Kniha o staré Praze
Jiří Horák
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24153/kniha-o-stare-praze-24153.jpg
5
23
23
Poutavé, většinou málo známé příběhy z dějin Prahy, které nenajdeme v učebnicích dějepisu, ačkoliv jsou součástí historie, výpovědí o své době, o jejích zvycích a mravech, o společenské atmosféře. V pestré mozaice staropražských obrázků se dočteme například o osudech nejstaršího platanu v Praze, zasazeného ve 13. století maltézskými rytíři, o první soše na Karlově mostě nebo příběh Pražského Jezulátka. Ocitneme se na dvoře císaře Rudolfa II., staneme se svědky bitvy na Bílé hoře, staroměstské exekuce i boje se Švédy. Poznáme prvního pražského kavárníka, první lékárníky či posledního pražského kata. Seznámíme se rovněž s reáliemi života středověkého města, s tehdejším soudnictvím, tresty a žaláři, s koloritem barokní, rokokové i biedermeierovské Prahy.... celý text
Přidat komentář
V žádném případě bych knihu nenazvala čtivou - je nabitá kvantem letopočtů a je nutné číst ji pomalu a pozorně, abyste se neztratili. Jde ale o soubor historicky doložených informací a zajímavostí o Praze za posledních devět století a autor dohledal řadu opravdových kuriozit. Ani jako rodilá Pražačka jsem netušila, že:
- tvůrcem staroměstského orloje byl mistr Mikuláš z Kadaně, nikoliv legendární mistr Hanuš z Růže, který byl jen prvním “orlojníkem”;
- staroměstský orloj ukazuje 4 časy: středoevropský; staročeský (měřený od soumraku); hvězdný (určovaný úhlem poledníku a jarního bodu) a temporální (pro astrology);
- orloj měl být dvakrát prodán do starého železa;
- více než 30 let jedny z hodin orloje ukazovaly špatný čas, dokud na chybu neupozornil všímavý šestnáctiletý student strojnické průmyslovky;
- Klamovka získala své jméno po rodině Clam-Gallasů stejně jako Kampa po italském šlechtici Tengnagelu z Campu;
- přes Karlův most jezdily železniční vagóny a most byl kromě mnoha jiných výjimečností oblíbeným místem sebevrahů (neúspěšně se odsud pokusil o skok i Jaroslav Hašek). Švec Josef Rousek, který si zde zřídil půjčovnu loděk, se tady stal pověstným záchranářem a za svůj život zachránil přes 200 osob a vylovil asi 100 utonulých;
- ve Spálené ulici žil od roku 1912 ve fontánce 1. České pojišťovny říční úhoř Pepík, (resp. úhořice Pepička), který se dožil 68 let.
Fakta a historický kontext, milé, poučné i zábavné. Doporučuji nejen pro milovníky Prahy, ale pro všechny, kdo se alespoň trochu zajímají o historii.
Příběhy a pověsti o naší stověžaté matičce Praze, které jsou velmi čtivé a člověk se dozví zajímavé informace o hlavním městě.
Kapitolky psané jazykem pověstí, ale historicky podložené, Horák některé lidové zkazky naopak uvádí na pravou míru (alchymisté ve Zlaté uličce nebydleli). Chronologické řazení a záběr od 12. do druhé poloviny 20. století z knížky dělá čítanku proměn pražských měst a předměstí, kolem ústředních, většinou méně známých příběhů z Prahy se přirozeně objeví i historický kontext. Je to ale čtení milé, zábavné a nijak složité, pro milovníky Prahy velmi potěšující.
Například věděli jste, že v polovině 19. století byl z hluboké pražské studně vyloven nikdy předtím ani potom neviděný živý exemplář členovce, živoucí fosilie, nebo že jedny z hodin staroměstského orloje mezi lety 1948 a 1979 ukazovaly chybně, dokud si toho nevšiml mladý student?
Kniha plná zajímavých informací z historie Prahy a přitom relativně čtivá - jen se to nesmí číst na jeden zátah, ale raději dávkovat postupně.
Kniha obsahuje mnoho zajímavých příběhů ze stověžaté matičky měst. Některé pro mne byly zcela nové, některé obohatily mé znalosti dějin. S ohledem na mé povolání ji někdy určitě využiji. Hlavně se mé rozhledy rozšířily znalostmi o každodennosti Pražanů a o humorné historky. Líbily se mi části pojednávající o lidskosti katů, třeba snad nejslavnějšího z rodu Mydlářů. Možná snad obsahovala příliš mnoho letopočtů, ale naštěstí není nutné znát všechny.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Kniha o staré Praze |
| 1998 | Oheň na sněhu - Mýty sibiřských lovců |
| 2004 |  Kniha o nové fyzice |
| 2007 |  Říjen v Carlsbadu |
| 2006 |  Modrý sen |
S poslechem těchto pověstí a událostí jsem si dala načas. Každý den jsem dala max. 6-7 povídek. Líbilo se mi chronologické řazení od 12stol. až po 20st. Mně osobně oslovila až druhá část, novodobá.
Nejvíce se mi líbilo povídání O Vyšehradě, O Zlaté bule, Petřínské rozhledně a lanové dráze. Též O ševci z Kampy a Orloji.