Kniha přísloví

19.11.2018

Chtěl jsem porovnat Síse se Sýsem,
abych věděl, koho si pletou poslanci a koho v mládí (?) četl Miloš.
Sbírka Kniha přísloví mě překvapila zajímavým konceptem, skládá se z 6 částí:
Lidové grotesky
Lidové divadlo
Noc a den
Týden v tichém domě
Čtvero ročních dob
Přestupný rok

Autor si hraje se slovy, písmeny a číslicemi, a to hned zkraje:
1
"chytíš se trojky a hned naskočí
zbabělcům a pověrčivým husí kůže
stoupneš si před nulu
a hned naskočí desítky" (s. 15)

Občas místo čtveráctví autor projeví spíš buranství:
"Máte nejmíň čtyrky
to je dostatečné
Vy čuně
Můžu si šáhnout?" (s. 21)

Hra se slovy místy pobaví, místy zarazí:
"Na slovo vzatá světec Enoch
Hubou svatý
Přefiknul ji pouhým slovem
Jako když povalí mluvnici jediným slovesem
Sloveso - slovní koleso
Děvčata na slovíčko!
Na slovíčko - pane Felixi Slováčku!" (s. 31)

Cesta k vtipu a pointě nemusí být dlouhá:
"Jsem sněhobílé svědomí
dívám se na život z rubu
Vám se omastkem leskne líc
a já utírám hubu (s. 44, Ubrousek)

Překvapí sečtělost a aluze:
"Březnový sníh
na pole jed
pod sněhem se odkopává svět
2. března 1902
Apollinaire poprvé a naposledy v Praze!" (s. 101)

"Země má co dělat sama se sebou
nikoho nepřijímá
odskakuje od ní
i čepel básní Otokara Březiny" (s. 116)

"Hospody tiše duní jak tympány nadité chmelem
Alejí se mihnul Rimbaud vzdorný pohled upřený na epolety otce
Šestnáct let je strašný věk" (s. 119)