Kniha o čuráku
Karel Utte , Nela D. Aston
Mnoho čtenářů zjistilo, že má na to vyslovit slovo kunda. Ale jak je to s čurákem? Zcela vážně, mohla by jít do páru s Knihou o kundě Kniha o pyji, Kniha o penisu, Kniha o falu nebo Kniha o něm? Fakt si to někdo může myslet? Karel Jaroslav Obrátil (1866–1945), muž, který by měl být řazen vedle Františka Sušila, o čuráku píše:Slovo čur, čurák, čurec (penis) pochází od slovesa čurati (dětsky), které je však zcela nevinné, decentní a obvyklé u dětí i v nejlepších rodinách a nemá na sobě ani stínu závadnosti. Naopak, je to slovo dobře volené, neboť vysvětluje foneticky velmi dobře svůj původ od zvuku, ozývajícího se při výlevu zurčící vody do podstavené nádoby. Je tedy přímo nepochopitelné, že slovo čurák je považováno za obscenní, zvláště když jeho diminutivum čuránek (dětský penis) není rovněž závadné. Ano, čurák je plnohodnotné slovo, od něhož se dá odvodit fungující zdrobnělina, a je zrozeno z činnosti, na níž není vůbec nic sprostého. Zatímco kundu je možno zobrazovat prakticky vždy a všude, čurák nesmí být vidět (anebo nikoli v pohotovostní poloze). Protože když stojí, je připraven, a když je připraven, je to pornografie a neslušnost. Jestli stojí za něco bojovat, pak za stejné zobrazovací příležitosti. Dotek pravdy je jako dotek na genitál. Život ze samotné své povahy přestupuje veškeré hranice, veškeré závory, překážky všech zvyků, nacionálních omezení, rasových předsudků; on je v pravdě svrchovaný v kosmickém smyslu.... celý text
Přidat komentář
Je to samozřejmě odvaha udělat takový výbor citátů z tak nesourodé české a světové literatury, kde je vedle sebe James Joyce, Irvine Welsh, Dominik Tatarka, Salvador Dalí, Paul Verlaine, Alan Ginsberg na jedné straně a Jan Kohout, Jakub Šofar, Xavier Baumaxa, Igor Chaun, nebo jakýsi Tomáš Tvrdý nebo Petr Měrka - a ještě to nazvat Kniha o čuráku. Na druhou stranu, je to stejně jako s vaginami, resp. kundami v komplementárně propojené sbírce Kniha o kundě (2007). Úryvky jsou různě dlouhé, jsou různě zalomené (například sdružené do výčtu se šedým podtiskem), různě intenzivní, některé jsou pocitově mohutné a jiné nicotně mikroskopické - tedy je to stejně jako s mužskými údy. Nemyslím, že by tyto dvě knihy měly být nutně tajemnými diskrétnostmi v našich knihovnách (jistě je není třeba ukazovat hned dětem), není na nich nic oplzlého, výběr je reprezentativní co do autorů, úrovní, dob, oblastí světa a to se vší vážností. Takže by se patřilo autorům obou knih poděkovat. Úryvek za všechny, co našel na záchodcích Patrik Ouředník (s. 180): "Honění ptactva se zapovídá!"
Opravdu tvrdá kniha. Tak akorát do ruky.