Není co ztratit přehled

Není co ztratit, když knihu po přečtených osmdesáti stránkách odložím.
Chtělo by to jít rovnou na dřeň. Rozplizlé vyprávění mě nebaví.

02.02.2023

Po tematické stránce rozhodně dobrý příběh, téma, které je děsivé a moc se o něm nemluví, ale v reálu je příliš časté. Nicméně zpracování už lehce pokulhává.

Rose a Shona si v životě se svými partnery hodně zažily. Přesto Rose dokáže uniknout i se svou dcerou a hledá novou cestu do života. Z počátku to bylo zajímavé, ale dny ubíhaly pomalu a ohledně jejího útěku od manželka jsem se toho moc nedozvěděla. Spíš se svojí kamarádkou řádila a chovala se jak nějaká puberťačka. Což mi vůbec nesedlo. Sice chápu, že unikla z klece a začala objevovat svět, ale tohle mi k tomu nepasovalo. I chování a způsob vyjadřování její sedmileté dcery, která popravdě nebyla úplně normální, taky zrovna neodpovídalo věku.

Samozřejmě se řešily hodně vztahy, její minulost, rodiče, partner, budoucí láska a tak dále. Což mi k tématu přišlo absurdní, jelikož nové vztahy by byly příliš čerstvé. Utekla ze svízelné situace, od jediného chlapa ve svém životě a ihned přemýšlela tímto způsobem. Místo toho, aby byla vyděšená z něčeho, co roky neznala, tak po hlavě skákala z jedné situace do druhé.

Část knihy byla depresivní, když jsem se blíž seznamovala s minulostí hlavní postavy a část byla až naivně romantická, jako bych četla nějakou slaďárnu pro náctileté. Nemůžu si pomoct, ale asi bych uvítala trošku větší vyvážení. Celé se to nese v duchu pomalého odhalování, často dost předvídatelného, je to dlouhé a ke konci se najednou skáče o celé dny či týdny. Přestože chování postav bylo někdy mimo mísu, přestože to bylo těžké téma a někdy byl příběh zvláštně přeslazený, rozhodně se v textu dá najít poselství. Není to pro mě na sto procent, ale jsem spokojená a snad se k tomu někdy dostanu znovu...