Utajený svět
Valentina Montevecchi
Kniha světů série
1. díl
Dvaadvacetiletý mladík Jorfeus McBlack se tajně chystá na plavbu do neznáma. Na poslední procházce městem potkává věštce, jenž ho obdaří nejen zajímavou, ale také znepokojivou věštbou. Jorfeus se dokonce ještě před vyplutím přesvědčuje, že ho nebezpečí a tajemno budou provázet na všech jeho cestách. Jako první důstojník a posléze kapitán lodi Rebarunda musí čelit nejen ničivé bouři, ale i pirátům, zradě a tajemstvím, jež měla zůstat navždy skryta. Obstojí coby kapitán? Zachrání svou posádku i Knihu světů, která má nevyčíslitelnou cenu? Dokáže se vyrovnat s tím, kdo byl jeho otec a kam osud zavál jeho bratra, o němž neměl až donedávna tušení? A dopluje až tam, kde se jeden svět setkává s druhým, utajeným? To vše se dočtete v prvotině teprve šestnáctileté česko-italské spisovatelky Valentiny Montevecchi. Utajený svět, při jehož čtení si nikoli náhodou vzpomenete třeba na Piráty z Karibiku, vychází jako první svazek zamýšlené série Kniha světů. 1. vydání.... celý text
Přidat komentář
Takový průměr, který ani neurazí ale ani nenadchne. Knihu si pravděpodobně přečtu pouze jednou, protože není nic co by vás nutilo k opětovnému otevření. Na druhé straně je ale třeba ocenit autorku, na knižní prvotinu to přece jen tak šílené není. Doufám, že jí chuť do psaní vydrží a bude to už jen lepší a lepší.
Vskutku kouzelná kniha, jak už sám název napovídá. Je typický příbeh s dobrudružnou tématikou, která se podobá filmům jako Piráti z Karibiku, ovšem pobaví hlavně malé dobrodruhy.
Tak nevím, na té knize mi přišlo pár věcí divných, nechápu třeba, proč má námořník psa a jak se v tak striktně poslušnost vyžadujícím prostředí může vyskytnout přátelství mezi důstojníkem a řadovými námořníky - ale na to jsem špatný námořník... Zarazilo mě - zejména zpočátku - pár podivných formulací, kdy jsem měla dojem, že to zní dost nečesky a že to překladatel dost nepohlídal, no a pak jsem si přečetla, že překladatele nebylo třeba...
Děj jako takový - no prosím, nějaké ty mečovačky, semtam někoho propíchnout kordem a otřít z něj krev, no budiž, drsný námořník přežije, ale nějak nemám pocit, že by tomu pomohly "věštecké motivy" (Jorfeus mívá vidiny toho, co přijde). Opakuji, že námořník jsem špatný, takže nedokážu posoudit, jestli se v tom pojmenovávání plachet a spol. autorka vyzná, ale pro nás laiky ta námořnická hantýrka zní dost přesvědčivě...
Přijde mi to ale všecko tak neuzavřené - spíš než jako první kniha z mnohologie je to jako první díl z nekonečného seriálu. A přiznám se: já seriály opravdu nemusím.
Knihu jsem četla už dávno, ale pořád tak trochu čekám na druhý díl. Je to oddechové fantasy čtení od české autorky a mně se líbilo.