Kniha vzpomínek
Rowan Coleman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234746/bmid_kniha-vzpominek-SQX-234746.jpg
4
423
423
Jméno prvorozeného dítěte. Tvář vašeho muže. Váš věk a adresa… Co když se vám tohle všechno začne ztrácet z paměti? Claire má fungující manželství, dvě dcery, všetečnou matku... a Alzheimera. Dříve měla i práci, kterou milovala, ale kdo by zaměstnával učitelku, která trpí ztrátou paměti? Claire se zoufale snaží zachovat alespoň to, o co ji ještě nemoc nepřipravila, a tak si na radu terapeuta pořídí Knihu vzpomínek. Zapisuje momenty z minulosti i současnosti, protože ví, že brzy budou její řádky to jediné, co po ní manželovi a dětem zbude. Ví to, protože na stejnou nemoc zemřel její otec. Dny tráví doma, v nedobrovolném uvěznění, protože každý odchod hrozí tím, že nenajde cestu zpátky. Postupem času přestává být bezpečno i doma: vynechávající paměť Claire znemožňuje vykonávat i ty nejběžnější, nejbanálnější činnosti. Výsledkem je nekonečná frustrace a zášť vůči blízkým, prokládaná zoufalou touhou využít každý vzácný okamžik, kdy se ještě může těšit z jasné mysli... Román Kniha vzpomínek je neobyčejně silný příběh, smutný i povzbudivý zároveň. A Claire je literární hrdinka, která se každému čtenáři natrvalo vryje do paměti. I když ona sama paměť už téměř ztratila.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , DominoOriginální název:
The Memory Book, 2014
více info...
Přidat komentář
Přečtení prvních dvou stránek mě skutečně vyděsilo a musela jsem se podívat, jestli Rowan Coleman náhodou není pseudonym pro Rosamunde Pilcher nebo jestli kniha nebyla vydána v edici Harlequin. Sexy stavař zalitý potem, zralá žena s pocity panny před prvním polibkem, konverzace hodná pubertálních dětí. Naštěstí jsem ale knihu s vyděšeným výkřikem neodhodila a udělala jsem dobře. Po delší době beletristická kniha, která mě opravdu bavila a ani jednou jsem se do jejího otevření nemusela nutit.
Příběh ženy postižené Alzheimerovou nemocí je zajímavý. Vlastně celá kniha byla dost rozvláčná, jak někdy knihám vytýkám absenci příběhu tak tady vlastně také žádný velký nebyl. Od začátku člověk věděl kam to směřuje, celá knížka byla v podstatě o tom samém. A přesto to bylo napsané tak, že jsem se nenudila, měla neustále chuť číst dál, držela Claire palce aby to zvládla co nejlépe a členům její rodiny palce i pěsti, aby se z toho nezbláznili. Člověk si říká že je to strašný osud, zpravidla je vám líto toho nemocného když na něco takového přijde řeč, ale tady byli krásně vtaženi do děje všichni členové rodiny.
Na knize mi trošku skřípaly dvě věci. Příběh Caitlin byl dle mého už trošku moc na úrovni jednoduchých románků o lásce. Ale nic tragického, kvůli čemu bych knihu zavrhla. Druhá věc bylo to, že jsem od začátku tušila, kdo je Ryan a nebylo to pro mě překvapení.
Od autorky si určitě ještě něco půjčím.
Tato kniha si zaslouží víc než pět hvězdiček. Děkuji autorce, že mě nechala nahlédnout do nitra nemocného Alzheimerem. Dosud jsem si myslela, že tato nemoc peklem pro okolí. Teď vím, že nemocný je na tom ještě hůř...
Všichni doufáme, že se nám tohle nemůže stát, ale co když zrovna.... Krásně popsané období, kdy nemoc propuká, pocity, zmatení, touha žít normálně. Kniha se dobře četla, občas mi trochu vadilo, jak to pokaždé vypráví někdo jiný, ale určitě jsem se neztrácela. Nedávám plný počet, protože si myslím, že autorka mohla ještě trošičku lépe vystihnout konec, přesto je to kniha, která mi bude dlouho ležet v hlavě.
Moc pěkná kniha, ke které jsem se dostala v rámci čtenářské výzvy. Některé situace byly přehnané a v reálném životě by to takto nebylo, ale vůbec mi to nevadilo, protože kniha se prostě dobře četla. Příběh pěkně plynul a konec mě překvapil, bylo to opravdu dojemné. V budoucnu bych si od této autorky ráda přečetla něco dalšího.
Čím dál více aktuální téma a zde zachycené jemně, dojemně, s citem, a přitom nic neskrývající. V jednotlivých kapitolách popisuje pohled a prožívání jednotlivých postav, tím se postupně složí život celé rodiny. Kniha nabírá na síle postupně, první půlka může řadu čtenářů odradit. Mě nejvíce dostalo odhalení na konci, donutilo mě přečíst si určité pasáže knihy ještě jednou a úplně jinýma očima. A tyto pasáže mě zpětně dojaly nejvíc. Takže nakonec ****. Jedna dolů za vyústění příběhu dcery hlavní hrdinky. Tak trochu to degradovalo sílu celé knihy. V dnešní době velmi důležitá a potřebná kniha.
Tak tahle kniha mě dostala. Četla jsem už dřív knihu na stejné téma Pořád jsem to já, ale vůbec se mi to nedostalo pod kůži jako tahle. Celý příběh jsem prožívala s hlavní hrdinkou- beznadějné vyhlídky do budoucnosti a ztrácení sebe sama. Přesto bojovala a život a nemoc se snažila brát s nadhledem. Po dlouhý době jsem u knížky zadržovala slzy, opravdu hezky napsané.
Musím říct, že na jednu stranu se mi kniha líbila kvůli nápadu napsat z pohledu ženy s Alzheimerem a jejich blízkých, jak taková nemoc probíhá. Úryvky z Knihy vzpomínek byly krásné a dalo by se říct, že se jednalo o takovou rodinnou kroniku.
Na druhou stranu mě trošku zklamalo to, že to byla taková smutná slaďárna. Ale až nechutně sladká. Řekla bych, že v dnešním světě až moc idealistická... Ale pro klidné večery k oddechu kniha jako stvořená.
I mě dlouho trvalo než jsem se prolistovala začátkem knihy....
Nikdy jsem podobný žánr nečetla, takže jsem šla úplně naslepo.
Nebyla to nejhorší kniha, četlo se to vcelku pěkně.
Když jsem začala poprvé brouzdat komentařemi u knih zaráželo mě kolik komentářů začína slovy "Knihu jsem si vybral kvůli Čtenářské výzvě..." apod. Zařekla jsem se, že ať kniha bude sebehorší, takhle blbě nikdy nezačnu. Dalo to hodně úsilí, abych přesvědčila prsty na klávesnici nezačít právě takhle. Takže jinak:
Kniha byla pro mě VÝZVA!
Už sám název knihy objasňuje o čem bude hlavní linka děje.
Popisuje (a někdy až moc zdlouhavě) určité vzpomínky ze života Claire, které nedávno diagnostikovali těžký typ Alzheimera. První půlkou jsem se musela doslova prokousat a s každou další stránkou jsem ztrácela naději jestli to vůbec někdy dočtu. Teprve s poslední stránkou mi došlo jak krásný příběh mi byl dovolen přečíst. Hrdinka sice nestřílý brokovnicí po vetřelcech, nejsou tu žádné akční honičky, žádný psychopat se nesnaží pozabíjet půlku města,...
Setkáme se zde však s matkou, která se vzdá poklidného života a vymění ho za koloběh zmatků, aby mohla pomoc své nemocné dceři. S manželem, který vidí jak se mu milovaná žena vzdaluje a přece jí v tom nejhorším neopustí. A hlavně s Claire, které se celý život obrátí díky nemoci hore nohama a ona ani na okamžik nepřestává bojovat.
Kniha dokáže vyloudit úsměv i ve vteřině rozmazat vidění.
Takže pokud máte rádi tenhle typ hrdinů, knihu doporučuji.
Krásná kniha i když chvílemi smutnější ale příběh má v sobě i nějakou tu sladkost,která byla hlavně ke konci více sladší ale mě to nevadilo a knihu jsem neodložil ,dokud jsem nebyl na konci. Pokud si chce někdo něco přečíst o lásce,je tato kniha to pravé. Je paradox ,že někdy nám nemoc ještě více otevře oči a zjistíme ,koho opravdu milujeme a na kom nám záleží.
Knihu jsem nasla v polici se zlevnenym zbozim a musim rict, ze nelituji teto koupe. Jednoducha a pritom moc krasna obalka paradoxne podtrhuje fakt, ze pribeh je velmi propracovany. Jedna se o takovy pribeh, kde se chvilkama smejete a chvilkama mate husi kuzi. Vypravi o necem, co sami nechcete zazit. Ale jakmile si o tom prectete, najednou mate pocit, ze byste to proste zvladli. Priblizuje nejen pocity a myslenky cloveka s alzheimerovou chorobou, ale take vsech okolo nej. Hlavni hrdinka je velika bojovnice, jeji rodina take. Velmi ocenuji prolinani zapisku a samotneho deje a hlavne fakt, ze ackoli je ustrednim motivem nemoc, i presto je pribeh nadherne zakoncen.
Knihu jsem si vybrala na základě čtenářské výzvy a jsem za to ráda. Je to bohužel smutné téma, ale přesto je kniha krásná a zároveň smutná. Bohužel s touto nemocí se de fakto setkávám denně, neboť bydlím vedle alzheimercentra.Doporučuji.
Pěkné, smutné, hořkosladké. Příbeh i styl psaní hodně připomínaly knihu Všichni jsme utkáni z hvězd (jde poznat, že to psala stejná osoba), ale podle mě je to spíše slabší dílko této autorky. Nicméně se s takto náročným a neotřelým tématem poprala velmi dobře, jen jako by mi tu něco chybělo...
***SPOILERY***
Tuto knihu jsem si přečetla vlastně kvůli Čtenářské výzvě. Nikdy bych na ni asi ani nenarazila nebo si ji ani nepřečetla, ale jsem za to fakt ráda a DOPORUČUJU!
Od autorky jsem čekala, že nám přiblíží tuto nemoc o trochu víc, třeba že nám ukáže poslední stádium, dokonce jsem očekávala, že hlavní hrdinka na konci zemře a počítala jsem s tím, že budu často brečet. I když to 100% nesplnilo moje očekávání, musím hodnotit 5/5. Autorka nám poskytla pohled více postav a nejenom samotné hlavní hrdinky, což se mi líbilo. Tato nemoc není lehká pro osobu samotnou, ale i pro lidé v okolí (zejména pro rodinu). Docela mě potěšil i příběh její nejstarší dcery, který byl celému příběhu třešničkou na dortu. V celé knize jsem našla dost krásných citátů, myšlenek nebo hlášek a tímto se tato kniha i autorka samotná řadí mezi mé oblíbené. Kniha vzpomínek byla mojí první knihou, kterou jsem od R. Coleman četla a doufám, že ne poslední.
Knihu jsem dlouho odkládala, i když autorku mám ráda. Naplnilo se přesně to, co jsem tušila. Každý, kdo touto cestou šel skrze tuto nemoc někoho blízkého, ví, že se mu čtením těchto slov, připomenou chvíle, jež sám prožíval. Zároveň je to nesdělitelná zkušenost pro ty, kteří netuší....
Dočetla jsem a musím s doznívajícími emocemi uznat, že autorce se podařilo připomenou mi nově a ostře kdysi prožívané chvíle. Ale také mi připomněla ty úsměvné momenty a lásku rodiny a blízkých, bez které by se to nedalo. Svým sdělením překonala propast nesdělitelného, protože podle mě si i čtenáři bez osobních zkušeností, po přečtení tohoto příběhu dokáží lépe představit, s čím se potýká nemocný Alzheimerovy choroby a jeho blízcí. Hluboce lidské sdělení skrze zápisky od členů rodiny v "knize vzpomínek", nám všem ukazují, že život nekončí, i když nás něco srazí až na dno, kde nelze ani dýchat. Život si vždy najde cestu a láska se promění jen do jiného skupenství. Musíme zkrátka jít dál, jak nejlépe umíme. Inspirace knihou Zápisník jedné lásky je zřejmá, ale nevadilo mi to. Za happy end snižovat hodnocení nebudu, protože se autorka pokusila nabídnout naději, a té je nám v podobných chvílích třeba. Emoce se mi budou ještě pár dní usazovat, ale co na tom záleží?
"Oč jednodušší a méně bolestné by pro všechny včetně mě samé bylo, kdyby se moje tělo rozplynulo spolu s mojí duší. V takovém případě bychom všichni věděli, jak si stojíme, doslova i metafyzicky. Nemám zdání, jestli tahle myšlenka dává smysl , ale mám radost, že si pamatuju slovo metafyzický" .
" Provaz, který ji spojuje s realitou, je tenký jako vlákno pavučiny a ztenčuje se čím dál víc. Už brzo zmizí celá, ale domnívám se, že svět, do něž vpluje, pro ni bude stejně skutečný jako ten náš , a to mě svým způsobem uklidňuje."
Příběh je pěkný, ale že by mě nějak speciálně zaujal se říct nedá.
Přečíst se to dalo, navíc mám splněnou jednu položku Čtenářské výzvy.
Autorka hezky vystihla ACH a proměnu psychiky nemocného.
Za mě by to asi nemuselo být až takové sladké a ten happy end, mi také přišel až moc.
Kniha je úžasná! Je dobře napsaná, čte se výborně a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Příběh má smysl i zamyšlení. Určitě doporučuji! :-)
Štítky knihy
psychologické příběhy Alzheimerova choroba červená knihovna boj s nemocí romance romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kniha vzpomínek |
| 2017 | Všichni jsme utkáni z hvězd |
| 2017 | Léto plné neskutečných věcí |
| 2015 | Není co ztratit |
| 2019 |  Zrcadlo, zrcadlo |
Tahle kniha mě po dlouhé době hodně zaujala. Krásný román o těžkém životě s tak zákeřnou nemocí.. četla jsem jedním dechem.