Kniha osudu
Parínúš Saníí
Pět bouřlivých desetiletí íránských dějin vyprávěných prostřednictvím života obyčejné ženy v nejprodávanějším íránském románu, dokud nebyl tamní vládou zakázán. Kniha osudu se stala jedním z nejprodávanějších románů v Íránu, přestože ji tamní vláda dvakrát zakázala. Tento silný příběh o přátelství, vášni a naději sleduje osud íránské ženy od dospívání po stáří v průběhu pěti desetiletí, od doby před revolucí v roce 1979 přes období Islámské republiky až po současnost. Masúme je obyčejná dívka s vášní pro učení. Na cestě do školy potká mladého muže, do kterého se zamiluje. Její bratři však objeví jeho dopisy a obviní ji, že na rodinu uvalila hanbu. Po krutém fyzickém trestu jí rodiče rychle domluví sňatek s mužem, kterého nikdy neviděla. V letech, které Masúme prožívá v manželství, probíhají v Íránu zásadní politické změny. Její manžel Hamíd je politickým disidentem a hrozbou pro despotický šáhův režim. Když ho přijde zatknout tajná policie, znamená to počátek děsivého období v Masúmině životě. Její osud, tak dlouho určovaný tradicemi a loajalitou k rodině, je teď svázán s politickými událostmi a proměnou celé země. Kniha osudu je pozoruhodným příběhem a výjimečně zasvěceným pohledem na íránskou společnost.... celý text
Přidat komentář
O Íránu a životě v něm v posledním půlstoletí už naštěstí máme vícero svědectví, knižních i filmových. Toto je taková neumělá zpověď hrdinky, zdlouhavá, dost špatně čitelná, ve výsledku nezáživná.
Kniha mi pomohla více pochopit Íránskou politiku i myšlení lidí. Nicméně mě příběh úplně tolik nezaujal, hrozně moc postav, trochu jsem se v tom ztrácela.
Ufff, tak to bylo syrové, drsné, kruté, ale zároveň čtivé. Díky za to, že jsem se narodila v Česku. Konec mě rozčaroval, zklamal ve smyslu, že jsem si představovala i přála jinak, ale na druhou stranu - život prostě někdy není peříčko, bohužel.
Kniha je čtivá a kromě příběhu hlavní hrdinky se dozvídáme o části nedávné historie Iránu. Možná jsou některé úseky o něco rozvláčnější,ale na mém hodnocení to nic neubralo.
Po dočtení knihy mám rozporuplné pocity. Začátek mi přišel zajímavý asi do okamžiku než se Masúme vdala. Muslimský a komunistický svět jsou pro mě dvě totality, které nemám ráda a nechápu.
Kniha mi přišla rozvláčná a dlouhá. Konec mě jenom naštval a nevyvolal ve mě žádné emoce na rozdíl od začátku.
Ja jsem na podobne knihy zatizena, takze jsem ji spolkla jednim dechem. Ale ten konec me dozral.
Celkem chápu, proč je kniha v Íránu zakázaná. Životní příběh Masúme zahrnuje pád vlády Šáha a nástup islámské republiky, válku s Irákem a léta po ní. Na pozadí politických dějin jsme svědky života ženy sevřené mezi tradice a požadavky rodiny, kde jsou běžné domluvené sňatky, kde o osudu své sestry rozhodují nejen rodiče, ale také její bratři, kde jsou dívky zahrnovány násilím a nuceny k něčemu, co nechtějí. Poměry v rodině jsou na západní poměry vlastně celkem strašně. To se se sňatkem změní, ale jen do určité míry. Vzhledem k zapojení manžela do revoluční činnosti zůstává výchova dětí cele na Masúme, ale i přesto dokáže kromě toho ještě studovat a pak dokonce i pracovat. O to smutnější je na konci rozhodnutí, vynucené dětmi, kterým věnovala celý život. Konec knihy má tak celkem hořkou pachuť, aspoň pro mě.
Za začátku jsem se nemohla do knihy začíst,ale pak když se to zlomilo jsem se nedokázala odtrhnout.
Škoda jen toho konce.