Kniha podobenství
Per Olov Enquist
Zdá se mu, že by měl zrevidovat řeč, kterou ve sborovém domě pronesl na matčinu památku. Na břehu řeky stojí skupina umírajících přátel, kteří ho snažně prosí, aby jim vysvětlil, jak spolu všechno souvisí, například ta věc s láskou. A žena na Larssonovic statku. Ta na borovicové podlaze bez jediného suku. Má o ní napsat pravdu? Otcův poznámkový blok s vytrhanými stránkami, které byly spáleny a zmizely. A po mnoha letech se zničehonic vynoří. Otevírá se teď v příběhu štěrbina? Má opravdu tohle zahrnout do své vzpomínkové řeči? A stane se z toho milostný román, o kterém si myslel, že ho nikdy nenapíše? Nová kniha Pera Olova Enquista v mnoha ohledech začíná tam, kde skončil jeho román Jiný život. Pojednává o jeho matce a otci, o knihách a o tom, jestli nakonec půjdou složit dohromady věci, které opravdu něco znamenaly. Do popředí se dostává milostný příběh, který začíná setkáním patnáctiletého chlapce se starší ženou na borovicové podlaze Larssonovic statku.... celý text
Přidat komentář
Nic podobného jsem doposud nečetla. Chvílemi to bylo zmatené a nudné, chvílemi zase chytlavé a zajímavé. Záleželo na kapitole. Kniha podobenství mi nic moc nedala, ale asi se podívám i po jiných autorových knihách :)
Autorovy další knížky
2002 | Návštěva osobního lékaře |
2007 | Kniha o Blanche a Marii |
2003 | Hamsun |
2011 | Jiný život |
1995 | Magnetizérova pátá zima |
Ptaní se: o psaní (o jeho lehkosti a tíži), o životě (o jeho lehkosti a tíži), o lásce (té platonicky povznášející a po dvou centimetrech i té plné chtíče), o spasení, o zázraku víry a o odvaze nevíry, o smrti, k níž vše směřuje.
Nelehké čtení, některé části některých podobenství čtu ve snaze je uchopit a pochopit několikrát za sebou, přesto se ke konci knihy ztrácím. Možná mi chybí kontext severské protestantské kultury. Možná i Enquist (ten hledající vyléčený alkoholik) se ztratil /chtěl se ztratit.