve svých zápiscích snaží vědecky vysvětlit pravou podstatu lásky a spisovatel jde se svým příběhem daleko za a daleko nad: poznáváme myšlenkový svět přelomu století a zároveň se prodíráme záhyby lásky, kterou vědecky vysvětlit rozhodně nejde. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , HostOriginální název:
Boken om Blanche och Marie, 2004
více info...
Přidat komentář
šíleně dobrý, moc mě baví knihy co v sobě mají několik dějových linek a vypravěčů zároveň, knihy co ti u čtení dávají i zábavný fakty z náhodný sféry, dřívější pojetí "hysterie"... pokud to dobře chápu tak ta Blanche teda nikdy neexistovala, ale je to moc krásný a budu se k tomu vracet
Pôvodne som myslela, že ju dám za pár dní. Ale nie, čítanie sa mi naťahovalo, , lebo som musela googliť, aby som si viac pozisťovala o osobách a faktoch okolo Marie Curie.....
Nevím, zda to bylo okolnostmi, které mi tentokráte nedovolovaly plné soustředění, ale dost jsem se se stylem knihy prala. Téma bylo rozhodně zajímavé a sem ráda, že jsem se do knihy pustila. Jen jsem ji asi měla číst jindy.
Moc hezká kniha! Enquist nezklame nikdy!!! Opět nezapomenutelné!!! Rozhodně moc doporučuji!!!
Četla jsem Enquistovy vzpomínky "Jiný život" a říkala jsem si, že by bylo zajavé přečíst si i některý z jeho románů. A byla jsem překvapená, jak moc je Kniha o Blanche a Marii Jinému životu podobná. Teď mi skoro přijde, jako by Enquist nedokázal psát o ničem jiném než o sobě (což nemyslím jako kritiku). Možná zkusím ještě některou z jeho dřívějších knih :) Na Enquistových knihách je pěkné, že on prostě umí psát, vystavět příběh a vyvolat napětí. Škoda jen, že je v knize několik překlepů (některé celkem stojí za to, třeba slovo "nášušnice"...), taky by se hodil doslov.
Opravdu zvláštní vyprávění o vztahu Blanche a Marie Curie,asistentky a vědkyně obou krásných žen a osob poznamenaných nemocí z ozáření a vlastním osudem.Poslouchala jsem audioknihu,pěkně namluveno s hudebním doprovodem.
Zvláštní, velmi zvláštní kniha a vyprávění. Po přečtení poslední stránky jsem si říkala, že jsem určitě zcela nepronikla do poselství, které nám chtěl autor sdělit. Sáhla jsem po ní především kvůli obdivované Marii Curie-Skłodowské. Pamatuji, když jsem prvně četla její životopis. Byla to pro mne velká a nefalšovaná romantika.
"Amor Omnia Vincit - láska vítězí nad vším - pracovní hypotéza či nejniternější neuralgický bod". Touto tezí příběh začíná a posledními řádky končí jejím naplněním, svým způsobem. Cesta k němu, pro obě protagonistky, není jednoduchá. Lidské společenství dokáže být hodně vrtkavé. Stačí málo a respekt a úcta se promění v zášť a nenávist...
Autorovy další knížky
| 2002 |  Návštěva osobního lékaře |
| 2007 |  Kniha o Blanche a Marii |
| 2003 | Hamsun |
| 2011 | Jiný život |
| 1995 | Magnetizérova pátá zima |
Švédský prozaik a dramatik Per Olov Enquist (1934) pokračuje ve svém posledním románu Kniha o Blanche a Marii (Boken om Blanche och Marie, 2004) v linii, kterou známe i u nás např. z jeho knih Strindberg – život, Hamsun, Návštěva osobního lékaře nebo z některých divadelních her (např. Ze života žížal nebo Obrázkáři): za hrdiny si vybírá skutečné, často velmi slavné osobnosti (v minulosti to byli vedle Augusta Strindberga a Knuta Hamsuna dále např. Selma Lagerlöfová či Hans Christian Andersen), ale nepíše biografie, nýbrž romány, v nichž – někdy až neuctivě – mísí fakta s fikcí, zaměřuje se i na detaily z jejich života, které nejsou právě lichotivé nebo sympatické. Jeho styl je zvláštní směsí strohosti faktů na jedné straně a poetických úvah, vizí a domýšlení skutečnosti na straně druhé. Jeho románové „biografie“ jsou vždy především romány o lásce a jejím hledání, o bolesti, kterou způsobuje, neboť láska není nikdy jednoduchá nebo černobílá.
V Knize o Blanche a Marii uvádí na scénu jednak slavnou vědkyni Marii Skłodowskou-Curieovou (1867-1934), dvojnásobnou nositelku Nobelovy ceny (1903 za fyziku, 1911 za chemii – stále zůstává jedinou laureátkou oceněnou dvakrát ve dvou rozdílných oblastech), jednak Blanche Wittmanovou, což je postava sice méně známá, ale o to zajímavější: v poslední čtvrtině 19. století byla oblíbenou pacientkou (a v románu i milenkou) francouzského lékaře (neurologa) Jeana-Martina Charcota (1825-1893), který na ní veřejně demonstroval léčbu hysterie pomocí hypnózy, přičemž skutečnými svědky těchto ve své době proslulých a oblíbených podívaných byli např. Freud, Strindberg či Munthe. Blanche se později setká s Marií a stane se její asistentkou i přítelkyní. Marie právě prožívá těžké chvíle: krátký, leč skandální vztah s ženatým mužem, kolegou Langevinem, ji málem připraví o druhou Nobelovu cenu, neboť veřejné mínění se postaví ostře proti ní. Obě ženy zápasí s láskou, Blanche i s následky laboratorních experimentů: postupně se z ní stane „torzo“, jak přichází o další a další části svého těla. Příběh je pojat mozaikovitě, román má fragmentární formu: je složen z osmi zpěvů a závěrečné Cody. Enquist se až umanutě vrací k jednotlivým situacím, motivům, myšlenkám i větám a dále je rozvíjí a v jednotlivých zpěvech variuje jako hudební skladbu. Toto jakoby „urputné“ opakování, podané strohým stylem, souzní i s urputností a umanutostí obou hrdinek, s jakými se potýkají s vědou, se životem i láskou. Obě se sobě navzájem velmi podobají, jejich příběh je jakoby zrcadlový. Vhled do jejich soukromého světa je velice působivý a odkrývá nám i odvrácenou stranu vědeckého bádání a kýžené slávy.